Tanec, Hudba a Ty

4

"Tak, a jsme tady." Vydechl s úlevou NamSeok, když otevíral dveře od jeho obrovského domu. Jacksona přidržoval v podpaží, jelikož mladík neměl o momentálním světě ani tušení. 
"Zůstat!" Zakřičel starší z dvojce zničeho nic, když se ke dvěma mladíkům nebezpečnou rychlostí řítili dva obrovští, černí psi, kteří svého pána okamžitě poslechli a stáli jako přimrznutí na místě. Šedovlásek si jen úlevně oddychl a uložil mladíka na obrovský černý gauč. 
"Ty mi teda dáváš." Vydechl unaveně muž, když se mu vyskytl pohled na teď už spícího mladíka. Usedl do nejbližšího křesla a s tichým písknutím si poplácal na stehno. Oba dva psi tedy poslušně přiběhli ke svému pánovi a konečně se mohli radovat z jeho přítomnosti. NamSeok se jen spokojeně usmál a každou rukou drbal oba psy za ušima. Byl rád, že je konečně zase doma. Poslední dobou tam trávil mnoho času, jelikož si nebyl jistý, jakým směrem se má teď ubírat jeho kariéra. Byl ve slepé uličce a nevěděl co dál. Dokud nepotkal jeho. Tak hrozně moc si přál mít ho jen pro sebe a dostat se s ním na samý vrcholek populární hudby. 

Najednou uslyšel hlasité zachrápání, následované krátkým škytnutím. Otočil se za zdrojem těchto zvláštních zvuků a musel se usmát. Hnědovlásek vypadal ve spánku tak hloupě a přesto  roztomile. Potichu se zvedl z křesla a zamířil do chodby, kde si nazul boty. Nechtěl mladíka vyrušovat v jeho činnosti, tak se rozhodl, že ho nechá se v klidu vyspat a půjde na malou procházku. Hned co dva velcí černí tvorové zaslechly zařachtání karabin na vodítkách, ihned se rozeběhli naproti svému pánovi a poslušně vyčkávali, až pán spojí jejich obojky s vodítky. NamSeok přes sebe ještě rychle přehodil černý kabát a se dvěma dobrmany v patách opustil jeho dům. 

Jackson pomalu a nejistě otevřel oči. Hlava ho neskutečně bolela a chtělo se mu zvracet. Jakmile se ale rozhlédl po místnosti, ve které se nacházel, málem dostal infarkt. Hned naproti obrovskému, černému gauči, na kterém do teď spal, spočívala obrovská černá televize ve zdi. Celá místnost byla zařízena velice moderně do černé a bílé barvy. Před gaučem byl stůl s mísou, která byla plná čerstvého ovoce a z každé strany se nacházela dvě bílá křesla. Na zdích vyseli dva obrovské obrazy. Na jednom byli namalovaní dva obrovští a překrásní dobrmani. Jeden poslušně ležel a druhý seděl skloněný k prvnímu s packou položenou na jeho hlavě a žužlající jeho ucho. Působilo to komicky a zároveň mile. Na dalším byla nejspíše jakási šestičlenná rodina. Starší muž se ženou seděli na židlích, každý na klíně jednu malou, dle odhadu nejspíše dvouletou  holčičku. Obě byly naprosto stejné a Jackson si byl jistý, že to jsou dvojčata. Za nimi stáli dva mladíci. Jeden měl černé, po ramena dlouhé vlasy.  Objímal kolem ramen druhého, staršího chlapce. Toho druhého hnědovlásek ihned poznal. Byl to NamSeok. 

Hned u obrovského okna spočívalo už jen pár pokojových rostlin v květináčích a sem tam nějaký suvenýr z dovolené. Pod stolem byl ještě černo-bílý pruhovaný koberec. Jak se tak Jackson rozhlížel, ani si nevšiml odemykajících vchodových dveří. 

