Royal blood [CZ]

Kapitola čtvrtá

Když jsem vykročila ze sálu a zavřely se za mnou dveře. Obklopilo mě ticho. Po cestě jsem potkala několik služebných, které mě pozdravily a dál se věnovaly své práci. Královské komnaty se nacházeli v jižním křídle, zatím co pro hosty byly v západní části. Prošla jsem dlouhou halou, která je plná obrazů a vydala se po schodech do další z mnoha uliček, které vedly do komnat. V každé uličce byla skrytá místnost pro případ útoku na hrad. Každá z nich byla dokonale zamaskována, a tak nikdo o nich nevěděl.

Jakmile jsem vyšla schody, rozešla jsem se uličkou. Když v tom najednou jsem uslyšela rychlé kroky směřující ke mně. Než jsem se stihla otočit, měla jsem něčí dlaň na ústech, která mi bránila ve výkřiku.

Pohlédla jsem na dotyčného. Byl to on. Muž se zlatými vlasy. Díval se mi do očí. Srdce mi zběsile bilo.

„Nebojte princezno, neublížím vám." Řekl potichu a sundal mi ruku z úst.

„Jak jste se sem dostal?!" vyjekla jsem.

„Chtěl jsem vás vidět než půjdu spát." Řekl s omluvným tónem.

„Vy tu ale nemáte co dělat! Pokud jste mě chtěl vidět, měl jste být v sále jako ostatní!" okřikla jsem ho.

„Měl jsem práci" řekl a prohrábl si své vlasy.

„Vážně? Jak zvláštní. Mohu vědět vaše jméno?"

„Omlouvám se, jmenuji se Tristan, byl jsem sem pozván." Představil se.

„Dobře tedy. Teď mě omluvte, chci si jít odpočinout."

„Jistě princezno." Pohlédla jsem na něj a utápěla se v jeho očích. Tristan mi věnoval úsměv a čekal, než se rozejdu.

„Tristane?" Otázala jsem se. Muž se na mě zadíval.

„Ano?"

„Ať už vás tu nevidím, nemáte zde co pohledávat." Řekla jsem ledovým hlasem. Muži v tu chvíli vymizel úsměv z obličeje.

„Zajisté." Přikývl a dal se na odchod.

Konečně jsem si mohla oddychnout. Ačkoliv se mi hlavou míhaly myšlenky na Tristana. Co zde dělal? Jak se do jižní části dokázal dostat, aniž by ho vojsko zastavilo. Přeci jen, je to nejvíce střežená část hradu. Konečně, když jsem zavřela dveře do svých komnat mi přiběhla Dora na pomoc se svlékáním šatů, a nakonec i s koupelí.

„Připravila jsem vám koupel s okvětními lístky." Řekla a zkontrolovala teplotu vody. Poté jsem do ní ponořila nohu a pomalu se do ní usadila. Dora mi pomohla s umytím zad a vlasů.

Konečně když už jsem byla hotová s koupelí, oblečená do nočních hedvábných šatů. Propustila jsem Doru, která s poděkováním odešla z komnat a vydala se spát.

I já jsem chtěla, ale měla jsem hlavu plnou myšlenek na bratra a Tristana. Otevřela jsem okno, posadila se na římsu a zaposlouchala se do ticha, které panovalo. Bylo léto, a tak mi nebyla zima.

Výhled, který jsem měla na dvůr mi připomněl odjezd bratra. Ještě několik minut jsem jen tak seděla až jsem se nakonec vydala ke stájím. Zabalená v noční róbě jsem přes sebe hodila plet a vyrazila potichu z hradu.

Tělo si přálo už odpočinek, zvlášť nohy, ale hlava byla plná myšlenek, které mi nedovolili na chvíli zamhouřit oči.

Když jsem otevřela dveře od stájí, uslyšela jsem mrskání ocasem a tiché oddechování koní. Zašla jsem až na konec stájí a tam uviděla svého hřebce. Ikaros nehybně ležel na zemi a oddechoval. Nedaleko od něj byl slamník s výhledem na celou stáj. Vůně slámy a koní mě uklidnila. Pohodlně jsem se usadila na balík slámy, a zaposlouchala se do klidného oddechování. Nakonec jsem vyčerpáním usnula.