Liam
Každou chvílí se blížíme ke studiu. Kluci tady na sebe pokřikují až mě z toho bolí hlava, snažím se je trochu zklidnit, ale nedaří se mi to. "No tak, kluci, bolí mě z vás hlava." Postěžoval jsem si klukům na jejich hluk. "Ale Liame, Harry mi sebral mojí malou svačinku, která byla sotva pro mě." Málem se rozbrečel Niall. "Ty sis s sebou vzal jídlo?!" Zeptal jsem se nechápavě Nialla. "No jo, vzal, ale teď už ho stejně nemám, protože mi ho Harold sebral." Odvětil mi Niall a při tom se vražedně podíval na Harryho. "Harry, prosím tě, dej mu to jídlo!" Obrátil jsem se na Harryho. "No dobře. Vrátím ti to, jenom když mi dáš kousnout." Začal smlouvat Harry. "Naval to sem a dělej!" Vyjekl na něj Niall. "Proboha, nechte toho!" Vložil se do toho Zayn, zřejmě ho vyrušili v jeho esemeskování, do kterého byl tak zabraný. Koukl jsem se na Louiho a ten se skoro válel smíchy na zemi. Měl jsem toho už vážně dost. Najednou se auto prudce zastavilo a my nevěděli, která bije. Paul vyběhl ven z auta a my hned za ním. Přiskočil k dívce, která ležela na silnici a byla pravděpodobně v bezvědomí. Paul jí kontroloval puls a já jsem rychle volal záchranku. Kluci panikařili, Niall dokonce zapomněl i na jeho svačinu, kterou Harry nechal v autě. "Záchranka tu bude hned." Oznámil jsem ostatním a přidřepnul si k dívce. Byla krásná, i když její oči byly černé od řasenky, možná to bylo tím, že na její krásnou tvář pršelo a nebo možná tím, že plakala. Sehnul jsem se blíž k její tváři a snažil jsem se jí probrat. Nereagovala. Zkusil jsem to znovu, teď už trochu silněji. Otevírá oči, její nádherné modré studánky. Venku je sice šero kvůli dešti, ale její oči se nedají přehlédnout. Přesně sedí do jejího dokonalého obličeje. Očima se začala zmateně rozhlížet, kde to vlastně je. "Moje dítě. Moje dítě!" Zaskřehotala mým směrem. Ona tu má dítě? "Jaké dítě? Ty jsi nešla sama?" Začal jsem se jí vyptávat. "Moje dítě, je tady." Odpověděla mi a při tom si opatrně sáhla na její ploché bříško. "Ty-ty jsi těhotná?" Zeptal jsem se strachem v očích, bál jsem se o ní, bál jsem se dokonce i o její dítě. Proč jsem se bál? Proč? Vždyť jí neznám a už mám o ní takový strach. "Už jedou!" Přerušil tok mých myšlenek Paul, který nám oznámil, že záchranka už je tady. Zastavili a hned ze sanitky vyskákali dva záchranáři, kteří přiběhli ke krásné neznámé a naložili ji na nosítka. "Vy jste její přítel?" Položil mi otázku jeden ze záchranářů. "Ne." Odpověděl jsem se skloněnou hlavou. "Tak kluci, jestli si ještě pospíšíme, tak stihneme ještě to studio." Oznámil nám Paul, jako kdyby se právě teď nic neobvyklého nestalo. "Tak to asi nepůjde pánové. Musíte jet s námi a podat výpověď policii." Skočil Paulovi do řeči záchranář, za což jsem mu byl vděčný, protože chci za tou dívkou. "No stejně by to bylo takový divný, jít do studia po tom, co jsme tady teď zažili." Dodal Louis a pomalu začal nastupovat do auta. Naskládali jsme se na místa a vyrazili jsme za sanitkou do nemocnice. Celou cestu jsem musel myslet na dívku. Na ní a na její dítě. Proč mě tohle všechno tak moc rozhodilo? Proč nemůžu myslet na něco jiného. Tolik otázek mi běhalo hlavou, že jsem si ani nevšiml, že už jsme zastavili před nemocnicí. Všichni jsme vystoupili a vešli do haly, kde na nás už čekala policie.
Takže další díl :) Je to zase krátký, protože jsem to začala psát až teď večer :D Tak snad se líbí :) komentujte to prosím, ať vím, jestli mám pokračovat :) A zítra se pokusím napsat už pořádně dlouhej díl :) Jestli to teda bude vůbec někdo číst :D
