Tanec, Hudba a Ty

7

V autě bylo hrobové ticho. Ani jeden z mladíků nevěděl, co říct. NamSeok byl nechápal, co to do něj vjelo. Bylo mu hned jasné, že se mladík chtěl dostat do jeho pokoje. Vynadal by mu, křičel by na něj, možná by se s ním i pohádal. Tak proč udělal tohle? Jakoby to nebyl on. Jako by se najednou přestal ovládat a někdo mu řekl, co má udělat. Pohled na mladíka ze zadu, jak hledí do dálky ho jakoby uchvátil a on nemohl odolat. Musel se ho dotknout. Chtěl to, i když si to nedokázal přiznat. 

Z jeho myšlenek ho vyrušila červená barva svítící na semaforu. Zastavil a pomalu se otočil napravo, kde seděl Jackson. Koukal z okénka a pravděpodobně nad něčím přemýšlel. 
"Uhmm... Nejdříve půjdem ke kosmetičce... Co ty na to?" Zeptal se nejistě NamSeok a mladík se k němu překvapeně otočil. 
"No... Já nevím... Ke kosmetičce chodí jenom ženský.." Zabručel mladší z dvojce a šedovlásek se hlasitě zasmál. 
"Pokud z tebe má být nová celebrita, musíš vypadat dobře. Podívej se na mě. Chodím tam každý týden." Vysvětlil starší a ukázal si na jeho dokonale hebký a bezchybný obličej. 
"No... jak myslíš. Nechám to na tobě." Řekl mladší mrzutě a opět se otočil k okénku. 

Pořád se mu v hlavě přehrával ten okamžik. Těch pár vteřin, které se pro něj zdály jako několik hodin. Ještě nikdy se k němu nikdo takhle nezachoval. On moc dobře znal svojí orientaci, ale ještě nikdy nikomu se s tím nesvěřil. Odhadl to snad NamSeok a tohle měl brát jako výsměch? Nebo v tom bylo něco víc? Hnědovlásek chtěl vysvětlení, kterého se mu ovšem nedostalo, jelikož NamSeok dělal, jako by se vůbec nic nestalo. Podle Jacksonova úsudku to nejspíše pro staršího nic neznamenalo, ale hnědovláska jeho gesto vyvedlo z míry. V jeho přítomnosti byl najednou nervózní a nevěděl, co si má myslet. 

"Jsme tu." Přerušil trapné ticho starší z dvojice a vypnul motor vozidla. Jackson se neochotně vyškrábal z auta a hodil po NamSeokovi nedůvěřivý pohled.

"Nemusíš mít strach. Sám sem jezdím a nikdy mě tu nezklamali. Ještě se ti to bude líbit uvidíš." Uklidnil ho NamSeok a věnoval mu povzbudivý úsměv. Hnědovlásek si jen povzdychl a pomalu se vydal za starším. 

Když vešli oba mladíci do budovy, všichni je tam ihned vesele uvítali. Bylo vidět, že NamSeok sem jezdil často, jelikož si s většinou zaměstnanců tykal a ptal se na jejich rodiny. Jackson tam zatím jen mlčky postával a rozhlížel se po okolí. Vyskytl se mu pohled na různé zkrášlovací přípravky, všelijaké nůžky, kleštičky, pinzety a přípravky pro upravení a mytí vlasů. Vše bylo dokonale vyskládané před několika zrcadly. 

"Tohle je můj nový přítel Jackson." NamSeokův hlas ho vytrhl z jeho myšlenek a Jackson podal ruku jedné starší dámě. 
"Dobrý den." Řekl a trochu zmateně se usmál. 

"Ráda tě poznávám," usmála se malá, černovlasá dáma, "vypadáš trochu nervózně stalo se něco?"  Zeptala se ho se starostlivým pohledem. 

"Ne já jen.. Nikdy sem nebyl.. No u..." Mladík se trochu zadrhával protože tak úplně nevěděl, jak se má vyjádřit. 
"To je v pořádku," skočila mu žena do řeči, "my se o tebe dobře postaráme neboj. Nam k nám chodí často a ještě si nikdy nestěžoval." Široce se usmála na jmenovaného a ten jí úsměv oplatil. "Ale musím říct, že je tvůj kamarád moc hezký." Tentokrát mluvila ke staršímu a Jackson se jen trochu uculil. Nebyl zvyklý na lichotky a dnes už mu někdo podruhé pochválil jeho vzhled. 

