Jungkook's pov.
Nevím proč, ale ten vlk mě nezabil. Asi poznal, co je to lítost. Nebo nevím. Ale místo toho, aby odešel tu teď dřepí přede mnou a zkoumá mě jeho velkýma tmavýma očima. Nějak mě přestává děsit, ale je to divný. Třeba se do mě zamiloval. Jo jasný. Vlk. Proč je sakra tady? V pralese? Prooooč? No to je asi jedno. Začal jsem se zvedat a ten vlk ze mě nespustil oči. Co mu je? Jen co jsem se postavil, se mi podlomily nohy a já zase letěl na zem. Rozflákl jsem se o nějaký klacek a z rány na lýtku mi začala vytékat další krev. Ten divnej vlk ke mě přišel blíž a začal tu krev lízat. (😏) ....Tak tohle bylo divný. Rukou jsem ho odehnal a znovu se zvedl. Tentokrát už jsem se na nohou udržel. Udělal jsem pár kroků a musel si odpočinout. Takhle to asi nepůjde. Ten vlk stále chodil za mnou. Přidržoval jsem se stromů a snažil se o rychlejší chůzi. Z ničeho nic mě ten vlk lehce chňapl za ruku a pomalu mě táhl úplně jiným směrem, než jsem šel. O co mu sakra jde?
Po chvíli mě vlk ze svého lehkého sevření pustil, ale šel stále dál. Rozhodl jsem se jej následovat. Vedl mě různým houštím, brodili jsme se nějakým úzkým potůčkem, prošli jsme kolem vodopádu a opatrně přelézali přes popadané stromy. Vlk udržoval stejné tempo, abych mu stačil.
Chvilku po poledni se vlk zastavil a dopřál mi tak odpočinek. Sehnul jsem se k potoku a napil se z něj. Občerstvili jsme se oba a pak se opět vydali na cestu. Nohy mě bolely, až běda, ale vlk neměl v úmyslu příliš odpočívat a něco mi říkalo, že si ho nesmím nechat utéct. Opět jsme se prodírali houštím a podobně. Šli jsme dlouho do noci. Po tmě si našli plácek, na kterém jsme se oba připravili ke spánku a následně usnuli.
***
Brzy ráno mě vlk probudil a zase jsme se vydali na cestu. Dnes mi přišla nějak schůdnější. Bral jsem to jako pozitivum. Nicméně po dalších několika hodinách chůze začala naše cesta být opět zapadaná stromy, tudíž jsem měl překážkovou dráhu. Vlk byl velmi ohleduplný a když jsem sebou flákl, počkal až konečně se uráčím zvednout svůj línej zadek, abychom mohli pokračovat.
Šli jsme už strašně dlouho, když se mi pod nohama propadla zem a já cítil, jak se nořím do močálu. A kurva. Je po mě. Když můj milý zvířecí průvodce zjistil, že za ním nejdu, otočil se a štrádoval si to ke mně. Měl jsem tu smradlavou hmotu až po prsa. Vlk jen dřepěl a díval se na mě. Aha...tak teď umřu. Fajn. Začal jsem se propadávat ještě hlouběji. Ruce jsem měl zvednuté nad hlavou a bezradně jsem čekal, co bude dál. Ten vlk mě prostě čapl tlamou za ruku a bylo mu úplně jedno, že mi ji prokousl a začal mě tahat ven. Z ruky mi tekla krev proudem, ale díky vlkovi jsme se dostával ven z močálu. Ten vlk měl hodně velkou sílu. Jednak mě doopravdy z toho močálu vytáhl a jednak mi totálně prokousl ruku. "Děkuju," poplácal jsem ho po zádech zdravou rukou. Kupodivu se nechal. Docela jsem si ho už oblíbil. Mám pocit, že přesně ví, kam mě vede. No uvidíme.
Navečer jsme dorazili na velmi podivné místo. Stromy tu byly dál od sebe a tráva nějak povadlá. Byl jsem ale tak unavený, že jediné co jsem udělal bylo to, že jsem si lehl pod strom a začal dřímat. To by mě ovšem nesmělo vyrušit něco, co jsem doopravdy nečekal.
-----------------------------------------------------------
Eeeeej makarena...ne Ehm bylo lepší.....jeden delší díl je na světě!😂😂😂
Nezabijte mě prosím za ten konec, ale prostě jsem musela.😂😂
Děkuju za votes a komentáře 💓💓💓💓💓💓💓💓💓💓💓💓💓💓💓
#Ramyon
