Jungkook's pov.
Navečer jsme dorazili na velmi podivné místo. Stromy tu byly dál od sebe a tráva nějak povadlá. Byl jsem ale tak unavený, že jediné co jsem udělal bylo to, že jsem si lehl pod strom a začal dřímat. To by mě ovšem nesmělo vyrušit něco, co jsem doopravdy nečekal. Lidské hlasy! Někdo se kousek ode mě hádal! "Rapmone! Ty idiote! Jak se ti mohl ten pes zaběhnout? Však je velkej jak kráva a vypadá jak vlk! Do háje!" "Uklidni se Jacksone! Někde tady bude!" "To už si říkal včera!" vytrhlo mě to z tranzu a začal jsem ječet. "Pomoc!!"Ten vlk se na mě díval pohledem 'co to děláš?'. On je jako člověk! Zase mě děsí. "Hey Rapmonstře, slyšel jsi to?" "Jo! Ozývalo se to někde zpoza támhle toho stromu." "Mohl by mi někdo už konečně pomoct?" vážně? Teď jako budou dělat co? "Hej! Hoď se do klidu hochu, hned jsme u tebe." zaječel hlas pravděpodobně Jacksona. "Já jsem klidnej!" ječel jsem. Ne nebyl jsem, ale to je jedno. Po chvíli se přede mnou objevily dvě postavy. "Kluku, vnímáš?" zeptal se mě jeden. "Hmm, jo." odpověděl jsem. Konečně lidi! Sice vypadají na paka, ale to je jedno. "Kde jsi se tady vzal?" zeptal se mě druhý. "No, támhle ten vlk mě sem přivedl." ukázal jsem směrem na mého průvodce. Jednomu z těch týpků se zajiskřilo v očích. "Ó můj bože!" vykřikly oba a hnali se za vlkem. "Bože, bože, bože! Kdes zase byl ty úchylnej pse?! Butte! Tys nám chyběl." Smál se jeden. "Hele! Kluku, říkal jsi vlk? Tohle je prosím pěkně pes!" ušklíbl se. "Jo fajn! Byl jsem dost vyděšenej, když mě probraly jeho sliny na ksichtě! A nejsem nějakej kluk! Já jsem Jeon Jungkook! Je slušné se představit!" "No jo, soráč brácha. Ale bylo to vtipný, jak si řekl vlk. No nicméně, já jsem Jackson Wang a tohle tupý pako je Kim Namjoon, ale my kámoši mu říkáme Rap monster." řekl a podal mi ruku, kterou jsem následně stiskl. "Ale stejně, jak jsi se tady objevil?" zeptal se mě Rapmon. "Prosím vás, nemohli byste mě odsud nejdřív dostat někam, já nevím kam, třeba do hotelu, abych se mohl umýt, najíst a napít? Pár posledních dní žeru nějakou kytku a piju vodu z řeky. Taky bych se rád normálně vyspal." oznámil jsem jim. "No jo! Vezmem tě k nám. Jin se o tebe postará, ale pak nám budeš vyprávět! Jasný?" "Když jinak nedáte." usmál jsem se a nechal je, ať mě vezmou do náruče a odnesou k nim domů. Byl jsem vážně hodně vyčerpaný.
Po hodině cesty jsme se objevili před malou chatkou. "Tak jsme tady Jungkooku." usmál se na mě Rapmon. "Děkuju." zašeptal jsem. On jen pokýval hlavou a otevřel dveře. Hned se na nás vyvalila úžasná vůně pečeného masa. Začaly mi téct sliny. "Jinie! Jsme doma! A našli jsme Butta!" zaječel Rapmon. "No konečně taky! Kde se flákáte? Jídlo už je hotový! Dejte nažrat Buttovi a ke stolu." zavelel Jin. "Prostři pro čtyři zlato!" ječel zase Rapmon. "Neřvi ne mě! Já tě slyším! Ale proč mám prostřít pro čtyři?" "Protože jsme někoho přivedli" odvětil Jackson a šli jsme všichni do kuchyně. "Proboha! Jungkooku! Kdy jsi nám chtěl jako říct, že máš pokousanou ruku, skoro roztrženou nohu a kotník nateklý jak pomeranč?!" zaječel Jackson. "Já.....nevěděl jsem to o tom kotníku." bránil jsem se. "No to je jedno. Rapmone, dones lékárničku." rozkazoval Jackson. "Ok" Za chvíli se přede mnou vynořil Rapmon a ještě jiný člověk, asi Jin. "Pane bože! Jungkooku! Tos to vážně nemohl říct? My jsme to v té tmě asi nemohli vydět ne?" káral mě Rapmon. "Já, omlouvám se." špitl jsem. "Ahoj, já jsem Jin." usmál se na mě a prohrábl mi vlasy nový kluk. "Já jsem Jungkook." představil jsem se. "Ukaž Jacksone, já se na to podívám. Zatím nandejte na talíře jídlo. Kook vypadá dost hladově a doneste mi vodu, ať se může napít a ať mu ty rány můžu omýt." řekl Jin a sklonil se ke mě.
Když mu kluci donesli vodu, začal s ošetřování mých ran. Začal s rukou. Opatrně ji omyl a vydesinfikoval. Následně ji obvázal obvazem a přesunul se na mou nohu. "To byl krokodýl?" zeptal se mě. "Ano byl, to na ruce udělal Butt, když mě zachraňoval a to na kotníku jeden had." oznámil jsem mu. Jen přikývl a věnoval se dál své práci. Na nic se mě neptal a já mu byl vděčný. Chtělo se mi spát.
