Tanec, Hudba a Ty

10

Jackson zrovna ležel na posteli a četl si knihu, když někdo zaklepal na dveře jeho pokoje.
"Uhmm... Jacksone? Víš jak jsi předtím říkal, že mám být s tou rukou opatrný?" Oběvil se ve dveřích NamSeok.
"Hmm..." Zabručel mlasdší stále hledící do knihy.

"No, víš... Potřeboval bych pomoct.." Řekl nejistě šedovlásek.
"S čím?" zeptal se stále s nezájmem v hlase.

"Maggie na Kai potřebujou vyvenčit a já je sám oba v jedné ruce neudržím..." Po té, co starší dořekl větu se na něj Jackson otočil se šokovaným výrazem. "Děláš si srandu že jo?" zachraptěl mladší vystrašeně. "Vždyť mě oba zabijou! Sou obrovský! A sou to děsný hovada..."

"Já bych tě o to nikdy jinak nežádal ale prosím. Jenom kousek za barák. Dám ti Kaie tan je klidnější. Vždyť to jsou teprv ještě štěňata..."

"Štěňata? Děláš si srandu? Kai je skoro větší než já když si stoupne na zadní!" Jackson měl v plánu ho bez rozmýšlení odmítnout. Ovšem, NamSeokův prosebný štěněčí pohled ho přesvědčil o opaku.
"Fajn..." zavrčel poraženě. "Ale jenom za barák!" NamSeok si šťastně oddechl. "Neboj bude to rychlovka. Můžeš se převléknout já je zatím připravím." s těimto slovy zmizel starší na chodbě.

"Já ti nevím... Koukej jak na mě kouká. Proč na mě tak divně kouká? Určitě má v plánu mě tam venku zamordovat..." Řekl nejistě mladší, když stál v hale s vodítkem v ruce. Mladý dobrman vedle jeho boku už netrpělivě vyčkával na očekávanou procházku.
"Ty toho naděláš. Vždyť je to moje zlatíčko. No kdo je moje zlatíčko? No ano ty seš můj pašák." Chváll starší neobvyle vysokým a dětinským hlasem psa, kterého právě drbal za ušima zatímco Maggie už nedočkavě škrábala na dveře.

"Nedivil bych se, kdyby si ho za to ještě pochválil..." Povzdechl si mladší.

NamSeok bez jediného slova otevřel dveře a oba černí psi začali okamžitě tahat mladíky na čerstvý vzduch.

"Hey! Zpomal! Brrrr! Slyšíš? Přestaň vždyť mi urveš ruku! Sakra NamSeoku! Vždyť on mě vůbec neposlouchá!" stěžoval si celou cestu Jackson a NamSeok se jen stěží ubránil smíchu. Mladší se podíval na NamSeoka a Maggie, která šla svému pánovi poslušně vedle nohy.

"Ty si mi lhal! Říkal si, že Kai je klidnější! A jaktože ta tvoje potvora tě vůbec netahá? Chci si to vyměnit!" Huboval Jackson na staršího.

"Poslouchá jenom mě. Kdyby sis jí vzal tak bys jí ani neudržel. Okamžitě by se někam rozeběhla." Vysvětlil se smíchem starší.

"Když poslouchaj jenom tebe tak tajtomu laskavě řekni, ať tolik netahá!" NamSeok jen jemně zatahal za Kaiovo vodítko a pes se okamžitě sklidnil. Jackson si jen odfrkl a zbytek cesty probíhal v naprostém tichu.

"Hele, už si zavolal tvý mámě?" Zeptal se Jackson staršího, když se procházeli po parku.

"Jo." Odpověděl krátce NamSeok.

"A?"

"Co?"

"No co říkala?"

"Byla nadšená. Je prý ráda, že jsem si konečně našel nějakého kamaráda."

"Musíš mít hodně kamarádů."

"Kdybych měl tak si nepořizuju tajty dva." ukázal NamSeok na psy. "Ty jsi jediný za posledních deset let koho jsem si takhle pustil k tělu." Jackson se na staršího podíval udiveným výrazem.

"Ty že nemáš žádný kamarády? Taková celebrita? Tomu nevěřím."

"Jako malý jsem měl hodně kamarádů...." Řekl smutně starší.

"Ale?" Zeptal se zvědavě Jackson.

"Co?"

"Proč už nemáš kamarády?"

"To je jedno..." Odsekl mu NamSeok.

"Neříkal si že pudem jenom za barák?" Prolomil opět trapné ticho mladší.

"Doufal jsem, že si toho nevšimneš." Zasmál se NamSeok.

Jackson jen protočil očima. "Vlastně to neni tak - Uáááá!" Mladší nestačil doříct větu, protože se Kai zničehonic rozeběhl za toulavou kočkou. Jackson mu pomalu nestačil a jen taktak udržel v ruce vodítko.
"Kai! Fuj je to! Stůj! Nesmíš! Maggie ne!" Křičel za nimi NamSeok. Ovšem jakmile i jeho fenka zahlídla, jak se její bratr žene za kočkou, okamžitě se musela přidat.

"Sakra stůjte! Je to jenom blbá kočka! Dost! Slyšíte mě sakra?!" NamSeok si mohl křičet jak se mu zachtělo ale ani jeden pe ho neposlechl.

"Beru to zpátky! Tohle je ta nejhorší věc, kterou mě kdo kdy donutil udělat! A to že sem dělal fakt hrozný věci! Ale tohle je ta nejhorší! Nenávidím to! Nenávidím tebe a ty dvě obludy taky!" Křičel z celých plic Jackson, aby si v běhu alespoň trochu ulevil. NamSeok se začal hlasitě smát. "A to tě to čeká znova ještě večer! A zítra a možná i pozítří!"

Jackson už jen nelidsky zakřičel vzteky, když v tom se oba dobrmani zastavili a začaly štěkat. Pronásledovaná kočka zmizala za jakousi obrovskou cihlovou zdí. Oba mladíci zhluboka dýchali a civěli na onu zeď.

"Kde to sakra sme?" Zeptal se mladší po chvíli.

"Myslím, že vím. Asi už půjdeme doů co říkáš?" Zeptal se stále s úsměvem NamSeok.

"Jo. Ještě jednou a přísahám bohu že tu obludu vypustím někde v lese." Na to mladíkovi NamSeok odpověděl poze vražedným pohledem a rozešel se cestou k domu.

Vím, kapitola celkem o ničem a ještě k tomu krátká :D Přísahám, že se to pokusím příště nějak okořenit :D Snad jsem vás moc nezklamala a budete se mnou v tomto příběhu pokračovat dál! ^^