Přečtěte si prosím můj trapný dodatek pod dílkem💜
-----------------------------------------------------------
Jungkook's pov.
Až teď mi došlo, že mě někdo pozoruje. Ten někdo seděl na té posteli. Vyvalené oči, ze kterých se začaly valit slzy stejně tak, jako z těch mých. "Kookie." ozvalo se potichu. Bleskově jsem doběhl k posteli a osobu na ni pevně objal. "Minie! Lásko! Já věděl, že žiješ! Miluji tě! Strašně moc tě miluji!" řekl jsem mezi vzlyky. "Já tebe taky Kookie!" zašeptal.
Oba jsme seděli v pevném objetí a oba jsme plakali. Hodně plakali. Ale byly to slzy štěstí. Štěstí zapříčiněné tím, že jsme se opět shledali.
Po dlouhé době jsem se od Minieho odtáhl, abych mohl spojit naše rty do dlouhého procítěného polibku. Chyběl mi. Moc. Jeho rty, jeho oči, celý on.
"Minie, už nikdy nepoletíme letadlem. Slibuji. Budu tě chránit. Už nikdy se nám nic takového nestane, ano?" "Kookie, chyběl jsi mi. Strašně moc. Už nikdy se nic takového nesmí stát." Znovu jsem se objali a pláč nebral konce. Naši chvilku vyrušila cizí osoba odkašláním.
Otočil jsem se na nového příchozího. "Yoongi hyung! Tae hyung! Hobi hyung! Co vy tady?" zeptal jsem se překvapeně. "No co asi. Jdeme vyvolávat duchy." ušklíbl se Yoongi a všichni tři přišli k nám a strhli nás do hromadného objetí. Bylo to příjemné. Po chvíli si ale zase někdo za námi odkašlal. Znovu jsem se otočil a strnule zíral. "Jacksone? Rapmone? Jine? A co vy tu děláte?" "No, tak když si se nám neozýval, tak jsem se na tebe přišli podívat. A když jsme zjistili, že jsi tady a že se tvůj přítel našel, museli jsme sem zaskočit, no ne?" zasmál se Jackson. Všichni tři přistoupili blíž, ale pak se zarazili. "Počkat. Tvůj přítel Jimin je tenhle Jimin?" zeptal se Rapmon. Podíval jsem se na Minieho. Vypadal dost zaskočeně. "Ano, tohle je můj přítel Park Jimin." usmál jsem se. "Počkat! Jakože tenhle Jimin?" "Jo! Co na tom nechápete?" "Já jen.....vždyť mi se známe!" vypískl Jin. Otevřel jsem pusu dokořán. "Cože?" nějak jsem to nepobral. "No," ujal se slova Jimin, "jednoduše se tady s klukama známe. Psali jsem si přes Instagram a pak se z nás stali přátelé." pokrčil rameny. "Jo ahá! Chápu! Tak to je supr!" hlasitě jsem se zasmál. Znovu jsme se objali a pak si jen povídali.
Ta troska už byla pryč. To nic náhle zmizelo. Vrátil se ten pocit být milován. Vrátil se Jimin. Vrátilo se štěstí.
"Hej, Kookie. Vnímáš?" zasmál se zvonivě Jimin. Jak já miluju jeho smích. "Jup, vnímám." usmál jsem se. Ano, lhal jsem. "No tak dobře. Kluci chtěli vědět, kde jsem celou tu dobu byl. Moc si toho nepamatuju, ale něco mi sestřička řekla." začal Jimin.
"Takže. Po havárii letadla jsem se probral se strašnou bolestí hlavy a všech končetin. Nemohl jsem se pohnout, ani vydat hlásku. Nemohl jsem udělat nic. Snažil jsem se, ale bylo mi to málo platné. Ve stejné poloze, jako jsem se probudil, jsem i usnul. Další den jsem se probudil, ale bolest byla stále stejná. Nic jiného jsem nedělal, než že jsem se snažil pohnout nebo zavolat o pomoc. Ani jedno z toho mi nešlo. Takhle jsem zůstal zaklíněný několik dní. Měl jsem strašný hlad a žízeň. Pak jednou v noci přišla velká bouře, tak jsem se aspoň napil, ale celý jsem promokl, důsledkem čehož jsem následně nastydl. Byl jsem na tom hůř a hůř. Bolest neustupovala, spíš se stupňovala. Měl jsem pocit, že umírám. A pak jednoho dne se to stalo. Upadl jsem do bezvědomí. Nevím, jak dlouho jsem tam ležel, ale probudil jsem se tady. Myslím, že to bylo včera. Jo...včera. Docela se divím, že nemám skoro žádné podlitiny a podobně. No každopádně jsem už ani nedoufal, že znovu někoho z vás uvidím." dokončil Chim své vyprávění a po tváři se mu skutálela slza, kterou jsem následně setřel. "Víš zlato, od toho co jsem se vrátil domů já, uplynuly už asi dva měsíce. A já jsem se do civilizace nedostal hned. Dlouho jsem bloudil pralesem, než mě tady hoši našli." řekl jsem s mírným úsměvem a kluci přikývli. Znovu jsme se všichni objali a v objetí jsme setrvali opravdu dlouho.
Konečně jsem zase spolu. Konečně mám u sebe svou lásku. Konečně je zase všechno jak má být. Konečně jsem zase šťastný. Park Jimine, miluji tě a nikdy nepřestanu.
-----------------------------------------------------------
Ehm.....tak epilog je tu! 😂
Děkuju všem, kdo to přečetl až do konce! 💜 Děkuji za všechny hlasy a komentáře. Děkuji adelai666 a PikachuMaan za to, že mě ještě nezabily. 💜
To bych nebyla já, aby to skočilo špatně. Ale uvažovala jsem o tom nedát tam Happyend. 😂😂
!!!!A teď to, co jsem chtěla. Takže, jestli má někdo pocit, že mám dobré nápady a chtěl by napsat oneshot na nějaký kpop ship (BTS, GOT7, EXO, BigBang, Monsta X), tak neváhejte a klidně si o nějaký napište. Neříkám, že napíšu všem, ale stejně si asi nikdo neřekne, tak co.😂😂!!!!
Děkuju moc za přečtení a votes💜💜💜💜💜
A tímto se s vámi loučím u téhle povídky.
#Ramyon
