Jungkook's pov.
Ahojte.....jsem Jungkook a jsem nejšťastnější člověk na planetě. No uznejte sami. Je mi 19, už tři roky bydlím se svým o dva roky starším přítelem Jiminem, který je to nejroztomilejší stvoření pod sluncem. Jsem vážně dobře finančně zajištěný a s Minem se chystáme studovat práva. Oba máme velmi dobré studijní výsledky, tudíž máme přijímačky i maturu v kapse.
Od června si užíváme nádhernou dovolenou na Kanárech a dnes odlétáme zpět do Korei. Musím říct, že už se docela těším domů. Jakože ne, že by se mi tu nelíbilo, ale prostě doma je doma. Chápete ne?
Hodil jsem do kufru poslední trika a zaječel: "Minie! Pohni nebo přijdeme pozdě." Hned na to se ozvalo z koupelny: "Neboj Kookie! Za chvíli můžem jít. Jenom ještě dozabalím hygienu." "Jimine, ale ty bačkory tu nech! Ty jsou hotelový!" "Ale!! Když mě se líbí a sedí mi na nohou!" "Ne, Jimine, ne! Ty bačkory tu zůstanou!" Jimin přišel ke mně a zaútočil tou nejhorší zbraní jakou mohl....Upřel na mě jeho nádherná kukadla a já věděl, že jsem v háji. "No tak jo. Ale je to naposled." rezignovaně jsem si povzdechl a on mi skočil kolem krku a začal mě obsypávat dětskými polibky. Tolik radosti z jedněch bačkor.
Plácl jsem ho přes zadek a zavelel: "Tak zlato, jde se!" čapnul jsem kufr a on udělal to samé. Pomalu jsme vyšli před hotel a tam na nás už čekalo Taxi. Nastoupili jsme a vydali se na letiště. "Kookie," ozval se Jimin, otočil jsem na něj hlavou a přikývl. "mám strach." kuňkl. "A z čeho prosimtě?" zeptal jsem se pobaveně. "Co když se něco stane?" "A co by se mělo stát? To letadlo je bezpečné, věř mi. Navíc, už jsi letěl sem, tak to zpátky zvládneš taky, ne?" usmál jsem se na něj a pohladil ho po vlasech. Jen mlčky přikývl a sledoval ubíhající krajinu. Za chvíli jsme dojeli na letiště a tam začaly všemožné prohlídky, kontroly a odbavování.
Po dlouhé hodině jsme už spokojeně seděli v letadle. "Jungkookie? Jak dlouho poletíme?" ozvalo se vedle mě. "Dost dlouho na to, abys mohl spát." mrkl jsem na něj a on mi vtiskl polibek na rty. "Moc tě miluji Kookie." řekl sladce. "Já tebe taky zlato." pohladil jsem ho po tváři a on si položil hlavu na mé rameno a pomalu usínal. Ani nepostřehl to, že jsme už vzlétli. Rozhodl jsem se, že si pustím nějaký film. Dlouho jsem vybíral a nakonec jsem si vybral My little pony. No co.....baví mě to!
Po několika dílech jsem cítil, jak mi těžknou víčka a ponořil jsem se do hlubokého spánku.
***
Asi po hodině a půl mého sladkého snění mě probudil hlasitý rámus. Polekaně jsem otevřel oči a hned věděl, co se děje. Venku zuřila dost silná bouře. Jakože hooodně dost silná bouře. Jimin se krčil na sedadle, třásl se a z očí se mu valily slzy. Naklonil jsem se k němu a silně ho objal. "Minie, lásko. To bude v pořádku. Za chvíli budem z té bouře venku." zašeptal jsem mu do ucha a začal ho hladit po vlasech. Měl jsem docela strach. Ale věřil jsem ve zkušenosti pilotů a musel jsem uklidnit Minieho, který se stále třásl. "Minie, uklidni se, to bude dobrý. Uvi.....*prásk*!" nedořekl jsem a ozvala se obrovská rána. V Jiminovi hrklo a začal už hlasitě vzlykat. Tak teď jsem se bál. Pevněji jsem svou lásku objal a šeptal mu konejšivá slova. Zničeho nic všechno zhaslo a my se propadli do tmy. Všichni ječeli a já k sobě tiskl vyděšeného Jimina. Bylo mi jasné, co se děje. Padáme...."Mine, miluju tě!" řekl jsem a rozbrečel jsem se. "Kookie, já tebe taky! Já ještě nechci umřít." vzlykal......pak už nic...pak byla jen tma...
-----------------------------------------------------------
Ehm....ladies and gentlemen, první díl je tu!!
Jsem ráda za všechny ohlasy atd. 😍😍😍vážně moc si toho cenním. Děkuji!
Taaakže, doufám, že se neurazíte, když tu zmíním jednu novou povídku.
Není má, ale píše ji jeden úžasný človíček PikachuMaan jmenuje se (ta povídka) The anatomy of human body (nebo tak nějak) a začíná vážně skvěle, takže doporučuji.💓💓
Doufám, že se vám díl líbil....votujte, komentuje, hlavně Enjoy
#Ramyon
