Royal blood [CZ]

Kapitola třináctá

Trvalo hodiny, než jsme dojeli před brány hradu, kde se ozvaly fanfáry oznamující příjezd krále. Brána do hradu se otevřela a my jsme vjeli na nádherné rozkvetlé nádvoří. Plno lidí Tristana zdravilo. Celý tenhle hrad my vyrazil dech. Vše bylo zelené, lidé se usmívali a bavili se.

Tristan zastavil a sesedl z koně, kterého poplácal po mohutném krku a podal otěže jednomu mladšímu muži. Otočil se, přistoupil blíže a pomohl mi sesednout. Nohy mě po několika hodinách cesty brněli a tak, jakmile jsem došlápla na zem, se mi nohy podlomovaly.

„Tristane! Synu můj!" Vykřikla postarší žena a hnala se k nám s otevřenou náručí.

„Matko, rád tě vidím." Obejmul svou matku a poté se odtáhl. „Rád bych ti představil princeznu Lilith Theresu Alvonskou." Žena se zamračila. Rozhodně nebyla ráda, že jsem zde, a nadále mi nevěnovala svou pozornost. Tristan se na mě smutně podíval a vydal se za matkou avšak, já zůstala na dvoře sama.

Bylo to zvláštní, být někde, kde to neznáte, kde ani lidé Vás neznají. Jsem zde vítána? Dle její reakce, ne. „Thereso" uslyšela jsem své jméno a otočila se za dotyčným. Byl to starý pán, jeho šedé vlasy, společně s neupraveným plnovousem naznačovali, že to je jeden, z nejnižší třídy. Ale, muž nevolal na mě, ale na malou blonďatou dívku, která stála nedaleko mě a sledovala mne.

Usmála jsem se na ní a pobídla jí, aby ke mně mohla přijít. Styděla se, to bylo poznat, ale nakonec se odhodlala a přišla. V drobných ručičkách držela nádherný věnec z lučních květin.

„Vy jste opravdu princezna?" optala se pisklavým, ale přesto stále šišlavým hláskem.

„Ano jsem." Usmála jsem se a klekla jsem si k dívce, abych jí viděla do očí. Měla je pomněnkově modré, ale červené od pláče.

„Pročpak jsi plakala?" optala jsem se. Dívce se objevil strach v očích. Rychle se ohlédla na starého pána, a poté ke mně natáhla ručičky s věncem. Ihned jsem si všimla modřin a šrámů, které jí schovávali její dlouhé rukávy.

„Někdo tě bije?" Dívka kývla a sesunula pohled k zemi. Věděla jsem, že nemam právo do tohohle zasahovat. To jedině Tristan, musím mu to říct.

„Theresa, že?" optala jsem se a dívka přikývla. „Sejdeme se zde zítra po obědě, ano? Pomůžu ti."

Dívka opět jen přikývla hlavou a já si od ní vzala věnec, který jsem si dala na hlavu. Nemám ráda násilí, zvlášť na dětech.

„Lilith" oslovil mě Tristan a já se na něj podívala. Jakmile uviděl můj naštvaný výraz zeptal se. „Děje se něco?" a já přikývla. Ano, opravdu se něco děje, ale teď na to nebyl čas. Tristan mě vzal za ruku a společně jsme vešli do hradu, kde mě provedl a ukázal mi, kde a co je. Na rozdíl od našeho hradu, tenhle byl menší, ale přesto útulný. Jakmile mě doprovodil k mým komnatám, uklonil se, políbil mou ruku a dal se na odchod.

Ruka mi vystřelila a zachytila jeho plášť. Otočil se, a já věděla, co bude následovat. Přešel ke mně a natiskl se na mě. Byla jsem lapená mezi ním a studenou zdí. Díval se mi do očí, hltavě mě sledoval. Neztrácela jsem čas a políbila ho. Ihned mi polibek oplatil a nebyl jen jeden, bylo jich mnoho. Prodlužovaly se, nabíraly na intenzitě. Celé mé tělo mě zradilo, jakmile mi skousnul spodní ret. Ruce jsem mu přitiskla na jeho pevnou hruď a cítila, jak mu zběsile bije srdce.

Opřená o chladnou zeď, jsem si užívala každý jeho dotek, jeho polibek.

Z pohledu Tristana

Byla kouzelná, něco mě k ní už od začátku táhlo. Ne, jen kvůli vzhledu, moci, ale hlavně kvůli jejímu srdci. Ona vyzařovala tolik světla a dobra, že asi ani slovy se to popsat nakonec nedá. Nevím, proč jsem tohle vše vlastně začal. Matka s otcem nemají Alvonský rod v lásce, ale i přes to, mě poslali na jejich zámek, abych bojoval o její ruku. Jejich země je plná lesů a polí, tudíž, dokážu usoudit, že prahnou jen po tomhle.

