Just Friends

3.

Nebral mi telefon.Vypadalo to že už se neukáže,šla jsem teda do školy sama.Je úterý a to máme první hodinu chemii.Šla jsem si vzít do skříňky věci,poté jsem zamířila do učebny chemie.Zamířím si to k naší lavici,a co nevidím,Shawn sedí u Lindy.Nechápu a jdu za ním,musí mi to nějak vysvětlit

,,Co to má znamenat?''

vypadá to jako bych je hrozně vyrušila od jejich vrkání

,,Co jako?''

je na mě nepříjemnej,a to se mi nelíbí.

,,Tak třeba to že si s klidem sedneš s ní,i když sedíme spolu''

,,No a?Je to moje věc s kým si sednu''

řekne úplně lhostejně,nemohla jsem tam jen tak stát,a tak jsem odešla do lavice.

O hodině nedokážu myslet na nic jinýho než na něj,furt si něco s Lindou šuškaj a rostomile se na sebe uculují.Vidím jak jí dává nějaký papírek,a po jeho přečtení se na něj Linda usměje a kývne.Nevím co to mělo znamenat,ale bylo mi to nepříjemné.Druhou polovinu hodiny strávil Shawn tím,že něco psal.Vypadalo to asi nějak takhe...Díval se do blba,broukal si,psal,pohled do blba,broukání,psal..takhle to šlo zbytek hodiny.No vlastně celý den.

Po skončení školy jsem se rozhodla si sním promluvit,a tak jsem mu napsala zprávu.

Ahoj,chtěla bych si stebou po škole promluvit. Niki

OK

Když za mnou přišel po škole na lavičku,tvářil se provinile

,,Co se sakra děje?!''

,,Nic''

,,Nic?To asi vidim ne.Nebavíš se semnou,jsi na mě hnusnej a ignoruješ mě.''

,,Prostě na tebe nemám náladu,to je všechno''

ani jednou se mi nedíval do očí

,,Tak náladu jo?''

,,Hmm''

,,Dopr..znám tě dlouho a poznám když se něco děje a tohle není náladou''

chytla jsem ho za ruku

,,Prostě jsem to nedokázal unýst,jasný?Tvoje odpověď mě zlomila.''

odtrhl ode mně ruku

,,Kdybych věděla že tě to takhle zraní,nikdy bych ti nedala pusu,nikdy''

to už moje city nevydrželi a rozbrečela jsem se,a nezmohla jsem se na nic jiného než na útěk.Prostě jsem se zvedla,i když se mě snažil zastavit tím že mě chytl za ruku,vysmekla jsem se mu,a s brekem odešla.Slyšela jsem za sebou jeho vzlyky a nadávky,nebyly to nadávky na mě,ale na něj,že se zachoval jako vůl apod.

O MĚSÍC POZDĚJI...

Už je to měsíc co se s Shawnem nebavíme,nevím proč.Možná proto že jsem se k němu zachovala hnusně,možná že to prostě jenom neunesl.Chybí mi,strašně moc mi chybí.Možná je pravda, že si neuvědomuješ co k někomu cítíš dokud jeho city nepřestanou proudit.Bez něj jsem jako tělo bez duše,ve škole se nebavíme,a když o sebe omylem zavadíme pohledem,oba ucukneme,ale až po nějaké chvíli.Uvědomila jsem si co k němu cítím,já...já bez něj nedokážu žít.Ale co když mě už nemiluje,nezapojila jsem se do jeho života měsíc,což je sakra dlouhá doba.

Lehla jsem si do postele,ačkoliv bylo teprve sedm hodin,padla jsem vyčerpáním.Přesto jsem ale neusnula.Přemýšlela jsem,přemýšlela celou věčnost,vedla jsem hádku sama se sebou.Po dlouhém rozjímání jsem se rozbrečela,tiše,nikdo to nemohl slyšet.Po chvíli nepřetržitého breku jsem usnula.

Ráno mě probudila mamka s tátou,kteří vešli do mého pokoje,s dortem v ruce.

,,Všechno nejlepší,zlatíčko''

Řekli oba jednohlasně a já otevřela své zalepené oči.Můj pohled se zaostřil na dort s hořícími svíčkami.

,,Jé děkuju''

usmála jsem se na ně.

,,Něco si přej''

pronesla máma a kývla hlavou směrem k hořícím svíčkám.Udělala jsem o co mě žádali,i když jediné co by mě v tu chvíli udělalo šťastnou byl Shawn.Ještě nikdy jsem nestrávila narozeniny bez něj.Byl to divný pocit,ten pocit mě ubíjel.Objala jsem rodiče s falešným úsměvem na tváři.Odebrala jsem se do koupelny,kde jsem si nahradila sprchu ze včera,na kterou jsem zapomněla.Namalovala jsem se,ne nijak neobvykle.Ve skříni jsem si vzala černé kraťasy,staro-růžové tílko.Seběhla jsem schody dolů,rozloučila se s rodiči a vydala se do školy.

Moje nálada se pohybovala na bodu mrazu,musela jsem na něj pořád myslet.