Better for her |girlxgirl - czech story|

I want to be a better person

Nevnímala jsem okolí. Byla to jen chvíle, ale ubíhala jako celé dny. Srdce mi tlouklo, jakoby chtělo vyskočit z těla, zároveň jsem však měla pocit, jako bych ani nedýchala. Slyšela jsem pneumatiky, které se čím dál tak víc přibližovaly. Alex na mě začal řvát. ''Nehraj si na hrdinku, moc dobře víš, že mi neutečeš.'' začal se smát a já nebyla schopna nádechu, natož jediného slova. Předjel mě. Když na to koukám zpětně tak ano, mohla jsem uhnout. Mohla jsem i sjet ze silnice a zmizet ve tmě, možná bych se tak zachránila. Ale já v tu chvíli nebyla schopna udělat nic jiného, než jen prudce ztrhnout řidítka. Nestihla jsem to, Alex rychle zabrzdil a já předním kolem narazila do jeho auta. Než jsem si stačila cokoli uvědomit, ležela jsem na zemi. Viděla jsem jen matně, neslyšela jsem skoro vůbec, pamatuji si, že jsem upadala do kómatu. Zahlédla jsem jen rozmazanou postavu Alexe, jak se ke mně blíží. Zase ten jeho ironický smích, který se mi rozléhal v hlavě. ''Říkal jsem ti to''.  Poté si pamatuji jen obrovskou bolest na pravém zápěstí. Z očí mi vytryskly slzy, ale neměla jsem sílu řvát. Poslední, co jsem slyšela, bylo prudké zabrzdění nějakého auta. Upadla jsem do spánku...

Probudila jsem se. Nevěděla jsem, kde jsem, natož co se děje. Do očí mi zasvítilo protivně prudké a povědomé světlo. V tu chvíli mi došlo, kde se nacházím. Pod hlavou jsem měla péřový polštář a přikryta jsem byla sněhově bílou dekou. Rozhlédla jsem se po světlé místnosti, kde nebyl nikdo, kromě mě. Cítila jsem obrovskou bolest hlavy, nebyla jsem si schopná na nic vzpomenout. Byla jsem odřená po celém těle a na pravé ruce jsem měla obvaz, na kterém byla krev z rány, která se rozléhala pod ním. Slyšela jsem hlas nějakého muže a pak ženy, kterou jsem po chvíli poznala. Vtrhla do pokoje a slzy jí začaly stékat po tvářích. ''Panebože, panebože, díky bohu. Jsi v pořádku, přežila jsi to, miluju tě.'' - ''Mami, nebreč prosím. Taky tě miluju, jak jsem se sem..'' - ''Co jsi dělala, jak ses do tohohle zapletla zlato, co jsem udělala špatně, něčeho jsem si nevšimla, jsem špatná máma..?'' Polkla jsem, při každém slově mě totiž silně bodlo v krku. ''Mami, uklidni se. Jsi ta nejlepší máma co si můžu přát, není to tvá chyba, já..'' do místnosti vešel policista a hned za ním sestřička, která se snažila uklidnit mámu a odvedla ji na chodbu. Před odchodem dodala, aby se mě na moc nevyptával, že potřebuji odpočívat. Policista se na mě podíval a samozřejmě se okamžitě začal vyptávat. Co se stalo, kdo u toho byl, proč jsem to udělala. Odpověděla jsem mu otázkou. ''Jakto, že žiju, kdo mě sem dostal?'' - ''Přivezl vás mladý muž, zachránil vám život. Jmenuje se Eric Walker, znáte ho, je do toho nějak zapletený?'' Nemohla jsem tomu uvěřit. Ten stejný Eric, který ublížil Emily? Proč by mě zachraňoval? Nechápala jsem to. Odpověděla jsem mu na všechny dotazy, ale Emily jsem nezmínila. Všechno jsem to vzala na sebe. Myslím si, že ale moji nejistotu poznal. ''Našli jste můj mobil? Je v něm nahrávka. Důkaz toho, že je Alex zapletený do prodeje drog.'' - ''Podíváme se na to. Odpočiňte si, bude následovat ještě spousta výslechů.'' Jakmile za sebou zavřel dveře, začla jsem opět usínat. Myslela jsem na Emily. Snad mi tohle všechno nebude vyčítat. Slíbila jsem ji, že se sama o nic nepokusím...

