Mellisa
Všichni jsme si sedli ke stolu a konečně jsme se mohli pustit do jídla. Měla jsem hlad jako bych snad týden nejedla. Niall se vrhl na plech, kde byly lasagne a hned si je musel nandat. Hned po něm jsem si je ukořistila já a taky jsem si nandala pořádnou porci. Koukla jsem se na kluky a ti na mě hleděli jak na největšího nenažrance pod sluncem. "No co, s dětmi máme pořádný hlad." Řekla jsem ještě před tím, než jsem si dala vrchovatou vidličku krásně vonícího jídla do úst. Musím uznat, že jsem to uvařila skvěle. Zdá se, že i klukům chutná. "Na to, že tady nic nebylo, tak jsi to uvařila výborně." Usmál se na mě Zayn. "Ehm, ehm." Odkašlal si Harry. "A ty jsi jí v tom určitě skvěle pomohl, no." Dodal posměšně Zayn. Musela jsem se v duchu smát, když vím, že mi Harry vůbec s ničím nepomáhal, no jenom mi občas něco podal, když jsem to nemohla najít, ale to jsem nemohla klukům říct, určitě by se na něho sesypali, že se se mnou jenom veze. Všichni mě chválili, jak dobře jsem to uvařila, přitom na tom nic nebylo. Při jídle jsme se spolu všichni bavili. Kolikrát jsem se při jídle málem zadusila svým soustem, které bylo málokdy malé.
Z našeho živého rozhovoru, kde každý máchal rukama, když něco vypravoval, nás vyrušil zvuk něčího zvonícího mobilu. Vibrace vycházející z mé kapsi jasně naznačovaly, že zvonící mobil je můj. Kdo mi může asi tak volat? Se zájmem jsem mobil vytáhla z kapsy mých kalhot a zahleděla se na displej. Máma. Co tak asi může chtít, když mi volá skoro po roce? "Omlouvám se, tohle musím vzít." Omluvila jsem se a odešla od stolu do vedlejší místnosti, tedy do obývacího pokoje. S třesoucími prsty jsem zvedla příchozí hovor.
"Ehm, ahoj mami. Děje se něco?" Snažila jsem se znít, co nejmileji to šlo, ale můj úsměv, který stejně má matka neviděla zmizel hned, jak jsem slyšela její hlas, ze kterého mě přeběhl mráz po zádech.
"Ahoj Melliso, jestli se něco děje? To se ptáš ty mě? To já se chci zeptat já tebe, proč tvůj obličej zaplňuje skoro každou obálku časopisů a novin. A taky očekávám, že mi vysvětlíš, kdo je ten mladík, se kterým se teď stýkáš! Ty už nejsi s Robertem? Jak si to představuješ? Víš, že on byl pro tebe skvělá partie a taky určitě víš, co to otce stálo námahy, aby vás dal dohromady! Ty si vůbec neumíš vážit toho, co pro tebe s otcem děláme! Jsi strašně nevděčná!" Z jejích slov se mi chtělo brečet, ale přece kvůli ní nebudu brečet. Kdyby jenom tušila, jak se ke mně ten strašně dokonalý Robert zachoval, že mě podvedl s mojí, teď už bývalou, nejlepší kamarádkou. A je mu úplně někde, že jsem s ním těhotná. On dokonce ani neví, že čekám dvojčata.
"Melliso? Laskavě mi odpověz!" Její hlas byl značně podrážděný. Dál už jsem v sobě nemohla držet slzy a tak se jedna po druhé začaly kutálet po mé tváři, která byla po chvilce celá zmáčená od těch proklatých slaných kapek.
"Ano, už nejsem s Robertem." Musela jsem přejít ke gauči, abych si mohla sednout, protože se mi z toho všeho začala pořádně točit hlava.
"To je všechno, co mi k tomu řekneš? A kdo je ten mladík? Někde jsem četla, že je to nějaký zpěvák. Snad mi nechceš říct, že jsi opustila Roberta kvůli nějakému ubohému komediantovi, který si nevydělá ani na živobytí?! Jak si tohle všechno vůbec představuješ? Kam si myslíš, že tvůj život bez Roberta povede?"
"Liam není žádnej komediant! Je normální zpěvák, zpívá ve skupině a prostě dělá jenom to, co má rád a to, co ho baví. Vydělává jako všichni ostatní a nemusí se za to stydět. A navíc jsem neopustila Roberta já, ale on mě! Teď nespí se mnou, ale s Becky!" Dobře, máma už ví aspoň půlku z toho, co ještě nevěděla. Povzdechla jsem si a opřela se o opěradlo gauče. Na druhé straně telofonu je ticho. Celkem děsivé ticho. Že by z toho mámu kleplo?
"Mami? Jsi tam?" I když se ke mně chová, tak jak se chová, tak je to pořád moje máma a já mám o ní strach.
"To mě vážně moc mrzí. Roberta máme s otcem moc rádi. Robert je pro tebe perfektní. Vy dva k sobě prostě patříte. Holky v klubu mi závidí, že zrovna Robert je můj budoucí zeť. Neboj se, zkusím promluvit s otcem, aby se to pokusil nějak zpravit. Ano?" Tak to už je vážně trochu moc, ne?
