Just Friends

32.

Ráno mě probudil drnčící zvonek u hlavních dveří.Liam,blesklo mi hlavou.Vzbudila jsem Shawna,aby věděl že Liam už přijel.

,,Lásko!''

,,Ano?''

,,Liam je tady.Jdu pro něj dolů.''

,,Zbláznila jsi se?Sama ty schody nesejdeš.Pomůžu ti.''

,,No tak dobře,ale dělěj!''

Trochu jsme se oblékli a Shawn mě snesl dolů.Dobelhala jsem se ke dveřím a otevřela je.Stál tam Liam v celé své kráse.

,,Ahoj!''Zapištěla jsem a vrhla se do jeho objetí.

,,Nikki!''Objal mě ještě pevněji.Podíval se na mou nohu a pak upřel pohled na Shawna.

,,Ahoj Shawne!''

,,Ahoj.''Pozdravili se takovým tím ''chlapáckým'' pozdravem jestli mi rozumíte :D

Posadili jsme se na gauč v obýváku a začala nekonečně dlouhá konverzace.Časté téma byla má noha,ale na to jsem si už zvykla.Pak si kluci povídali o hokeji nebo co.Polovinu z toho jsem nevnímala..

Asi po dvou hodinách klábosení jsem šla ukázat Liamovi jeho pokoj.Shawn mě vzal do náručí,a Liam šel za námi po schodech se svým kufrem.

Dovedla jsem ho do jeho pokoje, jelikož jsem pro dnešek byla přesocializovaná, odebrala jsem se do pokoje, kam za mnou za chvíli přišel Shawn. Lehl si ke mně.
,, Co se stalo, lásko? "
,, Prostě mě to jen unavuje-" odmlčela jsem se na malou chvilku a zhluboka jsem se nadechla. ,, myslím to všechno... Chápu že jsou lidi zvědaví, ale už mě unavuje dennodenně zodpovídat ty samé otázky. Nejvíc mě dostávají otázky typu: ,, A bolelo to hodně, když tam bouchla ta bomba?"
Nebo: ,, Jak se ti chodí, když máš tu protézu?" jasně že to bolelo, kurva hodně. A chodí se mi opravdu skvěle, nemůžu chodit po schodech, musí mě můj kluk nosit, páč jinak se skácím k zemi. "
,, Ale lásko, lidi se musí ptát na debilní otázky. Protože kdyby se neptali, tak by nedostali odpověď, a začali by si je vymýšlet. A to by nebylo zrovna žádoucí, nemyslíš?"
,, Hmm, v tomhle máš možná pravdu. Ale říkáš mi, ať se je snažím pochopit, ale copak někdo se snaží chápat mě?! NE! Nesnaží... Pro všechny z vás jsem něco jako to, proč se mají bát terorismu. Nikdo z vás se nezajímá jak jsem se v tu chvíli cítila, nebo co cítím teď. "
,, Ale já se zajímám."
,, Ty možná, ale mamka, Liam a ostatní to berou pouze povrchně. "
Pak jsme jen beze slov seděli na posteli. Po chvíli přerušil to ticho Liam ťukajíc na dveře. ,, Ťuk, ťuk. Neruším?"
,, Ehm, ne. Pojď dál. "
Došel k posteli a posadil se taky.
,, Vím že je to neslušné, ale tak trošku byla ta vaše hádka slyšet až u mě v pokoji. A pak se tu rozhostilo to ticho, tak jsem se rozhodl vás jít zkontrolovat, jestli jste se nezabili, "dodal se smíchem.
,, Už je to v pohodě, díky za tvou starost, ale jestli by ti to nevadilo, tak bych teď chtěla být sama."
,,Ehm, jo. Jasně. "
,,Myslím i tebe, Shawne."
Podíval se na mě nechápavým pohledem a beze slova se zvedl a odešel společně s Liamem.

Zalehla jsem do postele a zkusila jsem usnout. A po chvíli se mi to povedlo.

Ahooj, já vím že je tadyta kapitolka za 1 krátká a za 2 po straaašně dlouhé době, ale nějak jsem neměla nápady co dál, a tak jsem to radši nechala otevřené. Snad se bude líbit a doufám že se najde ještě někdo, kdo jí bude číst i nadále. Krásné počtení přeji ❣️❣️❣️a jinak moc děkuju za 3,55k jste úžasní ❤️❤️❤️