Liam
Seděli jsme spolu na jejím gauči a já jí vyprávěl, co obnáší být celebritou. Nejdřív nechtěla uvěřit tomu, že o sobě nesmyslné články v novinách a na internetu čtu pořád, ale bylo jí jasné, že být slavný není žádný med. Stále jsme si povídali, ale já jsem se začínal soustředit místo na slova, co vycházely z jejích rtů právě na její plné a dokonalé rty, které bych teď tak neskutečně rád líbal, ale kdybych jí teď políbil znamenalo by to, že jí neposlouchám a nebo jí chci umlčet. Potřebuju se jí dotknout, potřebuju cítit její hebkou kůži na té mé. Nemohl jsem si pomoct a chytl jsem ji aspoň za ruku, propletl jsem si s ní prsty a ona se na mě usmála krásným úsměvem, takovým jakým se usmívá pouze a jenom ona. Mluvili jsme dál, dokud nás nevyrušil můj mobil. V té chvíli jsem proklínal toho, kdo mi volal. Zvedl jsem telefon a uslyšel Harryho chraplavý hlas jak mi oznamuje, že máme přijít k nám na oběd, protože kluci musejí poznat Mellisu.
"Volal Harry." Prohodil jsem. "A?" Zeptala se Mellisa a opřela se o moje rameno. "Chce abychom přišli na oběd." Podíval jsem se na ní. "Jako i já?" Celkem udiveně se mě zeptala. "Samozřejmě, že i ty." Pohladil jsem jí po ruce. "A ty si myslíš, že je to dobrý nápad?" Proč se mě ptá na takhle blbý otázky? "Ano, myslím si, že je to dobrý nápad. Jsou to moji nejlepší kamarádi, vždyť jsme jako bratři. A navíc si myslím, že je na čase aby tě poznali." Usmál jsem se na ní a pevně jsem stiskl její ruku, kterou jsem po celou tu dobu hladil. "A co když se jim nebudu líbit?" A tohle je zase co za blbou otázku? "Mel, co blázníš? Proč by ses jim neměla líbit? Řekni mi jeden důvud. Uvidíš, že si tě zamilujou tak rychle jako já." Ani jsem si neuvědomil, co jsem řekl. Já jsem vážně řekl, že jsem se do Mellisy zamiloval? Vážně jsem to řekl nahlas? Liame, ty tupohlavče, co se asi teď mezi námi stane, když už pořádně ví, co k ní cítím. "Ty- ty ke mně vážně něco cítíš? Něco víc než přátelství? I po tak krátké době, co se známe?" Podívala se na mě s otazníkama v očích. "Sám se tomu divím, ale asi je to tak. Mám tě víc než rád jako kamarádku." Podíval jsem se na ní a usmál jsem se. V jejích očích jsem viděl radost, zmatek, štěstí, ale i bolest. Nevěděl jsem, co mám dělat. "Takže..." Nedořekl jsem to, co jsem chtěl říct, protože její horké rty se přilepily k těm mým. Jsem celkem dost zmatený,co tohle má znamenat, ale na druhou stranu jsem konečně dostal svojí dávku drogy v podobě jejích polibků. Po chvilce jsme se od sebe odtrhli a já chtěl slyšet, co si ona o tom všem myslí. "Taky tě mám víc ráda než jen jako kamaráda." Spíš než řekla, tak zahuhlala a hlavu sklopila k zemi. "Ale..." Teď jsem jí zase přerušil já a rychle jsem se jí přitiskl na rty než stačila něco říct.
Mellisa
Počkat, cože? On- on se do mě zamiloval? Nemůžu uvěřit tomu, že ke mně něco cítí už po tak krátké době, co se známe. Musím si přiznat, že já k němu taky cítím jistou náklonnost. Velkou náklonnost, která se nedá zapřít! Díky němu nemyslím pořád na Roberta, ale právě na něj. To on dělá můj den hezčí, i když se známe pouhé tři dny. Přijde mi to, jako kdybychom se znali od našich školních let. Ale mít vztah s celosvětově známým zpěvákem z nejznámějšího boybandu současnosti, nebyl by to krok do propasti? Možná byl, ale srdci se nedá poručit do koho se má a nemá zamilovat. Moje srdce si vybralo Liama a podle Liamových slov si to jeho vybralo právě mě.
"Takže půjdeme na ten oběd? Mám celkem hlad." Liam se na mě usmál, když slyšel jak jsem změnila názor. Už jsem se zvedala z gauče a chtěla jsem se jít chystat, ale Liamova silná paže mě zastavila a stáhla mě zpátky, tentokrát na Liamův klín. "Takže...?" Co takže proboha? "No, takže co?" Usmála jsem se na něj. "Takže jak je to teď mezi námi?" Podíval se na mě štěněcím pohledem a přitom si se mnou propletl prsty. Prokrista Liame! To po mně chceš moc! A ještě na mě takhle koukáš, to je jasný, že ti na všechno kývnu. Teď kdyby mi řekl ať si jdu skočit z letadla s padákem, tak já díky tomu jeho pohledu popadnu padák a jdu si chytit letadlo. Nemám, co bych mu na to řekla. Co chce slyšet? A co mu chci vlastně říct? "Mel?" Vyrušil tok mých myšlenek Liamův sametový hlas. "Jo, promiň. Nějak jsem se zamyslela. Nevím, co ti mám říct, jak to teď mezi námi je. Sama to netuším. Mám tě strašně moc ráda, ale já jsem těhotná a k tomu všemu čekám dvojčata s jiným chlapem, uvědomuješ si to?" Koukla jsem se na něj. "Ale mně to nevadí. Vždycky jsem chtěl mít velkou rodinu." Pohladil mě po ruce. "Liame, ale vždyť ty děti nejsou tvoje." Posmutněl. "Já vím, ale to na tom nic nemění, že chci být s tebou. Teda s váma!" Poslední věta, přesně ta poslední věta mě dostala. Do očí se mi nahrnuly slzy, slzy štěstí. Liam si toho všiml a hned si mě přitáhl do náruče. "Pročpak pláčeš?" Jednou rukou mě hladil po zádech a druhou mi utíral slzy z tváře. "Štěstím." Zvedla jsem hlavu a políbila ho. Začínám být na jeho polibcích závislá. Odtáhla jsem se od jeho tváře a usmála se. "Myslím si, že bychom to mohli spolu zkusit." Liamovi se najednou rozzářily oči a na tváři se mu vykouzlil nádherný úsměv. "To jsem moc rád." Už se chtěl natáhnout pro další polibek, ale já jsem ho rychle zastavila. "Počkej chvilku, ale to, že jsme teď spolu si necháme zatím pro sebe, jasný?" "A klukům to řekneme?" Já je ani pořádně neznám. "No uvidíme." Řekla jsem a šla jsem se připravit abychom mohli konečně vyrazit na ten oběd, protože mám docela dost velký hlad. Teda my máme velký hlad.
Ahojky :) Nejdřív bych se vám chtěla strašně moc omluvit, že tenhle díl přidávám po tak strašně moc dlouhý době, protože takový užasní čtenáři jako jste vy si to nezaslouží :) Děkuju vám všem strašně moc za to, že to čtete :) Jste nejlepší :) Strašně by mě potěšil váš názor v komentářích a když k tomu přidáte i hvězdičku, tak to bude ještě lepší :D Takže ještě jednou moc děkuju :) S velkou úctou a láskou já :3