"Ne, mami! Co by na tom měl jako zpravovat? On mě podváděl! Upletl si se mnou děti a opustil mě! Už ho nechci vidět." O můj bože! Já to vážně řekla.
"Cože jsi to řekla? Ty jsi těhotná? Ty čekáš s Robertem dítě? A místo toho, aby jsi se snažila váš vztah napravit, tak už se taháš s někým jiným? Melliso, vzpamatuj se, Robert je pro tebe ten pravý! Měla by ses mu omluvit a odprosit ho, aby tě vzal zpět. Uvědom si, jak je to skvělá partie!" Začala do mě máma hučet! Ona si asi neuvědomuje, že mě podvedl s Becky a pak mě opustil, i když věděl, že jsem v tom. Už na to nemám. Vysvětlovat jí něco, co nechce pochopit je vážně nadlidský výkon.
"Snad poznám, kdo je pro mě ten pravý, ne? A Robert to rozhodně není! Ten ať si někde shnije s tou děvkou!"
"Jak to proboha mluvíš? To určitě ten komediant, co? To oni taky takhle mluví! Vidíš, co s tebou dělá?! Musíš se vrátit k Robertovi!" To snad nemyslí vážně?
"Posloucháš mě vůbec? A posloucháš taky to, co ti vychází z úst? Já se k Robertovi nevrátím! A za to jak já mluvím vážně Liam nemůže!" Zase nastalo mezi námi na chvíli ticho. Slyšela jsem jak se s někým máma baví, nejspíš to byl táta. Něco jí tam vykládal, ale když jsem slyšela jenom každé páté slovo, tak jsem nemohla určit, co. Zdálo se mi jako bych ho slyšela říct Liamovo jméno, ale to se mi nejspíš jenom zdálo, jak jsem z tohohle celého rozhovoru už pěkně vykolejená a dost vytočená.
"Melliso, jakže jsi říkala, že se jmenuje ten mladík?" Rozbila matka hrobové ticho mezi námi.
"Proč se tak najednou zajímáš? Liam." Odvětila jsem.
"Ty myslíš toho slavného Liama Payne z One Direction?" Pane bože, co se to s ní stalo, že by moje matka byla directionerka? To snad ne! "Odkud ho znáš?" Zvědavost byla silnější.
"Otec kouká na televizi a zrovna o nich něco říkali, tak mi to byl říct a já jsem si to dala dohromady." Slyšela jsem jak se usmála. Celkem mě tahle celá situace děsí.
"Musíte přijet! Chceme ho poznat!" Matka obrátila o 360 stupňů a to mě vyděsilo ještě víc. Nechci aby vyděsili i Liama. Mám ho ráda a záleží mi na něm.
"Co- Cože?" Trošku jsem se zakokatala.
"Dobře. Budeme se na vás těšit za týden v sobotu. Měj se hezky." Ani jsem nestačila nic namítat, protože mi to máma položila.
Liam
Přes celý oběd jsme se suprově bavili. Jídlo bylo úžasný. Možná tím, že ho vařila Mel. Zrovna když jsme měli tak živou konverzaci zazvonil Mellise mobil. Omluvila se a odešla od stolu. My jsme mezitím dojedli a potom jsme začali uklízet stůl.
Kluci se rozešli do svých pokojů, protože nechtěli rušit Mel při jejím, dost živém hovoru s matkou. Kolikrát jsem zaslechl svoje jméno a taky jak Mel pláče, ale nechtěl jsem jí vyrušovat v rozhovoru. Po hodně dlouhé době, konečně ukončila hovor a já se mohl vydat za ní.
"Všechno v pořádku?" Sedl jsem si k ní na gauč. Jenom zakroutila hlavou a znovu se rozplakala. Trhalo mi to srdce jí takhle vidět. Okamžitě jsem si jí přitáhl do pevného objetí a ona začala ještě víc vzlykat. "Řekneš mi, co se stalo?" Pohladil jsem jí po vlasech. Odtáhla se ode mě a pořádně se nadechla. "Matka chce, abych přijela domů." A to je tak hrozný? "A kvůli tomu pláčeš?" Usmál jsem se na ni. "Ne." Utřela si slzy. "Ona chce, aby jsi přijel taky." A tak to brečí jenom kvůli tomu? Já bych s ní rád jel. "Pojedeš tam prosím se mnou?" Usmála se na mě a chytla mě za ruku. "Strašně rád tam pojedu s tebou."
Ahojky :) Strašně moc bych se vám chtěla omluvit za to, že jste museli tak dlouho čekat než napíšu další díl :) Taky bych se chtěla omluvit za to, že tenhle díl je zase o ničem :/ Prostě jsem nějaká vygumovaná, no :D Taky se omlouvám za chyby, které tady určitě jsou :) Pak bych vám ještě chtěla poděkovat za to, že tohle vůbec čtete :) Jsem vám moc vděčná za ty krásný komentáře, který mi tady necháváte :) Mám vás ráda :) S láskou a obdivem JÁ :D :)
