Better for her |girlxgirl - czech story|

We made it.

O dva týdny později se měl konat soud. Za tu dobu jsem Emily byla několikrát navštívit a po pár dnech ji propustili z nemocnice domů. Většinu času odpočívala, ale i přesto jsem se snažila být s ní co nejvíce, jak jen to bylo možné. Sledovaly jsme spolu seriály a filmy, já u ní i párkrát přespala. Cítila jsem, že náš vztah je mnohem silnější, než byl před tou událostí. 
Přijely jsme na místo. Já, Emily, moje máma a její teta jsme cestovaly stejným autem, jelikož se z nich staly velké kamarádky. Před soudní síní už čekal právník Emily, kterého jim doporučila právě moje máma. Chvíli jsme čekali, než se všichni dostaví. Mezitím jsem se snažila uklidnit Emily, přestože jsem byla stejně nervózní, jako ona. Na konci chodby jsme už zahlédly přicházet Erica s jeho zazobaným otčímem. Ze mě veškerý strach opadl a jediné, co jsem chtěla, bylo to, aby dostal, co si zaslouží. Osmnáct už mu bylo, takže by měl být trestaný normálně, jako každý jiný zločinec. A ačkoli jsme měli jako důkaz záznamy z kamer, bála jsem se, že ho z toho jeho bohatě placený právník nějakým způsobem dostane. 
Pevně jsem objala Emily a promluvila na ni. ''Neboj, zvládneme to. Uděláme všechno pro to, aby si odseděl co nejdéle za to, co ti udělal'' usmála jsem se na ní a podle výrazu v jejím obličeji se jí dost ulevilo. ''Vše je připraveno, soud může začít'' řekl právník a my vešly do místnosti. Snažila jsem se Ericovi pohledem vyhýbat, ale nepovedlo se mi to. V očích neměl vůbec nic. Jakoby ani trošku nelitoval toho, co udělal, a bylo mu to úplně ukradený. Ve mně se díky tomu tvořil ještě větší a silnější hněv.

Samotný soud se zdál být nekonečný, ale podle času trval necelé dvě hodiny. Za celou dobu jsem nespustila pohled z Emily a když ano, probodávala jsem s jeho pomocí Erica, kterého vyslýchali jako prvního. Připadalo mi, že kdyby tam neměl právníka a otčíma, nejspíše by se ani nesnažil sám sebe bránit. Samozřejmě tvrdil, že s tím nemá nic společnýho. Emily popsala, jak na ní zaútočil a jelikož byla pod přísahou, musela přiznat i to, že šlo o drogy. Měla ještě malou jizvu pod okem. Viděla jsem, že se její teta vyděsila, ale podle mě jí šlo v tu chvíli hlavně o to, že to Emily vůbec přežila. Byla jsem tak nějak jediný svědek, takže mě vyslýchali velice podrobně. Ptali se na to, jak jsem je vlastně našla, jestli jsem o těch drogách věděla a tak podobně. V podstatě chtěli slyšet znovu všechno, co jsem už řekla policii.
Když mě vyslechli, pouštěli záznamy z kamer. Ty měly dokázat Ericovu vinu, ale stejně jsem byla nejistá. Jejich rodina je v tomhle městě celkem známá a nedivila bych se, kdyby nakonec Erica pustili s tím, že šlo jen o nějaký výpadek nebo reakci ze zoufalství. 
Seděla jsem s Emily v dřevěné lavici spolu s její tetou a právníkem. Měla ruku a mé noze a já ji pevně držela. Čekali jsme na rozsudek, který po několika desítkách minut přišel. Nevím proč, ale začalo mi extrémně rychle bít srdce. Všichni jsme si stoupli, ale já stále držela Emily za ruku. Cítila jsem, jak se celá klepe. Soudce chvíli něco hovořil, ale pak přišla ta věta, na kterou jsme čekaly. ''Přítomný Eric Walker je bezpodmínečně odsouzen ke čtyřem letům vězení'' v tu chvíli mi spadl kámen ze srdce a obrovským způsobem se mi ulevilo. Emily dostala povinnost chodit tři měsíce na nějakou odvykačku na policejní stanici, přestože drogy nebrala. I tak to ale dopadlo snad nejlépe, jak mohlo. Držela jsem to, ale hned, jak jsme všichni vyšli na chodbu, tak jsem Emily skočila do náruče. ''Dokázaly jsme to'' řekla a já jsem ji políbila. Moje máma nás jen udiveně sledovala a Emily teta se na ni podívala. ''Říkala jsem ti to, dlužíš mi stovku''  řekla ji. Všechny jsme se hlasitě zasmály.

Když jsme stály před budovou a domlouvaly jsme si, kam zajdeme na společný oběd, zahlédly jsme Erica, kterého vedli do policejního auta. Podíval se na nás a my se jen vítězně usmály. Poděkovaly jsme právníkovi a vyrazily jsme.
Oběd byl skvělý. Jsem hrozně ráda, že si moje máma rozumí s Emily i její tetou, protože se teď budeme vídat hodně často. Říkala, že se pokusí zlepšit ve škole a já slíbila její tetě, že jí s tím moc ráda pomůžu. Domluvily jsme se, že ze zdravotního hlediska už je na tom dobře a může přespat u nás. Máma má noční a táta je na pracovní cestě, takže budeme doma konečně samy.

Seděla v tureckém sedu na malém dřevěném stolku v našem obýváku a já ji ležela v klíně. Čekaly jsme, až moje máma odejde z domu. ''Dobře, snad mám všechno, večeři si předpokládám objednáte. Hlavně nepodpalte dům. Pa.'' - ''Měj se mami'' zabouchla za sebou dveře. Chtěla jsem Emily políbit, ale v tu chvíli se dveře znovu otevřely. ''Pardon, ještě klíče'' řekla, zasmála se a odešla. Podívala jsem se na Emily. ''Raději jdu zamknout'' souhlasila. Hned po tom jsme si objednaly pizzu.
Emily si u stolu psala slohovku z angličtiny do školy a já jí při tom pomáhala. Byl na ní hrozně krásnej pohled. Jak se snažila být lepší a hodila svojí minulost za hlavu. Konečně to byla ona. Konečně to byla ta Emily, do které jsem se zamilovala. Tou Emily, kterou byla jen se mnou. Ta svůj boj po dlouhé době vyhrála a já jsem za to neuvěřitelně vděčná. Konečně nás čeká lepší budoucnost...