Když mě ráno probudil můj mobil,který vyzváněl z nočního stolku,byla jsem hrozně naštvaná...kdo se sakra opovažuje budit mě ještě před tím něž mi zazvoní budík?!Kouknu na displej..Shawn,no jasně on mi vlastně řekl že mi ráno zavolá s úmyslem mě probudit.Grr!
,,No,co chceš?''
zeptala jsem se ho podrážděně.
,,Nikki,je čas vstávat''
bylo mu slyšet na hlase že se usmívá.Shawn je můj nejlepší kamarád už od dětství,nevím co by se muselo stát aby nás rozdělili...
,,Tak?Budeš vstávat?''
začal se smát a já nemohla odporovat.
,,No tak teď už stejně neusnu''
,,Mám tě vyzvednout v osm?''
,,budu čekat dole''
dodám a zavěsím.
Namířím si to do koupelny a dám si ranní sprchu.Trošku se zkulturním a jdu zpět do pokoje.Ve skříni si vezmu černé roztrhaně džíny a kostkovanou košili.Hned co jsem se nasnídala a rozloučila se s rodiči jsem mohla vyjít z baráku,kde na mě už čekal Shawn.
,,Ahoj''
věnoval mi jeden z jeho krásných úsměvů a objal mě na přivítanou
,,Ahoj''
úsměv jsem mu oplatila.Cítím se vedle něj tak v bezpečí,je sice jen o sedm centimetrů vyšší(ano jsem vysoká) ale je jako můj bratr.
Cestou do školy jsme si povídali a dělali blbosti.
,,Nikki?''
,,Ano?''
podívala jsem se na něj nechápavě.Nic neříkal jen se na mě tak přiblble díval.
,,Co jsi chtěl____Shawne!Haló?''
musela jsem do něj šťouchnout aby se pohnul
,,Promiň já jsem se zamyslel...''
,,Jo a co bylo tak důležitý že jsi vypadl z našeho vesmíru?''
začala jsem se smát,přidal se ke mně,ale na svou otázku jsem odpověď nedostala.
Došli jsme do školy,a šli si dát věci do skříňky.Máme je naštěstí vedle sebe.Šli jsme na hodinu,můj spolusedící je Shawn,jak jinak...Celou hodinu jsme si povídali,nikdy neposloucháme učitelku.Najednou mi přistane v penálu lísteček se vzkazem.Podívám se do něj.Stojí tam
Máš dneska čas? :) -Shawn
Musela jsem se na něj začít smát,proč mi to jako neřekl normálně...
,,Jo,mám.Proč?''
zeptám se ho se smíchem v hlase.
,,Půjdeš se mnou ven?''
,,Jo,ráda''
a věnuju mu další úsměv.
Konečně zvoní,a my můžeme jít domů.Shawn mě doprovodí,jak je u něj zvykem.Při loučení mě pevně obejme
,,Děje se něco?''
,,Ne,nic.Jen se těším na odpoledne''
usměje se.Začínám být nervózní,takhle se nikdy nechoval.Připravím se a vyjdu.Před barákem zase čeká Shawn.Obejmem se a vydáme se na pláž.Shawn roztáhne deku,a sedneme si.Mám ho tak strašně moc ráda,jen jako kamaráda.Seděli jsme na pláži asi dvě hodiny,povídali si a ke konci jsme se rozhodli jít se projít po pláži.Procházky po pláži miluju,uklidňuje mě to.Najednou jsem něco ucítila...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Cítila jsem jak mě chytl za ruku,nechápala jsem a podívala jsem se na něho s výrazem jako co to má znamenat?
,,Co děláš?''
byla jsem opravdu zmatená
,,No co asi,držím tě za ruku ty trubko''
zasmál se
,,No to vidím,ale proč?''
,,Známe se už dlouho,trávíme spolu hodně času,mohlo nás napadnout že se to někdy přehoupne na něco víc...''
dodal a ruku mi stiskl pevněji.
,,Cože?O čem to mluvíš?''
pořád jsem nechápala,nakonec jsem mu začala vysvětlovat že tohle nepůjde atd...
,,Shawne,neblázni,jsme jako sourozenci.Tohle nemůžeš myslet vážně.My přece nemů-''
něco mě přerušilo,to něco byl polibek.Nalepil se mi na rty,zapojil i jazyk ale já to nechtěla.Něco ve mě mi říkalo ať to nedělám ale já musela.Začala jsem spolupracovat.Začala válka našich jazyků.
Když jsem se o něj odlepila,abych se mohla nadechnout,tak z něj vypadlo něco co bych nečekala.
,,Asi jsem se do tebe zamiloval.''
bylo z něj poznat že se bojí odpovědi...
Tak co,doufám že se vám bude moje nová story líbit,jak jste si mohly všimnout,týká se Shawna Mendese.Miluju ho,fakt :D
