Jungkook's pov.
Otevřel jsem oči. Všude byla tma a ozývaly se tu divné zvuky.
Kde to jsem? Co se stalo? Proč mě celé tělo tolik bolí? Proč cítím oheň?
Pomalu jsem se začal zvedat. Nešlo to. Měl jsem zaklíněnou nohu. Vypáčil jsem ji a opatrně prozkoumával okolí. Kde to do háje jsem? A hlavně....kde je on? Kde je Jimin?!
Začalo se mi všechno vybavovat. Bouře, rána a potom tma. Myslím, že mám štěstí, že žiju, ale kde je Minie? Začal jsem zběsile pobíhat po okolí, ale byla tma, takže jsem viděl absolutní nic. Najednou mi nohou projela ostrá bolest. Ku*va!! Co to je? Sykl jsem a skácel se k zemi. Chytl jsem se za postižené místo, tedy za kotník. Kolem nohy se mi začalo něco ovíjet. To snad ne! Had! Zpanikařil jsem a vyjekl. Had, ale očividně už neměl žádnou chuť mě ohryzávat dál a tak se prostě jenom přeplazil přes mě a zmizel. No doufám, že byl aspoň pořádně jedovatý. Pro jistotu jsem se naklonil nad ránu a vysál z ní trochu krve, abych předešel rychlé otravě. Potom jsem si utrhl kousek košile a kotník obvázal. Pomalu jsem se zvedl a hledal dál. Jelikož jsem nic neviděl a proklatě mě bolel kotník, šel jsem velmi pomalým potácivým krokem. "Jimine!...Minie!....Lásko!!" ječel jsem bezradně. Co když je někde v bezvědomí? Co když se mu stalo něco mnohem horšího? Ne! Určitě žije. Hledal jsem horečnatě dál. Výsledek? Našel jsem pár trosek z letadla a zdevastovaná zavazadla, ze kterých jsem si vzal nějaké košile a kalhoty. Také tam byla lékárnička, která se dost hodila a sáček s nějakými bonbóny. Vzal jsem si je a pokračoval v průzkumu.
To co jsem našel po krátké době, jsem vidět nechtěl. Leželo tam několik mrtvých těl. Jak jsem skrz tmu poznal, že jsou mrtvý? Jednoduše...nenahmatal jsem jim pulz. Slzy se mi nahrnuly do očí. Nevinní lidé. "Byli to nevinní lidé sakra!" zaječel jsem na okolí. Rozbrečel jsem se ještě víc, když jsem v troskách našel tělo malého dítěte. Tohle se nikdy nemělo stát! Ne, tohle ne. Opakoval jsem si v hlavě, že Jimin prostě žije! Hledal jsem dál. Někde tu prostě musí být! Musí. Z očí mi tekly slzy a z kotníku mi vystřelovala ostrá bolest až do poloviny lýtka. Nepřestanu hledat. Nikdy! Najdu ho.
Po asi dvou hodinách (neorientoval jsem se v čase, netušil jsem, jak dlouho jsem byl mimo a jako dlouho už hledám) jsem se musel opřít o strom, po kterém jsem se následně svezl na zem a obličej si skryl do dlaní. Musí žít! Musí!
Po dalších několika minutách odpočívání jsem usnul.....ne však nadlouho.
-----------------------------------------------------------
Ehm......další díl je tu!
Ségra....zlato....snad mě nezabiješ a ani Xiua.💚💚
Děkuju za komentáře a votes, který vždy moc potěší 💖
Btw. Pokud se ptáte, proč se nepodíval na mobil, tak odpověď je jednoduchá: Mobil se při pádu ztratil a pravděpodobně rozkřápl.
RIP mobil
#Ramyon
