Jungkook's pov.
Pomalu jsem odkrýval plachtu a potom se mi zastavilo srdce. "Je to on Kookie?" zeptal se mě Jin. "Ne.." vydechl jsem. On....kde teda je? "Vidíš, třeba ještě žije. Nesmíš ztrácet naději." poplácal mě Jackson po zádech. "Můžeme se ho pokusit hledat v pralese s Buttem. Ale nic neslibuju." nabídl Rapmon. "Dobře děkuji." spadl mi kámen ze srdce. Ještě je možnost, že žije!
Vyšli jsme z nemocnice a vydali se na nákupy. Koupili jsme nějaký jídlo a mně kluci koupili nějaký levný oblečení. Byl jsem jim za to vděčný. Potom jsme jeli dom a tam se naobědvali. Musím říct, že jsme se s klukama brzo spřátelili. No jo, ale co ostatní kámoši v Korei a rodiče? "Kluci? Máte tu telefon nebo internet?" Zeptal jsem se. "Jasná páka, tady máš můj mobil, signál tu je." Poděkoval jsem a nejdřív vytočil číslo na mou mamku.
"Mami, to jsem já, Jungkook." "Zlatíčko! Jsem ráda, že voláš. To vaše letadlo prý havarovalo! Jsi v pořádku?" "Celkem v pořádku jsem. Po několika dnech mě našlo pár skvělých lidí a teď u nich chvíli bydlím, v pondělí se asi vrátím do Korei." "To jsem ráda zlatíčko. A co Jimin? Je tam s tebou? Jeho rodiče se nás ptali, jak jste na tom. Máme o vás velký strach." "O mě mít strach nemusíte. A ne, Jimin tu není. Nevím kde je. Nenašli ani jeho tělo mami," rozbrečel jsem se."Co když už ho nikdy neuvidím?" "Neplač Kookie, třeba ho taky někdo našel, třeba už je na cestě domů. Vše bude dobré, uvidíš." utěšovala mě, ale i tak jsem poznal, že nemá do pláče daleko. "Já....mami musím ještě zavolat klukům, mohla bys to nějak šetrně sdělit Minovým rodičům?" požádal jsem ji. "Jistě, drž se zlato." řekla a pak jsme se rozloučili.
Další komu jsem volal byl TaeHyung, můj a Jiminův nejlepší kamarád. "Kdo jste?" ozvalo se rozespale do mobilu. "Ahoj Tae, to jsem já. Kook." "Oooooooooooo pro boha!!! Kookie!!! Co se vám stalo? Měl jsem strach! Strašný! Moooc velký!!!! Kde jste? Kdy přijedete?" "Tae! Zpomal. Takže, naše letadlo havarovalo, jsem v Brazílii u nových kámošů z Korei. A kde je Jimin? Nemám ponětí! Bojím se o něj. A asi se vrátím v pondělí." "Počkej.......cože?!!! Jimin je někde bůh ví kde?? On se stratil? Jak to?? Musíš ho zachránit!" "Ano, já vím Tae, pracujeme na tom." "Hele Kookie, dám ti Hoseoka, taky by si rád pokecal. A najdi Mina!" "Dobře, pokusím se." "Ahoooj Kookie!" "Ahoj Hoseok hyung." "Kookie, slyšel jsem co jsi říkal Taemu. Je mi to líto. Věřím, že se najde." "Děkuju hyung, taky v to doufám." "No já končím....měj se." "Ahoj." takže další telefonát mám za sebou. Taehyung je přítel Hoseoka, chodí spolu už asi rok a jsou spolu strašně sladcí.
Poslední telefonát bude komu? Správně! Yoongi hyungovi! Když jsme byli mladší, jel po Jiminovi. Ale přeje nám náš vztah. Je to super týpek.
"Yoongi hyung?" oslovil jsem ho do telefonu. "Hmm? Copak Kookie?" zeptal se. Jeho hlas zněl tak.....zničeně? Ano, zničeně. "Yoongi, já....je mi to líto, ale nevím, kde je Jimin." "Co? Jak jako nevíš? Kooku sakra, co se mu stalo? Slyšel jsem, že vaše letadlo spadlo, ale když mi voláš ty, tak jakto, že s tebou není Jimin? Kooku, ty víš co jsem k němu cítil, a co k němu možná cítím pořád, ale do háje!!! Musíš ho najít! Musíš! Už nikdy nenajdeš člověka jako je on! Chápeš to! Najdi ho!" ječel do mobilu a pak jsem uslyšel jeho vzlyky. "Yoongi hyung.... Pokusím se ho najít, slibuji." "Dobře, prosím, najdi ho." vzlykal Yoongi. "Já.....musím končit Kookie, měj se." "Hlavně žádný blbosti hyung! Měj se." Ukončil jsem telefonát.
