Royal blood [CZ]

Kapitola osmnáctá

Noc byla až neuvěřitelně dlouhá. Přemýšlela jsem na nejhoršími scénáři, které by mě mohli doma čekat. Je možné, že Adrian měl pravdu. Nikdo na hradě nebude. Možná tam už bude na trůně sedět bratr a já vlezu přímo do pasti. 

Bude správné jít tam bez ničeho?

Nakonec jsem vylezla z již teplé postele a zamířila na chodbu. Cítila jsem se tu uvězněná. Hlídána na každém kroku. Vešla jsem do ohněm osvícené místnosti a rozhlídla se, byla jsem ve sálu pro hosty. Na zdech byli rodinné obrazy a zlaté svícny. Pomalu jsem prošla každičký obraz. Všude byl Tristan společně se svou matkou, otcem ale i někým jiným. Chlapcem, který měl odlišné vlasy, oči i postavu. Bylo to zvláštní, že by králův bastard? či královny? Avšak on nebyl na všech obrazech. Předposlední obraz byl poslední. Poté se již neukázal.

"Nic mi do toho není." zašeptala jsem si a otočila se k obrazu zády, rozhlédla se po místnosti a vstoupila do další místnosti. Jídelny. Masivní nábytek ladil k dřevěným podlahám a obložení na zdech. Ani zde obrazy nechyběly, ba naopak, bylo jich tu více. Král společně s jinou ženou než je nynější královna. Hnědé krátké vlasy ji sahaly nad ramena. Zapletené květy v nich vynikali na tmavém obrazu. Král ženu držel okolo ramen a usmíval se. Žena seděla a křesle s dítětem v náručí. 

Měla jsem pravdu, byl to králův bastard. Náhle se ozvalo zavrzání dřevěné podlahy. Prudce jsem se otočila. Ve dveřích stála stráž společně s královnou.

"Spoutejte ji, za úsvitu budeme u krále Markuse." Vybídla vojáka, a ten bez váhání vykročil ke mě. Neměla jsem se jak bránit, mohla jsem jen jít. 

"Tohle vám nedaruji! Jsem tvá královna!" Žena se zasmála z plných plic a podívala se na mě svými ledovými oči. 

"Kdepak, můj král je Markus. Jděte!" Zavrčela a sledovala, jak mě muži odvádějí pryč. 

Cupitala jsem po kluzké podlaze a jakmile jsme došli ven, uvanul mě chladný vítr. Naskočila mi husí kůže. Uviděla jsem jen cestu ve tmě, kterou osvěcovaly pochodně vojáků, kteří stáli kolem dřevěného kočáru. Vojáci mi svázali ruce za zády a přes hlavu hodily pytel, který smrděl. Odnesli mě do kočárů, kde mě povalili na zem. 

Cítila jsem, jak do kočáru nasedla ještě jedna osoba. Dle klapotu podpatků, to byla královna. Sundala si boty a nohy si položila na mé záda. Cítila jsem se ponížená. 

Cesta netrvala dlouho, což znamenalo, že to vzaly přes města přímo do mého hradu. Když kočár zastavil, zaslechla jsem hlasy. Poté se dveře kočáru otevřeli, žena ze mě sundala nohy, obula se a vykročila z kočáru. Poté vytáhli mě. Prudce mi strhli pytel z hlavy a já zamžourala do ranního světla. Předemnou stál bratr. Oblečený v královské róbě, po boku s vojáky. 

"Pustte ji." Zavelel a muži přeřízli lana na mém zápěstí. Sykla jsem bolestí, když se mé ruce sesunuly podél těla. 

"Vídej doma sestřičko, matka a otec se na tebe těší." Řekl, jako by nic, vzal mou ruku do své a vyrazili jsme bez slova do hradu. Všimla jsem si změn. Změnil vlajku a erb našeho království. Ihned jak jsme vešli, uviděla jsem známé tváře služebných. Někteří z nich se třásli, obzvláště ženy. Ty měli dokonce i pod očima kruhy a monokly. Pane bože! co se tu stalo! 

"Půjdeme za rodiči ano?" opral se mě, jako bych byla malá holka.

Šli jsme po schodech dolů, do sklepení, kde bývalo kdysi dávno vězení a mučírny. Když zavrzali stré dřevěné dveře, ucítila jsem pach krve, hniloby a vlhkosti. Zvedal se mi žaludek a v duchu se modlila, aby moji rodiče byli živí.

Procházeli jsme okolo psích kotců, ve kterých ale nebyli psi ale lidé. Nazí, skrčeni ve svých výkalech. Jakmile nás uviděli, někteří se odsunuli dále do stínů, někteří zas blíže k nám a natahovali k nám ruku a cosi mumlali. 

Když jsme došli nakonec, uviděla jsem své rodiče v okovech. Matka ležela na zemi a otec stál svázaný, celý od krve.

"Ty zrůdo!" vykřikla jsem. 

"Neblázni, sestřičko!" okřikl mě a otočil si mě směrem k sobě. jeho obličej se přibližoval blíže k mému. Nechci aby mě políbil. Ne on! Jediné co mě v tu chvíli napadlo bylo nahrnout všechny sliny do úst a plivnout mu do obličeje. Ač se to na královnu nesluší, udělala jsem to. 

Markus s na chvíli zatvářil znechuceně a poté smutně. Slinu si z obličejě setřel a bezeslova mě chytl za vlasy a dravě mě políbil. Jeho jazyk vplul do mých úst. Neváhala jsem a rychle skousla. Zakvičel a odtrhl se. Ústa se mu plnila krví. 

"Ty kurvo!" vykřikl a vlepil mi facku. Usmála jsem se. Sice jsem mu ten jazyk neukousla, což je škoda, ale na pár dní bude šišlat.  Chytl mě za ruku a strčil do jedné z mříží. Vedle poddaných.