Tanec, Hudba a Ty

1

Hnědovlasý chlapec stál před vchodem velké budovy a nervózně přešlapoval z místa na místo. Nehty už měl všechny nervozitou okousané a oči unavené z nedostatku spánku. Opět natiskl svůj obličej k průhledným dveřím aby zjistil, jestli se neblíží někdo, kdo by jej konečně pustil dovnitř. Ovšem, chodba za dveřmi byla naprosto prázdná. Mladík to trochu tušil, jelikož tu byl o dvě hodiny dříve. Ale nepřestával doufat, že ho někdo zahlédne postávat u dveří a z milosti ho pustí dovnitř.

Nasadil si kapuci, jelikož mu už začínalo být docela chladno. Neustále zíral do země a přemýšlel nad následujícími hodinami, které mu můžou změnit celý život. Dnešek byl pro něj velice důležitý, jelikož postoupil do soutěže tanečníků, jejíž výhra činila nemalou peněžní částku a pár rolí ve videoklipech některých členů dnešní poroty, která se skládala z velice slavných a uznávaných hudebních a tanečních umělců. Měl neskutečně radost, že prošel konkurzem a teď tu mohl konečně stát. Tuto šanci rozhodně nehodlal jen tak zahodit. Na ulici tancoval už od svých osmi let a každým dnem se stále zlepšoval. Na dnešek trénoval skoro celý měsíc a dnes už tu konečně stál.

Pořád tomu nemohl uvěřit. Tolik nervozity ještě nikdy za celý svůj život necítil. Nohy se mu třásly a ruce, které si každou chvíli utíral do nohavic svých tepláků, měl celé zpocené. Sáhl si do kapsy pro telefon, aby se podíval na čas. Byl tu opravdu moc brzy. Ještě se nedostavil ani jeden z ostatních soutěžících.

Zrovna začínal přemýšlet nad tím, že si ještě odskočí na rychlo někam do kavárny a tam se alespoň nasnídal, jelikož se dostavil s prázdným žaludkem. Ale zvuk otevírajících dveří ho donutil zůstat. Ihned se otočil směrem ke dveřím a tam ho spatřil. Vysokého, pohledného mladíka se šedivými vlasy. Nos měl trochu širší, než hnědovlásek. Jeho rty byly plné. Doslova si říkali o políbení. Jeho oči se barvou podobaly hořké čokoládě. Hnědovlásek už ho viděl mnohokrát v televizních pořadech či hudebních videoklipech. Přesto jej však jeho vzhled uchvátil.
"Přeješ si něco? Postáváš tu už docela dlouhou dobu." Řekl s náznakem smíchu v hlase. Hnědovlásek chvíli ještě civěl s pootevřenou pusou a vykulenýma očima, než se zmohl na odpověď. "J-já, v-vy jste... NamSeok Hyun..." Řekl uchváceně a nepřestával zírat na jen o pár let staršího muže před ním.
"Ano, to opravdu jsem," Zasmál se hlasitě Namseok, "ale ptal jsem se tě, co tady pohledáváš." Hnědovlásek se rychle otřepal a nadechl se pro odpověď. "J-Jsem tu kvůli té... soutěži." Vykoktal ze sebe nakonec a podal muži přihlášku s informacemi, kterou obdržel na konkurzu. NamSeok si jí od něj opatrně převzal a přečetl si prvních pár řádků.
"Rád tě poznávám Jacksone." Usmál se mile starší a přihlášku mu vrátil. "Jsi tu sice brzo, ale pojď klidně dál. Musí ti byt zima." Jackson jen pokýval hlavou opatrně vešel do dveří, jako by za nimi mělo čekat nějaké nebezpečí.

 "Až tady bude Elen dáš jí přihlášku," vysvětloval NamSeok, ukazující na stůl po jeho pravici. "mezitím tě zavedu do šatny, kde se můžeš převléknout nebo nacvičovat." Hnědovlásek jen kýval hlavou na souhlas a hltal každé mužovo slovo, dokud se neobjevili ve velké šatně, kde jej NamSeok opustil.

Jackson nebyl ani schopný v tu chvíli nacvičovat. Nervozita se mísila se vzrušením a on se zmohl jen na hlasité a zoufalé povzdychnutí. Sedl si na jednu z leviček a v hlavě si stále opakoval jeho už měsíc připravenou choreografii.

Po hodině do šatny začali pomalu chodit další soutěžící, kterých si však Jackson nevšímal. Staral se jen o sebe a ostatní ho nijak zvlášť nezajímali. Ovšem, jak některé z nich uviděl tancovat, udělalo se mu zle od žaludku. Byli opravdu dobří a on začal pochybovat nad tím, jestli má vůbec nějakou šanci vyhrát. Zvedl se tedy z lavičky a zamířil ke stolu, který mu před hodinou ukazoval NamSeok.