Jiminie, najdu tě! Yoongi má pravdu! Už nikdy nenajdu člověka, jako jsi ty!
***
Další dny probíhaly všechny stejně. Celý den jsme prohledávali prales, ale bezvýsledně. Nikde jsme ho nenašli. Ani Butt nenašel žádné stopy. Byl jsem čím dál víc bezradný. Někde přeci musí být! "Kooku!" zaječel na mě Jackson. Doběhl jsem za ním a on ukazoval na něco před ním. Koukal jsme se na to, co bylo před ním a pak jsem málem umřel, kvůli tomu hnusu, co byl před náma. Jackson ukazoval na roztrhaného krokodýla. Fuuuj. "Víš kdo to udělal?" zeptal se mě. "Ne.." odpověděl jsem. "Butt, tohle umí jen on. Vsadím se, že tohle je ten krokodýl, který tě napadl." "Cože? BUTT? To si děláš srandu." zasmál jsem se. "Ne, myslím to smrtelně vážně." Zakroutil jsem hlavou a šel hledat dál.
***
Hádejte, co je zítra za den. Pondělí! Zítra se vracím do Korei a po Minovi pořád ani stopy. Dnes jsme hledali jen dopoledne, protože kluci museli balit. No během té doby, co tu jsem mě už několikrát vyslýchala policie, někdo se mnou točil rozhovor, bylo tu spoustu novinářů a kluci zajistili to, že se můžu i bez pasu vrátit domů. Ale já se nechci vrátit bez Jimina! Bohužel to vypadá, že budu muset. Pořád na něj musím myslet. A pokaždé když na něj myslím, tlačí se mi slzy do očí. Nechci plakat. Ale nedá se tomu ubránit. "Kooku! Spát!" zaječel Jin. "Zítra se brzo vstává!" "Dobře! Dobrou." řekl jsem a svalil se do postele. Poslední noc tady. Poslední šance, že se Jimin objeví.
Jeli jsme dlouho autem až do přístavu. Tam jsem se nalodili a vychutnávali si plavbu. Poplujeme dlouho. Jiminie, prosím, objev se! S každým metrem, kterým jsme se vzdalovali od pevniny jsem byl zoufalejší. Jackson si toho asi všimnul a dal přede mě nějaký koktejl, který jsem vděčně přijmul.
Probudil mě Rapmon s tím, že jsme v Korei. 'Konečně doma' pomyslel jsem si. "Kooku, chceš někam hodit?" "Klidně, asi domů." řekl jsem. "A kde bydlíš?" "V Busanu xxxx" "Ok, tak nasedej do auta, jedem."
Dojeli jsme ke mně domů. "Kluci, nechcete jít dál?" zeptal jsem se. "Ani ne, ale tady máš naše čísla, kdybys něco potřeboval, ozvi se." "Děkuju vám moc. Za všechno, zachránili jste mi život. Děkuju a nashledanou." Podal jsem jejich čísla a rozloučil se. Zamávali mi a pak už jsem jen sledoval jejich auto, jak mizí za zatáčkou. Kdyz už jsem je neviděl. Vydal jsem se domů. Ještě že máme v květináči náhradní klíče. Sáhnul jsem pro ně a odemkl si. Bylo to tu pořád stejné, jen Jimin tu chyběl.
Všem přátelům a rodičům jsem dal vědět, že jsem doma. Všichni byli šťastní a smutní zároveň. Jimin byl takové zlatíčko. Všichni ho měli rádi. Yoongi byl hodně zničený, asi jako já. Ale jak ve mě, tak v něm přetrvávala víra, že Jimin stále žije.
-----------------------------------------------------------
Ehm....další díl je tu!!
Zlatíčka!! Děkuju vám za přečtení, votes a komentáře 💜💜 jste vážně super!!
Nicméně! Blížíme se do finále!
Byla bych ráda, kdybyste mi dali vědět, co si o povídce myslíte, co bych měla zlepšit atp.
Děkuju vám💜💜
#Ramoyn
