Better for her |girlxgirl - czech story|

I promise

Byla přikryta bílou peřinou a měla zavřené oči. Na obličeji měla několik ran a do ruky ji vedla průhledná hadička, i přes to však působila neuvěřitelně klidně. Sedla jsem si na židli, která stála hned vedle jejího lůžka. Byla jsem připravená tam sedět do té doby, než se probudí. Pokoj byl malý a všechny doplňky včetně stěn byly zbarvené do nemocniční bílé. Držela jsem její dlaň, která byla nezvykle chladná. Jelikož jsem toho v noci příliš nenaspala, usnula jsem s hlavou na jejím břiše..

Vzbudila jsem se a ucítila, jak mi někdo pevně stiskl ruku. Otevřela jsem oči a uviděla Emily, které se na obličeji probudil úsměv. Její hlas zněl jinak, než obvykle. "No dobré ráno.." řekla. Byla jsem šťastná a ani jsem se nesnažila to skrývat. "Ahoj.. Jak se cítíš?" - "Líp, než včera." Pousmála jsem se. "Ani nevíš, jak moc jsem ráda. Nepotřebuješ něco?" - "Jen tu prosím zůstaň se mnou." Přikývla jsem. "Neboj, tak snadno se mě nezbavíš." Zasmály jsme se a mně se ulevilo. Pořád se za to, co se stalo, viním, ale Emily bude v pořádku a to je hlavní. "Víš.. Ohledně Erica. Zapletla jsem se do něčeho, z čeho bych tě raději vynechala.." - "Emily, šlo o drogy? Můžeš mi to říct" nervózně polkla a skousla si rty. "Jo.. Ale.." - "Nic neříkej. Pomůžu ti a budu v tom s tebou. Jen mi slib, že už se s těma lidma nebudeš dál scházet." - "Slibuju" odpověděla bez delšího přemýšlení, což mě překvapilo a zároveň potěšilo. "Začneme odznova" řekla jsem. Vstala jsem ze židle, dala ji pusu na čelo a pramen vlasů ji dala za ucho. V tom mi začal zvonit mobil. ''Promiň, máma..'' - ''V klidu.''  Přijmula jsem hovor. ''Brittany, volali mi od policie, musíme jet na stanici.'' - ''Proč?'' - ''Nevím, ale prý je to celkem důležité. Za deset minut tě vyzvednu u nemocnice.'' - ''Dobře, pa.''  Podívala jsem se na Emily. ''Ráda bych tu s tebou zůstala, ale musím jet na policejní stanici, kvůli tomu, co se stalo. Slibuju, že se tu hned zítra zastavím.'' - ''Dobře. A omlouvám se, že jsem tě do toho všeho zatáhla.. nezasloužíš si to.'' Políbila jsem ji něžně na rty. ''Nemusíš se omlouvat. Společně to zvládneme'' usmála jsem se a Emily mi to oplatila. Vyšla jsem na chodbu a zavřela za sebou dveře. Na lavici stále seděla Emily teta. Chtěla jsem odejít, ale položila mi ruku na rameno. ''Chci ti poděkovat. Kdyby si tam nebyla, Emily už by možná..'' sklopila hlavu a hrála si rukama s kapesníčkem. ''Neříkejte to. Je v pořádku a to je to hlavní.'' - ''Děkuju. Jsem ráda, že má někoho, kdo jí podpoří.'' Pousmála jsem se. ''Kdybyste něco potřebovala, zavolejte mi. Emily má mé číslo.'' - ''Dobře. Měj se hezky.'' - ''Vy taky.''

Když jsme byly na policejní stanici, cítila jsem se, jakobych něco provedla já sama. Jeden z policistů, ten samý, co mě ten večer odvezl domů, mě pozval do kanceláře, zatímco máma čekala s rukama v klíně na chodbě a nervózně klepala nohou. ''Mám dobré zprávy. Ačkoli Eric nemá žádné záznamy a bez důkazů bychom neměli jediný důvod ho zavřít, našly se záznamy ze školních kamer.''  Díky bohu. Dostane, co si zaslouží. ''Co s ním teď bude?'' - ''Zatím zůstane u nás ve vazbě, ale až tu dívku, Emily, propustí z nemocnice, bude se konat soud. Proto jsme si tě také pozvali. Budeš ochotna svědčit?'' Neváhala jsem. Udělám všechno pro to, aby Eric pykal za to, co ji udělal. ''Samozřejmě.'' - ''Dobře'' zapsal si něco do papírů, které ležely vedle fotek jeho rodiny. ''Našlo se i vaše auto, není na něm ani škrábnutí, ale to už si vyřešíme s tvojí matkou. Díky za tvůj čas.'' - ''Já děkuji.'' Zvedla jsem se a vyšla z kanceláře. Pár minut ještě řešila policie s mámou věci ohledně našeho auta, s kterým jsme rovnou i odjely. Jelikož strejda Marcus bydlí poblíž, to svoje si vyzvedne.
Přišly jsme domů a než jsem vyběhla po schodech do pokoje, máma na mě zavolala z obýváku. Přišla jsem za ni. ''Jsem ráda, že to takhle dopadlo. Jak za tebe, tak za Emily. A naše auto'' zasmály jsme se. ''Jo.. za to se ještě jednou omlouvám. A děkuju'' objala jsem ji a šla si dát sprchu. Usínalo se mi konečně lépe. Samozřejmě kdyby u mě byla Emily, bylo by to dokonalé, ale byla jsem ráda, že bude bez následků a že se chce změnit. Pomůžu ji, ať už mě to bude stát cokoli. Budu tu pro ni.