"Ah, tak už jsi vzhůru."  Jackson se ihned polekaně otočil ke dveřím, odkud k se k němu neskutečnou rychlostí řítili dva obrovští psi. Hnědovlásek stačil jen vyjeknout hlasité "Uáá!", než k němu psi doběhli  a vesele ho olizovali a zuby ho tahali za oblečení. 
"Kai-i! Maggie! To stačí! Nechte toho chudáka být! Potřebuju ho vcelku!" Zahulákal muž na neposedné psy, kteří ihned seskočili z mladíka a poslušně si sedli před gauč, nespouštěje oči z hnědovláska. 

"Moc se omluvám, jsou to ještě štěňata a jsou velice přítulní." Omluvil se NamSeok a ihned si sedl k Jacksonovi. 
"Štěňata?! Sakra ono tohle ještě bude růst?" Zhrozil se mladík a vyděšeně ukázal na dva psi.  
"Už né moc." uchechtl se NamSeok a každém psovi daroval krátké pohlazení. "Jak se cítíš?" Zeptal se o něco starostlivěji muž a podíval se na mladíka. 
"Je mi příšerně. Jak dlouho jsem spal?" Zeptal se unaveně Jackson. 
"Asi tři hodiny." Odpověděl okamžitě starší a hnědovlásek si jen povzdychl. 

"Proč jsem tady?" Zeptal se ještě, rozhlížeje se stále po luxusním obýváku. 
"Nemohl jsem tě tam nechat." Zakroutil NamSeok starostlivě hlavou. 
"Proč ne?" 
"Přece nemůžeš žít v něčem takovém..." 
"Už jsem na to zvyklý." Pokrčil hnědovlásek rameny. 
"To nemáš žádné příbuzné?" 
"Ne. Jsem sám. Nikoho nemám." 
"V tom případě budeš bydlet u mě." NamSeok se zvedl z gauče a hnědovlásek po něm překvapeně vykulil oči. 
"Neblbni..." řekl šokovaně. "Nechci ti tu překážet..."

"Nebudeš tu překážet... Alespoň si tu konečně popovídám taky s někým jiným, že jsou tihle dva." Zasmál se starší a ukázal na dvě obrovské černé hlavy. Hnědovlásek se jen uchechtl. 
"Dobře. Ale všechno ti splatím..." Řekl poněkud vážněji. 

"Děláš si srandu? Peněz mám víc než dost o to se nestarej. Jediné, co po tobě chci je, aby jsi ukázal světu svůj talent." NamSeok se naklonil nad mladšího, aby mu mohl hledět do očí. 
"P-proč já?" Zakoktal nervózně hnědovlásek. Mužův pohled ho naprosto vyváděl z míry. Cítil se tak v bezpečí a v břiše ho začínalo cosi šimrat. I když si nebyl jist, jestli za to mohl staršího pohled nebo alkohol. 
"Jsi výjimečný." Řekl krátce starší z mužů a opět se narovnal.  "Budeš spát zatím v pokoji pro hosty. Až ti bude lépe zavedu tě tam. Neboj, brzy si ten pokoj budeš moct předělat jak jen budeš chtít. Ale teď zatím odpočívej. Měl by ses ještě trochu prospat nevypadáš nejlépe." Podíval se starostlivě na mladíka. 
"Jo, asi si ještě schrupnu a pak bych ocenil nějakou sprchu." Zamumlal unaveně Jackson a hlasitě zívl. 
"Ještě ti přinesu nějaký polštář a deku. Kdyby jsi cokoliv potřeboval, stačí zakřičet já tě uslyším." Zasmál se starší a rychle odskočil do jednoho pokoje, kde vzal čistě povlečenou deku s polštářem. Když se však vrátil k mladíkovi zjistil, že už dávno spí. Opět mu unikl pobavený úsměv na spícího hnědovláska. Opatrně mu tedy vložil polštář pod hlavu, přehodil přes něj deku a odebral se do své pracovny, kde přemýšlel nad novými plány do budoucna jak pro sebe, tak pro Jacksona. 

Uhm... Moc se omlouvám za chyby psala jsem to pozdě večer a to mi to už moc nemyslí :D Ale nemohla jsem si pomoct :33 Jak myslíte, že ti dva, tedy vlastně čtyři, budou spolu vycházet v jedné domácnosti? :D Budu moc ráda za vaše názory a ohlasy v komentářích! x3