"Sedni si na židli úplně vlevo dneska si tě vezmu na starosti já." Nařídila Jacksonovi žena a mladík jí okamžitě poslech a usedl na točící se židli. Namseok se posadil hned vedle něj a židlí na kolečkách se k němu přiblížil. Pomalu se naklonil k jeho uchu a Jackson opět ucítil jeho horký dech na své kůži. Opět se objevil ten zvláštní pocit v podbříšku a šimrání na místě, kde dopadal staršího dech na jeho ušní lalůček. Hnědovlásek byl nucen skousnout si nervozitou spodní ret. 
"Amber je ta nejlepší ženská co znám. Dobře ví co dělá tak už přestaň bejt nervózní. Děláš jako bys šel na popravu." Zavrčel mu starší do ucha a pomalu se zas odtáhl. Jackson pomalu propustil svůj spodní ret z jeho sevření a vydechl z plic vzduch, který v sobě doposud zadržoval. Šílel z toho, když mu NamSeok šeptal do ucha. Začínalo se mu to líbit totiž čím dál více a on si nechtěl přiznat, jak moc ho šedovlásek přitahuje. 

"Tak se na to podíváme..." řekla zamyšleně Amber, když se vrátila s taštičkou plnou kosmetických přípravků a pozorně si mladíka prohlédla. "Jen ti trochu upravíme obočí a dáme ti něco na pleť. A ty vlasy potřebují zkrátit." Řekla rozhodně a mladík se zděsil. Jeho vlasy zbožňoval a vůbec nechtěl měnit jejich vzhled natož délku. Už teď proklínal NamSeoka, že ho sem dotáhl. 

Mezitím, co Jackson trpěl, když mu Amber vytrhávala obočí, o NamSeoka se začala starat jedna mladší dívka. Hnědovlásek nechápal, jak si to starší může tak užívat a relaxovat při tom, jelikož jeho obočí bylo v jednom ohni a bál se podívat do zrcadla, jelikož pochyboval, že mu na obličeji nějaké obočí vůbec zbylo. 

"No vidíš. Nebylo to zas tak hrozné ne?" Zeptala se Amber mladíka po tom, co mu nanesla krém na obličej. Jackson raději ani neodpovídal a opatrně se podíval do zrcadla. Ku podivu jeho obočí bylo stále tak husté, jak si ho pamatoval, jen trochu více upravené, což ho uspokojilo a možná se mu i trochu ulevilo. 

Mezitím se NamSeok už zvedal z křesla a stoupl si za mladíka. 
"A teď vlasy!" Zvolal starší radostně. Jackson se jen zamračil. 
"Ty si dnes nebudeš měnit barvu?" Zeptala se udiveně Amber. 
"Né takhle mi to vyhovuje." Usmál se NamSeok a prohlížel si v zrcadle Jacksona.
"Nechci je zkrátit. Líbí se mi takhle. Jsem na ně už zvyklý." Zamručel Jackson a složil si ruce na hruď. 

"No táák..." Zahučel NamSeok, "alespoň to zkus! Budeš vypadat dobře uvidíš!" Jackson si jen povzdychl a poraženecky kývl hlavou. 
"A jakou chceš barvu?" Zeptal se zaujatě starší. Hnědovlásek se opět jen zamračil. 
"Žádnou chci si nechat tuhle..." 
"Takže blond! V té budeš vypadat dobře!" Skočil mu starší do řeči a Jackson už nic nenamítal. Věděl, že už to nemá cenu a že si s ním stejně bude NamSeok dělat co se mu zachce nebo co uzná za vhodné. 

Omlouvám se za chyby a taky za to, že tahle kapitola je tak trochu o ničem :D Ale musela sem to tady utnout, jelikož je to už moc dlouhé a nevím jestli bych to stihla dneska všechno napsat tak vám sem hodím tajten kousek. Chyby opravím později, teď jsem unavená a sem hrozně ráda, že jsem tuhle kapitolu konečně dopsala takže se omlouvám za dočasné chyby :D 

Jinak, co si zatím myslíte o vztahu NamSeoka a Jacksona? Je to jen nevinné škádlení a pošťuchování nebo je na tom něco více? A bude NamSeok spokojený s Jacksonovým novým vzhledem nebo uzná, že má špatný odhad a příště už to raději přenechá někomu jinému? :D Budu moc ráda za názory v komentářích! x3