Better for her |girlxgirl - czech story|

I'm so sorry

Seděla jsem v autě a jela jsem čím dál rychleji. Nemyslela jsem na svůj vlastní život ani na životy ostatních na silnici. Vše, kromě Emily, mi v tu chvíli připadalo bezcenné a zbytečné. Nebudu lhát, bála jsem se, a to dost. Ale věděla jsem, že ji musím pomoct, ať už se děje cokoli a tenhle pocit byl mnohem silnější, než cokoli jiného. Ze všech stran jsem slyšela troubení aut a nádavky lidí, kteří o svůj život málem přišli díky mně. Ale bylo mi to jedno. Všechno mi v tu chvíli bylo jedno...
Dojela jsem ke škole. Na parkovišti už nestálo žádné auto a všude bylo prázdno. Prudce jsem zabrzdila a vyskočila jsem z auta. Tma. Vítr. Ticho. Běžela jsem k hlavnímu vchodu ale dveře byly zamčené. ''Emily, jsi tu? Emily!'' Nikdo se neozýval. Přišla jsem na fotbalové hřiště, které je hned za školou, ale nikde nebyla ani noha. Když už jsem to chtěla pomalu vzdát a začala jsem si myslet, že to byl jen hloupý žert, který jí napadl, když pila se svojí partou, uslyšela jsem ji. Brečela a řvala o pomoc. Vycházelo to z uličky vedle školy, kde se obvykle schází ty nejhorší jedinci ze školy. Okamžitě a bez váhání jsem tam přiběhla. Na to, co jsem viděla, nikdy nezapomenu. Emily ležela na zemi v kaluži vlastní krve. U ní stála zádama ke mně mužská postava. ''Ještě jednou si ze mě zkusíš udělat prdel a dopadneš mnohem hůř.''  Držel v ruce nůž, z kterého stékaly kapky krve. Když se otočil, poznala jsem ho. Byl to Eric. Ten, jenž přerušil moment, který měl být jen můj a Emily. Stála jsem tam a nedokázala jsem se pohnout. Nebyla jsem schopná mluvit, brečet, ani volat o pomoc. Chvíli jsme na sebe jen zírali. On se beze slova sebral a utekl.

Přišla jsem k Emily. Položila jsem si její hlavu na klín a chytla jsem ji za ruku. Začala jsem nekontrolovatelně brečet. Snažila se něco říct, ale neměla sílu. Viděla jsem, že vedle ní leží její mobil. Okamžitě jsem zavolala zachránku a doufala, že jsem nepřijela příliš pozdě. Byla jsem nervózní a ačkoli se mě žena v mobilu snažila uklidnit, nepomohlo to. Řekla, že přijedou nejdříve za patnáct minut. 
Emily měla na obličeji známky boje a rukou si držela ránu od nože, kterou měla na boku. Svou dlaň jsem položila na její a pevně jsem ránu stiskla, aby neztratila ještě více krve. Ačkoli jsem na jejím obličeji viděla známku toho, že jí to dost bolí, věděla jsem, že to pomůže. ''Emily.. co ti to ten hajzl provedl.'' Podívala se na mě. ''Proč se s takovýma lidma vůbec vídáš..'' Po očích mi stékaly slzy. ''Musíš to vydržet. Budu tu s tebou, záchranka je tu za chvíli. Bude líp, slibuju.'' Snažila se zvednout, ale byla moc slabá a spadla mi zpět do náruče. ''Britt..'' Podívala se na mě svýma očima, které měla od slz a po tváři jí stékala krev. ''Omlouvám se.. za všechno.'' Snažila jsem se na ní mluvit a vysvětlit ji, že se nemá za co omlouvat, ale bylo už moc pozdě. Upadla do bezvědomí a já jsem ji objala a pevně stiskla. Ačkoli jsem věděla, že mě neslyší, pořád jsem ji uklidňovala a ujišťovala ji, že všechno bude v pohodě. Slyšela jsem, jak někdo odjíždí z parkoviště. Došlo mi, že jsem nechala klíče v zapalování a zřejmě mi auto ukradl Eric, který jen zbaběle utekl s klidným svědomím. Já tam zůstala jen tak bezmocně sedět. Seděla jsem tam v náruči s dívkou, kterou miluju a nemohla jsem nic dělat. Vyčítala jsem si to. Vyčítala jsem si, že jsem ji nechala z toho zatracenýho pokoje odejít. Věděla jsem, že tohle všechno je má vina, mohla jsem tomu zabránit...

Stála jsem tam s dekou přes ramena a sledovala jsem, jak záchranka odváží Emily do nemocnice. Chtěla jsem jet s ní, ale bylo mi řečeno, že nejsem její rodina, takže mě tam pustit nemohou. Nedokázali mi říct ani to, jestli bude v pořádku. Místo toho se mě policie vyptávala. Ačkoli jsem to chápala, nedokázala jsem jsem jim skoro nic říct. ''Emily.. zavolala mi, že je tu a potřebuje pomoct. Vzala jsem mámě auto a..'' - ''Ví tvoje matka, že tu jsi?'' - ''Neví. Pak jsem našla Emily v kaluži krve a nad ní stál kluk s nožem v ruce. Ujel pak s máminým autem..'' - ''Víš, jak se ten mladý muž jmenuje? Znáš ho? A nevíš, proč zaútočil na tu dívku?''  - ''Chodí sem na školu. Jmenuje se Eric Walker. A ne, nevím.'' Začala jsem být vzteklá a nepříjemná. ''Kdybych to věděla, tak tomu zabráním.'' Policie se nabídla, že mě odveze domů. Hádala jsem se s nima, že chci být s Emily, že je to moje vina, ale nepomohlo to. Nasedla jsem do policejního auta a když jsem se přes zadní sklo podívala ven, viděla jsem jen tu prokletou uličku a krev, která tam po Emily zbyla...