Epilog

4.2K 122 7
                                        

Pohled Jacka :
Byl deštivý den. Jako kdyby nebe plakalo s námi...
Dneska byl ten den, který jsem nikdy nechtěl zažít. Nechtěl jsem jít na pohřeb někomu, kdo pro mě znamenal tolik.. Ale musel jsem, protože ta osoba nás opustila jednou pro vždy a já se chtěl rozloučit...
Flashback:
,, Beccy budeš mít miminko " tohle byla ta věta, která mi změnila život... Ne, že jsem byla nejednou znásilněna, ale taky si z toho nesu následky. Ne jenom psychické, ale i fyzické. Ten den, když jsem se to dozvěděla jsem chtěla skončit, tak aby o mě nikdo nevěděl. S touhle myšlenkou jsem se snažila pár měsíců žít, ale nešlo to. Ranní nevolnosti, únava a to všechno bylo toho moc... Jednou, když jsem byla sama doma, jelikož Jack s tetou Rose se museli vrátit do Chicaga. A táta musel odjet někam pracovně, tak jsem přemýšlela. Co mě tady drží? Dítě, které nechci? To asi ne... Ano byl tu Jack, kterého jsem měla nadevše ráda, ale měl svůj život a já mu ho nemohla ničit... Tak jsem se rozhodla to ukončit... V podstatě, to co jsem plánovala už pár měsíců se začalo plnit jako skutečnost... Vzala jsem papír a začala jsem psát dopis na rozloučenou. Napsala jsem jeden tátovi a tetě Rose a jeden zvlášť Jackovi. Potom jsem je nechala v pokoji na stole a šla jsem se projít na jeden takový výhled..., pod kterém byli koleje. Podívala jsem se na břicho, které jsem pohladila a usmála se. Podívala jsem se na do nebe a vzdychla... Měla jsem a pořád vás mám ráda. Zavřela jsem oči a udělala jsem ten jeden krok, který mě dělil od smrti. A v tu chvíli jsem byla šťastná. Dokud jsem to neukončila. Měla jsem krásný život... Taková ironie...

Konec Flashbacku

Když jsem se dozvěděl tu novinu byl jsem v háji.

Beccy pro mě byla jako sestra, kterou jsem neměl...

V den jejího pohřbu jsem navštívil její pokoj, kde leželi dva dopisy jeden pro rodiče a druhý pro mě. Rozbalil jsem ho a začal číst...

Milý Jacku ,
Určitě si říkáš proč jsem to udělala, ale podívej se o nějakou dobu dozadu... Nathan mě nechal šikonovat svými kamarády a potom mě nechal znásilnit. Potom, když jsem byla u vás bylo to úžasné. S tebou to bylo dokonalé. A potom zase mě nechal můj bratr znásilnit a ubližovat mi. Vím, že to byl on. A to dítě nechtěla jsem ho. Je Luka nebo nějaké týpka... Co jsem z toho života měla? Nic... Mám tě ráda Jacku. Navždy budu u tebe v srdci. Tvoje Beccy.

V tu chvíli to byl konec byl jsem zničený...

Konec lidi... Vím, že to nemá cenu nějak okecávat... Prostě konec... Sice ne úplně podle mých představ, ale to je fuk... Kdyby jste chtěli ty citáty, tak by to bylo fajn... :) Děkuji všem, kteří napsali aspoň jeden komentář.. Nebo dali hvězdičku.. Děkuji všem
Vaše Any❤️❤️

Sourozenci? NIKDY!Kde žijí příběhy. Začni objevovat