Tanec, Hudba a Ty

8

"Páni, tohle jsem nečekal.. Vážně vypadáš dobře!" Vyjekl nadšeně NamSeok
"Vždyť si sám říkal, že mi blond bude slušet.." Zamručel nechápavě Jackson a neustále si prohlížel svůj nový účes. Musel uznat, že změna účesu byla nakonec dobrá volba.

"Já vím. Ale nečekal jsem, že budeš vypadat až tak dobře! Sakra vždyť vypadáš líp jak já. Přebereš mi fanoušky!" Zahulákal starší a upřímně se zasmál. Blondýn se jen nad jeho slovy trochu zamyslel, jelikož NamSeok měl sebevědomí dosti vysoké a nikdy by od něj nečekal, že přizná, že někdo vypadá lépe než on sám. 

Starší už jen zdvořile poděkoval, zaplatil za dobře odvedenou práci a v mžiku už zase oba dva seděli v autě. 

"Nebylo to tak hozný ne?" Zeptal se mladíka NamSeok, když vyjeli z parkoviště. 

"Ne... Ale bude trvat, než si na to zvyknu." Řekl nejistě mladík a opět si přejel po jeho nově upravených vlasech. NamSeok mu věnoval jen krátký pohled, následován úsměvem. 
"Teď tě pořádně oblíkneme!" Vyjekl radostí, až Jackson nadskočil v sedadle. 

"Seš jak nějaká puberťačka... Nemám rád nákupy.." Zamručel opět protestně mladší. 

"Bude se ti to líbit! Uvidíš." Povzbudil mladšího NamSeok když zastavoval na semaforu. Jackson už jen něco nesrozumitelného zamručel a zadíval se ven z okna. 

"Zkus si tohle!" Zvolal na blondýna NamSeok, podávajíc mu další kus oblečení. 

"Já už nemůžu! Vždyť mám snad už milion věcí! Proč bych si to měl ještě zkoušet?" Zakňoural protestně Jackson. V jednom obchodě strávili už dlouhé dvě hodiny a NamSeok mu nedal chvíli klidu. Neustále mu podával všelijaké oblečení do rukou a vše ihned skládal na hromadu, která byla každou minutou větší, až z ní nakonec několik kusů popadalo na zem. 
"Prosííím! Ta mikina ti bude slušet!" Vypískl starší a Jackson jen otráveně zakoulel očima. 
"Nemusím si to zkoušet! Je to moje velikost hele!"  Jackson ukázala NamSeokovi cedulku na mikině, která prozrazovala velikost mikiny. 
"Ale já tě v ní chci vidět." Zabručel starší a založil si ruce na prsou. 
"NamSeoku... Já už vážně nemůžu! Mám hlad, chce se mi čůrat jsem unavený. Odnesme už ty věci a jeďme domů..." Poprosil staršího blondýn a ten se na chvíli zamračil. 
"Tak fajn..." Řekl nakonec trochu sklesle a rozkázal prodavačce, aby zabalila všechny věci, které se válely na obrovské hromadě. 

Konečně už seděl v autě a čekal už jen na NamSeoka, až se vrátí z pokladny. Nechtěl vědět, kolik peněz musel dát za to oblečení, protože by se na místě určitě hanbou propadl. Raději nekoukal ani na cenovky. Neměl rád, když mu někdo něco platil či daroval takže si slíbil, že to NamSeokovi jednou všechno pořádně splatí. 

"Nějak tě to nakupování zmohlo." Zasmál se NamSeok, když startoval auto. Jackson jen něco zamručel v souhlas a hlavu si opřel o okénko. 

"Nemáš hlad?" Zeptal se z ničeho nic trochu nervózním tónem NamSeok. 
"Vlastně docela jo..." Přitakal Jackson. 
"Tak můžem zajít někam na jídlo." Usmál se na něj starší. 

"Já nevím..." Řekl otráveně blondýn. " Nerad jím mezi cizíma lidma..."
"Nemusíme přímo někam do restaurace..." Odpověděl NamSeok trochu zklamaně. "Vezmu nám něco domů, co ty na to?" Jackson chvíli neodpovídal, pak jen přikývl na souhlas. Za několik okamžiků starší tedy zaparkoval na jakémsi parkovišti, které bylo mladíkovi neznámé a nechal ho na několik minut samotného v autě. 

Jackson však nemusel v autě čekat dlouho a než se nadál, už byli oba mladíci na cestě domů. Jackson se zadíval na malý okamžik před sebe a najednou začal pociťovat únavu. Jeho hlava, která mu padala na okénko spolujezdce, byla stále těžší a on už nedokázal udržet oči otevřené. Než se nadál, už se potápěl do říše snů.