Mellisa
Konečně nám to přinesla, mám hlad, jak kdybych minimálně rok nejedla. Musím říct, že mi to chutná. Jen doufám, že mi po tom nebude špatně. Všechno to do sebe hážu, jako kdybych se bála, že mi to Liam sní. No jo vlastně, Liam, co si o mně bude asi myslet, když se tady před ním cpu jak nějaký nenažraný prase. S plnou pusou se opatrně podívám na Liama, který se celou dobu na mě dívá. "Čo?" Zahuhlala jsem s plnou pusou. "Nic. Jenom mi strašně připomínáš Nialla." Usmál se na mě. "Kdo je Niall?" Zeptala jsem se mezi sousty. "Niall je jeden z mých nejlepších kamarádů a taky se mnou zpívá ve skupině. Ty se asi moc o svět celebrit nezajímáš, co?" Zeptal se a stále na mě tak zvláštně koukal. "Aha, to mě někdy budeš muset představit. A o celebrity se vážně moc nezajímám, nemám na to čas, ale neboj o tom, že nějací One Direction existují, vím. A kvůli tobě si snad nějaké ty vaše písničky i poslechnu." Ukousla jsem si další kousek toho úžasného borůvkového dortíku. "Nějací? My nejsem jen tak nějaká kapela. My jsme nejznámější kapela současnosti. A to bys vážně měla, protože naše tvorba je super." Cože? Doufám, že není až takový egoista. "Ale neboj, až zas tak egoistický nejsem." Dořekl a hned se začal smát. On mi snad umí číst myšlenky. "No už jsem se vážně lekla, že jsi to myslel doopravy vážně." Taky jsem se musela začít smát až jsem se poprskala dortem. Liam zvážněl a začal se pomalu naklánět ke mně. Já jsem se taky přestala smát a čekala jsem, co se bude dít. Už mě chtěl konečně políbit. "Budete si ještě něco přát?" Pane bože za co? Zase tahle zmalovaná kravka. "Ne!" Odsekl nepříjemně Liam a sednul si zase zpátky na jeho místo. Byla jsem překvapená, jak se k ní zachoval, ale popravdě mě to i potěšilo.
Liam
V tuhle chvíli bych byl nejradši obyčejný Liam Payne a ne ten slavný Liam z One Direction. Sláva je strašně otravná věc, ale už bych bez ní asi nemohl žít. Prostě to patří do mého života a já se s tím už pomalu smířil.
"Dáš si ještě něco?" Zeptal jsem se Mellisy, když dojídala poslední kousky jejího dortíku. "Ne, děkuju." Usmála se na mě a já jsem se musel usmát taky. "Dobře, tak zaplatím." Podíval jsem se na tu už otravnou servírku. "Dohromady?" Položila asi tu nejdementnější otázku, jakou vůbec mohla. Jasně, že budu platit za oba. "Ano, dohromady prosím." Snažil jsem se znít aspoň trochu mile, ale podle Mellisy a jejího snažení udržet smích se mi to asi moc nepodařilo. Zaplatil jsem a odešli jsme.
"Kam vyrazíme teď?" Otočil jsem se na ní. "Netuším. Nic mě nenapadá." Pokrčila ramenama. "Je půl čtvrtý, co by jsme mohli podniknout?" Řekl jsem si víceméně pro sebe. Možná už mě něco napadlo. "Pojď." Zatáhl jsem Mel za ruku a dotáhl jí až do fotokabinky. "Ne, já se nechci fotit. Vypadám příšerně." Proč tohle říká každá holka? "Vypadáš skvěle! Vážně!" Řekl jsem možná až moc důrazně. "Děkuju." Šeptla. "Za tohle mi nemusíš děkovat." Usmála se na mě. Asi z ní zešílím, tak strašně bych jí chtěl políbit, ale co pak, co když by se jí to nelíbilo a ona by utekla a já jí už nikdy neviděl. Musím ještě vydržet. "Můžeme?" Ukázál jsem na foťák a zazubil se. "No dobře, jestli ti teda nevadí, že ti budu kazit fotku." "Ty a kazit mi fotku? Ty mi ji můžeš leda tak vylepšit." Mrknul jsem na ní a hodil drobáky do stroje. První fotka, druhá, třetí, čtvrtá, padaly všelijaké obličeje od lehce bláznivých přes děsivě šílené až po ty, za které by vás zavřeli někam do ústavu pro psychicky nemocné lidi. "Chci mít i nějakou normální." Zašklebila se na mě Mel. "A tyhle jsou podle tebe jaký?" Ušklíbl jsem se. "No tyhle jsou takový jakoby nenormální." Začala se smát a díky jejímu smíchu jsem se musel začít smát taky. "No stačí. Teď tu fotku." Zavelela, ale stejně se u toho pořád chichotala. "Dobře." Hodil jsem do stroje další drobáky a snažil jsem se tvářit nějak normálně. Mellisa si sedla těsně vedla mě a její obličej byl tak blízko toho mého, že se mi zrychlil dech. Jedna fotka, druhá fotka a musel jsem to udělat, já jí políbil. Páni, já jí políbil, něco tak dokonalýho jsem už dlouho necítil. Mravenčení po celém tělem jsem cítil naposledy, co mě Louis strčil do mraveniště, když jsme byli stanovat, ale tohle bylo milionkrát lepší. Odthrnul jsem se od ní a chtěl se omluvit. "Melliso, promiň já..." Nestihl jsem to ani doříct, protože její horké rty se znovu přilepily k těm mým. "Wow." Vydechl jsem zbyteček vzduchu z plic, co mi tam ještě zbyl, když jsme se od sebe znovu odlepili. "Já vím." Prohrábla si vlasy a teď byla ještě krásnější. "Asi by jsme měli už jít." Sice jsem jí chtěl ještě políbit, ale zase jsem nechtěl riskovat, že by nás tady někdo viděl. Vzali jsme si fotky a cestou jsme si je prohlíželi. Docela sranda. "Tuhle si nechám já." Řekl jsem rázně a bral jsem si jednu z našich líbajících fotek. Netušil jsem, že to bude vypadat tak dobře. "A co když jí chci já?" Zeptala se Mel. "No tak to máš celkem blbý, protože už je moje!" Řekl jsem jako pětiletý kluk a fotku už si dával do peněženky k ostatním fotkám. "To je tvoje rodina?" Zeptala se. "Jo. To jsou moje sestry. Ruth a Nicole, tohle je mamka a taťka." Ukázal jsem jí mojí rodinu. "To je moc hezký." Usmála se, ale přitom působila tak nějak smutně. "Děje se něco?" Chytil jsem jí za ruku a zastavil jí. Podíval jsem se jí do očí a čekal, jestli mi odpoví.
Ahoj :) Další díl je na světě :) Je trochu kratší než jsem chtěla, ale snad se vám bude aspoň trochu líbit :) Hvězdičky a komentáře s vaším názorem mě potěší :) A moc děkuju, že jste si našli čas na to, aby jste si tohle přečetli :)
