Melissa
"Zmiz ty hajzle! Už tě v životě nechci vidět! Postarám se o sebe i o dítě sama. Táhni si za tou tvojí courou!" Řvala jsem na svého, již bývalého přítele, který mě podváděl s ní, s tou děvkou, její jméno už nikdy nevyslovím! Přísahám!
Když zjistil, že čekám dítě, řekl mi, že už mě delší dobu nemiluje a chce se se mnou rozejít, přitom nezapomněl dodat, že spí s mojí, teď už bývalou, nejlepší kamarádkou. Strašně mě zklamal, ještě nedávno jsem si s ním plánovala naši budoucnost, pak jsem zjistila, že čekám dítě, byla jsem radostí bez sebe a myslela jsem si, že Robert to bude cítit stejně, že tohle období bude pro nás nejšťastnější v našich životech, ale on mi místo toho, že se na naše dítě těší, řekl, že mě opouští kvůli té děvce, která se nazývala mojí nejlepší kamarádkou. S Becky jsme se znaly už od střední školy. Takovouhle sviňárnu bych zrovna od ní nečekala. Vždyť jsme toho spolu zažily strašně moc, ať už to bylo pěkné a nebo ne, ale vždycky jsme tady byly jedna pro druhou, tedy aspoň já jsem to takhle cítila, ale to byl nejspíš omyl.
Jak to teď zvládnu sama s dítětem? Že bych snad,...? Ne, ani náhodou nepůjdu na potrat! Toho mrňouska, co roste uvnitř mě, miluju už teď. A co mu řeknu, až se mě bude ptát, proč s námi není tatínek? Co tomu drobečkovi povím? Ne, už s tím musím přestat, musím zahnat tyhle myšlenky! Půjdu se projít. Jo, přesně tak. Půjdu pěkně ven, na čerstvý vzduch. Venku je přesně typické Londýnské počasí, které miluji. Tohle typické počasí krásně vyjadřuje mé pocity. Ubrečená tvář a zachmuřený výraz. Obléknu si kabát a boty, vezmu si kabelku a do ní ještě přihodím deštník.
Liam
„No tak, kluci, pohněte! Za 27 minut máme být ve studiu!" Řval jsem na kluky a přitom si obouval boty.
„Nialle? Nechceš mi snad říct, že teď budeš jíst?!" Zeptal jsem se šokovaně Nialla.
„No a proč jako ne? Když máš hlad, tak prostě musíš!" V klidu mi odpověděl.
„Nialle, jedl jsi před půl hodinou! Nemůžeš mít hlad!" Už jsem trochu zvýšil hlas.
„Ale já ho vážně mám. A ty moc dobře víš, že když mám hlad, tak to nejsem já." Řekl a smutně se na mě podíval.
„Dobře, dojíš si to v autě. Kluci, okamžitě přijďte do předsíně, musíme už vyrazit! A ještě k tomu začalo pršet, takže budeme muset jet pomaleji." Zakřičel jsem na kluky. Dost často si připadám jako jejich otec a to já vážně nechci, ale někdy to prostě jinak nejde. Vždyť už jsme měli být minimálně pět minut na cestě, ale díky klukům přijedeme určitě pozdě, jako vždy.
„No konečně! Proboha proč vám to tak dlouho trvá? Vy se prostě nemůžete jít chystat dřív, co?"
„Ale Liame, já se musel dokoukat na ten fotbal." Zakňučel Louis.
„No, teď už je to stejně jedno, tak rychle do auta, ať nemáme tak velký zpoždění." Zavelel jsem a šel si sednout do auta. Během minuty jsme všichni seděli v autě a Paul už vyrážel směrem do studia, kde máme mít dnešní rozhovor.
Melissa
Slané slzy, které mi stékaly po tvářích, se mísily s kapkami deště. Byla jsem už tak promočená, že už nemělo cenu vytahovat deštník. Možná bych si mohla dojít do Starbucks na čaj a trochu se ohřát. Zdá se mi to a nebo snad...?
"Roberte!" Zakřičela jsem na postavu, která šla na druhé straně silnice. Rozběhla jsem se za ním přes silnici a ani jsem se nerozhlédla. Najednou jsem ucítila náraz a bolest, která se mi rozlila po celém těle.
Ahoj :) Tohle je můj první příběh a tohle je první kapitolka :) Je krátká, protože nevím jestli tuhle slátaninu bude někdo číst :D Jestli chcete další díl tak dejte vote a rozhodně komentujte :) Chci vědět váš názor :)