Uplynul týden. Stále mi nebylo nejlépe, ale každým dnem se můj stav výrazně zlešpoval. Byla jsem vděčná za to, že žiju. Ironie byla, že jsem za to měla být vděčna podle všeho Ericovi. Za tu dobu mě přišla navštívit jen máma. O Emily jsem od ní neslyšela a nevyptávala jsem se, jelikož jsem žila v domnění, že je na mě naštvaná. Dnes mě čekal výslech, ale už na policejní stanici, kde jsem tenkrát byla, když Eric ublížil Emily a ukradl nám auto. Hned potom jsem měla jet domů, máma se u doktora přimluvila, že se o mně pečlivě postará a budu jen ležet. Nevím, jak to udělala, jelikož jsem v nemocnici měla zůstat na pozorování mnohem déle, ale evidentně to s lidmi umí sakra dobře.
Přijeli jsme na stanici. Čekala jsem s mámou na chodbě, než si pro mě přijdou. Seděly jsme na dřevěné lavici. Cítila jsem se slabě, ale chtěla jsem to všechno už mít za sebou. Věděla jsem, že to nebude jednoduchý. Přišel si pro mě ten samý policista, který za mnou byl v nemocnici. Odvedl mě do výslechové místnosti, kde byl on a nějaká policistka. Nebylo pro mě jednoduchý si vymýšlet, ale chtěla jsem bránit Emily. Proto jsem se vyhýbala otázkám, proč jsem to udělala celkem dlouhou dobu. Jenže bylo vidět, že mi ani jeden z nich nevěří. Policistka si sedla naproti mě a podívala se mi do očí. ''Brittany, víme, proč jsi to udělala. Emily nám to všechno řekla. Řekla nám o její matce, bratrovi, tetě, Alexovi i o tom videu, co zveřejnil. Eric nám to všechno potvrdil. Řekl nám, že Alex byl ten, kdo mu pomohl dostat se z vězení, ale i přesto se mu chtěl pomstít. Našli jsme i několik svědků z té akce, kde bylo video pořízeno. Potvrdili, že ho natočil Alex a že přidal Emily do pití drogu. Soud bude teprve následovat, ale nejspíše bude odsouzený jak z prodeje drog a toho, že bez jejího vědomí požil drogu na Emily, tak z pořízení a zveřejnění toho videa.'' V tu chvíli se ve mně začalo bouřit tolik pocitů. Štěstí, vina, láska. Byla jsem schopna ze sebe dostat ale jen jednu větu. ''Jsou tu..? Myslím.. Alex, Emily a Eric. Jsou tady?''  Odpověděl mi policista. ''Emily a Eric ano. Alex tu není, nechtěli jsme, aby jsi ho potkala. Navíc se po Ericově zásahu nebude schopný dlouho postavit na nohy.'' Výslech potom trval ještě desítky minut. Bavili jsme se o tom, co bude se mnou, detaily toho, co se stalo. Bavili jsme se i o tom, zda bude nějak potrestaný i Eric za to, že napadl Alexe, i když mě tím zachránil. Když viděli, že už mi rozhovor začíná být nepříjemný, nechali mě jít. Vyšla jsem z temné místnosti a máma mě okamžitě objala. Procházely jsme dlouhou chladnou chodbou, já měla hlavu sklopenou.  Z ničeho nic jsem však uslyšela moje jméno. Zvedla jsem hlavu. Stála tam Emily. Vypadala... vyděšeně, ale zároveň šťastně. Já tam jen tak bezmocně stála, nevěděla jsem, jak bude reagovat. Pomalu ke mně přišla a podívala se mi do očí. Pousmála se a neudržela slzy. Pevně mě objala. ''Brittany, ty jsi tak děsně tvrdohlavá...''  - ''Promiň mi to, já..'' Políbila mě. Bylo to poprvé po dlouhé době, co jsem se opět cítila nějakou jistotu a oporu. Než jsme si stačily cokoli říct, slyšela jsem za sebou kroky. Otočila jsem se a přímo přede mnou stál Eric. Měl na sobě stopy po rvačce, všude byl odřený a na levém oku měl tmavě fialový monokl. Nevěděla jsem, co říct. Ublížil Emily, ale mně zachránil život. Zradil Alexe, jeho kamaráda. Emily mi pevně stiskla dlaň. '' Ericu.. Proč jsi to udělal, proč jsi mě zachránil?'' odpověděl ihned a jasně. ''Po těch všech sračkách, co jsem udělal a kolika lidem jsem ublížil.. Rodině, přátelům, Emily..''  V tu chvíli se jejich pohledy střetly a Eric zhluboka polkl. Měl slzy v očích, ale snažil se je udržet.''Prostě chci být lepším člověkem.''