Royal blood [CZ]

Kapitola třetí

Když jsem již byla hotová, do pokoje vrazila matka. Občas si říkám, že má perfektní načasování. Jen co mě zahlédla, zalapala po dechu.

„Perfektní!" řekla a zakryla si údivem ústa.

„Doro, Olivio, Sarah, odvedly jste dokonalou práci. Teď můžete jít." Propustila je a přešla ke mně s krabičkou v ruce.

„Vím, že svého bratra miluješ, ale je to tak lepší." Cože? Ona o nás věděla?! „Nechal ti tu jeden dárek." Otevřela krabičku a mě se naskytl pohled na krásný náhrdelník z bílého zlata, posetý malými rubíny. Vyndala ho z krabičky, kterou položila na stůl a připnula mi ho na krk. Do očí se mi nahromadily slzy.

„Neplač dítě moje. Bude v pořádku." Konejšila mě matka. Pohlédla jsem na ní. Byla sladěná do zelené tmavě barvy. Její šaty byly posety smaragdy a jedním velikým se pyšnila na svém krku. Vlasy měla vyčesané nahoru a do nich měla zasazenou královskou korunu.

Srdce mi splašeně bilo, při pomyšlení na bratra. Proč odjel a nechal mi tu tento dar?

„Pojď dcero, přijíždí první návštěvníci." Pobídla mě matka a obě jsme se vydaly na cestu do velkého sálu, kde nás naši hosté čekali.

„Nezapomeň se usmívat!" pohrozila mi prstem a poté mi upravila nezbedný pramínek vlasů, který vlál podél mé hlavy. Došli jsme k mohutným zavřeným dveřím, před kterým stáli dva vojáci.

„Ano matko." Odvětila jsem a usmála se. V očích jednoho ze stráží, jsem uviděla údiv, ale jakmile si všiml mého pohledu na něj, sklopil zrak.

Z druhé strany dveří se ozvala hudba a hlas, který oznamoval nás příchod. Poté se otevřeli dveře a my vstoupili do sálu.

Na sobě jsem ucítila několik desítek pohledů. Byla jsem nervózní a vyděšená. Začalo mi být nevolno.

Procházeli jsme davem a já si mohla prohlédnout naše hosty. Bylo zde princů, králů z různých krajin a světů.

Když jsme prošli sálem, usadili jsme se a hudba začala hrát. Podívala jsem se na matku a optala jsem se na otce. Jen zakroutila hlavou a dál sledovala hosty.

Minuty ubíhaly a otec stále nikde. Matka už nevydržela to čekání a zahájila seznámení sama. Jen co přestala hrát hudba, byli slyšet jen šeptající hlasy.

„Drazí hosté," pronesla a celý sál se utichl. „děkujeme, že jste vážili takovou dálku k nám. Každý z vás bude mít vlastní pokoj, vlastního služebníka, pokud jste si žádného sebou nevzali." Řekla posměšným tónem a sál se zasmál.

„Ráda bych vám představila svou dceru Lilith Theresu Alvonskou." Ukázala na mě. Jemně jsem pokynula hlavou a zadívala se na naše hosty.

„Ač vás tu je dost, stále nejsme kompletní, někteří z vás přijedou za několik dní, tudíž máte čas se zde porozhlédnout a seznámit se. Jakmile se všichni sejdeme, souboje započnou. Teď se prosím bavte!" V tu chvíli se ozval jásot a potlesk. Hudba začala opět hrát. Matka usedla na trůn a pohlédla na mě.

„No ták Lilith, jdi se bavit." Řekla matka. S hlubokým nádechem a výdechem jsem se zvedla z trůnu a vydala se mezi hosty.

První, kdo mě oslovil by starší muž. Něco okolo čtyřiceti let, což naznačovalo jeho strniště a vrásky na čele.

„Princezno," uklonil se. „jmenuji se Francis." Představil se.

„Těší mě Francisi, užijte si zbytek dne. Určitě se zajisté ještě setkáme." Odbyla jsem muže a šla dál. Rozhlížela jsem se po sále a uviděla mladého muže. Jeho blonďaté vlnité kadeře mě oslnili. Jakmile si mě všimnul usmál se. Jeho úsměv byl okouzlující. Modré oči mě propalovali. Když jsem se chtěla k němu rozejít. Zastavil mě obtloustlý muž. V ruce držel sklenici vína.