BRADAVICE V ČECHÁCH 2.DÍL

Druhý úkol I. část

Bim, bam, bim, bam...

Někde v dáli zvonil zvon a ohlašoval tak poledne. Stála jsem, celá promrzlá na okraji Černého jezera a dívala se do dáli. Vedle mě stáli mí protihráči i můj spoluhráč - ve stejném postavení jako u prvního úkolu. 

Úplně napravo stála Venuše a Daniel ve svém klasickém rozpoložení. Venuše v pohodě, ještě by si stačila u toho nalakovat nehty, Daniel vystrašený až na půdu. Vedle nich se zeširoka usmívali mrzimorští účastníci a mávali svým kamarádům na tribunách.

Já a Lukas jsme tam jen stáli a přemýšleli o naší nedávné návštevě knihovny. Kolik děsivého jsme se o jezerním lidu a ďasovcích dozvěděli. Víte, že na kousnutí ďasovce můžete omdlít? Já jsem včera omdlela a není to nic pěkného.

Byla veliká zima - kord tady v Šumavských horách. Možná, že nám dali teplené vesty, ale na rukách ty mikiny prostě nezahřály. Závistivě jsem pozorovala všechny diváky, jak se cpou čokoládovými žabkami a ohřívají se teplými dekami.

"Poledne!" zvolal stařík Kalina tak nahlas, že jsem měla pocit, jako by mi křičel přímo do ucha.

"Je poledne! A tudíž začíná náš druhý úkol! Možná, že si myslíte, jak jednoduché bude na takové rovné ploše najít pohárek! A ono by to vskutku jednoduché bylo, kdyby se do toho nevložil náš učitel kouzelných formulí. Inu, profesore Hanso, copak jste s ním udělal?"

Profesor Hansa k nám přistoupil a spustil stejně hlasitým hlasem:

"Pohárek je obalen tlustou vrstvou ledu, který je napuštěn protirozhřívacím kouzlem,"

"Copak ho tedy dokáže rozehřát?" zeptal se ho stařík Kalina. Připomněl mi jednu trapnou reklamu, kde dávali asi pět důvodu, proč koupit právě jejich výrobek.

"No, řekněme to takto. V truhlách, které jsme rozmístili po jezeře je něco, čím led dokážete rozehřát. Ale musím vás upozornit. Nemiřte s ní pod sebe,"

"Vynikající. V minulém kole truhly našel ten, kdo má čistě sportovní úmysly. Jaké vlastnosti přivedou naše hráče k truhlám dnes?"

"Ryzí odvaha," 

"Skvěle. To je v háji," šeptl směrem k nám Simon, "Každý ví, že nejodvážnější kolej je Nebelvír,"

"Hej, buď v klidu. Odvážný musí být oba z účastníků. No a Daniel..." všichni (včetne Aniky a Felixe) jsme se podívali na Daniela.

"Daniel se sotva drží na nohou," dopověděl za mě Lukas. 

"Výborně. O kolej tím míň," pochválila si situaci Anika.

"I když to my nepotřebujem. Porazily bychom všechny," přidal se k ní okamžitě Felix. Poslušný pejsek.

"Tak!" vykřikl stařík Kalina, "Já nyní poprosím profesora Nováka, aby nám klasicky odpálil náš ohňostroj! Až se ozve rána, soutěžící se mohou rozeběhnout! Ale pozor! Klouže to!" zasmál se svému trapnému vtipu a pokynul profesoru Novákovi. Ten mávl hůlkou a k nebi se vznesly barevné jiskry. Byla to nádhera, ale Silvestru se to stejně nevyrovnalo. 

Nad tím jsem stejně dlouho neuvažovala, neboť jsem už musela běžet. A musm se přiznat - vážně to klouzalo. Ale ne, že bychom byli pozadu. Simon se sice chvíli snažil být před námi, ale hned upadl. Zasmáli jsme se a zamávali mu.

Brzy jsme se oddělili od ostatních soutěžích tak moc, že jsme je viděli jen jako několik teček v dáli. Tak moc bylo to jezero obrovské. A ne, že by byli pozadu, prostě šli jiným směrem - kdyby to někdo nepochopil.