Po příjezdu na jejich hrad, jsem se vydával za obyčejného muže, ale jakmile jsem jí spatřil na zahajovacím plese, jako bych od té doby nedokázal myslet na nic a nikoho jiného. Seděla na trůnu jako právoplatná královna. Její pohled byl shovívavý, plný něhy, ale bylo v tom i něco jiného, strach možná dokonce i zklamání. Její hnědé oči prohledávaly místnost plnou mužů. Já se snažil před jejím zrakem schovat, ale jakmile mě spatřila, její oči se rozzářily jako obloha plná hvězd. Od té doby jsem jí nemohl nechat být. Chtěl jsem být co nejvíce nenápadný, sledoval jsem jí, každé její slovo, její pohled, gesto a její tvář. Když se setkala s opilým šlechticem, nedalo mi to a musel jsem se usmát. Byla slušná ale i přes to se přes něj snažila dostat pryč.

Každá hodina bez ní byla pro mě smrtící. Chtěl jsem jí mít neustále na očích. Jenže, povinnosti bohužel nemohly počkat, a tak jsem několikrát musel zajet nedaleko království na setkání mé stráže, která mi vždy oznámila stav mé země a tohohle hradu. Matka by mě nepustila nikam, kde by neměla aspoň jednoho špeha.

Jakmile jsem se ale dozvěděl o vrahovi, který řádí na hradě. Musel jsem zakročit. Jestliže královna matka a samotný král s tím nedokáží nic udělat, je nutno ihned zasáhnout.

Vždy když jsem v její přítomnosti, jako bych se nedokázal ovládnout. Její tmavé vlasy a oči mě vždy dokáží natolik omámit. I teď, v její přítomnosti, její polibky. Jako by mé tělo dokázala naprosto ovládnout.

Z téhle překrásné chvíle nás vyrušilo odkašlání. Byla to matka. Ihned po nás vrhla zlostný pohled.

„Jsem ráda, že jste se tu již zabydlela." Její hrubý tón občas dokázal děsit, ale s Lilith to nepohnulo. „Princezno." Dodala arogantním posměšným tónem. Sledoval jsem její tvář, byla nečitelná, ale nakonec se usmála, čím vyrazila dech mě i mé matce. „Tristane? Jsem ráda, že se velice bavíš, mohu s tebou mluvit?" optala se a mě nezbylo nic jiného než jít za matkou.

Po cestě do knihovny, mlčela. Byla určitě naštvaná, kvůli té příhodě. Jakmile se zavřeli dveře spustila: „Vidím, že jí máš dokonale v hrsti, což je pro náš plán obsazení jejich království dokonalé." Řekne a posadí se do křesla u stolu, načež si založí ruce a podepře se lokty.

„O čem to mluvíš?" ozval jsem se.

„Její bratr, princ Markus, touží po jejím trůnu, proto jsme se dohodli na malé kompenzaci."

„Co prosím? Kdy jsem tohle schválil?!"

„Ale drahý, tohle schvalovat nemusíš, jako tvá matka, a regentka mohu udělat cokoliv. Snad mi nechceš říct, že jsi se do té ubožačky zamiloval?" pousmála se. Jak tohle mohla udělat?!

„Matko, zakazuji ti to."

„Ale Tristane, je to pro tvé dobro. Jsi výborný král, ale s malou zemí nic nedokážeš." Čím více mluvila, tím více jsem byl vytočený. Jak se opovažuje?!

„Kdyby tu byl otec, ..." nedopověděl jsem a matka mě utnula. „Kdyby tu byl tvůj otec, tak nejsi král! Víš, jakou práci mi to dalo se ho zbavit?!" křikla. Nevěřil jsem vlastním uším.

„Jak se opovažuješ?! Ty jsi zabila otce?" Křičel jsem a v ruce svíral pevně rukojeť meče.

„Ale kdepak, on se stihl zabít sám, dříve, než jsem to udělala já." Vstala ze židle a přešla ke mně blíže.

„Možná, kdybys tu nebyl ani ty. Byla bych nakonec královnou já." Pohladila mě svou ledovou rukou po tváři, kterou jsem ihned odstrčil.

„Vyhrožuješ svému králi?!"

„Kdepak, vyhrožuji jen svému synovi. Dobře se rozmysli, co uděláš." Řekla. Už jsem její slova nemohl vydržet. Do ruky jsem chytal křeč, jak pevně jsem svíral meč. Nebýt to má matka, setnul bych jí ihned hlavu! Kdy se ale takhle změnila, od kdy takhle prahla po moci. Zabouchl jsem za sebou dveře a vydal se za Lilith. Musí to vědět, musí se vrátit do své země a zachránit jí.