Better for her |girlxgirl - czech story|

I thought we were soulmates

Než jsem stačila cokoli říct, Emily nabídla tomu klukovi, ať si k nám přisedne. Vzal si židli od stolku vedle a sedl si na ni. Začali si povídat a já jsem celou tu dobu mlčela. Bavili se především o jejich společných kamarádech, takže jsem stále netušila, proč se rozešli a vlastně jsem o něm nevěděla vůbec nic. Emily se o něm nikdy nezmínila, ale jakoby v tu chvíli úplně zapomněla na to, že tam sedím i já. ''Uhm, nerada ruším, já jen, že už musím jít, napiš mi, až budeš doma..'' Samozřejmě, že jsem neměla nic na práci. Ale nechtěla jsem tam jen tak sedět a sledovat je, jak se skvěle baví. A taky jsem doufala, že mě Emily zastaví. Vážně jsem v to věřila. Ale ona jen přikývla a pokračovala v konverzaci s Alexem. Když se za mnou zavíraly dveře od kavárny, přes výlohu jsem viděla, jak se společně něčemu smějí...

Přišla jsem domů, zabouchla za sebou dveře od svého pokoje a sedla si k počítači. Nechtěla jsem myslet na to, co se stalo, tak jsem si pustila hudbu do sluchátek a začala psát článek na svůj blog. Doufala jsem, že si tak zkrátím čekání na to, až Emily napíše. Možná se zdá, že jsem až moc majetnická a že jsem na ni totálně závislá, ale jen se bojím, aby se nevrátila ke svým starým zvykům.
Přestože mě hudba, kterou jsem si vybrala, vždycky uklidní, nemohla jsem se na psaní vůbec soustředit a musela jsem myslet na Emily. Byly to už skoro dvě hodiny a ona se pořád neozývala. Koutkem oka jsem neustále sledovala mobil a začala jsem mít strach. Nechtěla jsem vypadat, jakože se vtírám, nedokázala jsem se však svému vnitřnímu já ubránit a napsala jsem ji, kde vězí. K mému překvapení odepsala hned, což mě uklidnilo. Teda až do té chvíle, než jsem si přečetla, co v tý zprávě stojí. ''Jsem u Alexe doma, napíšu zítra.'' Neměla jsem sílu a nervy odepsat cokoli jiného než jen obyčejné ''Ok.''
V tu chvíli jsem byla neuvěřitelně naštvaná. Kdyby mi to aspoň napsala, ale já jsem to z ní musela tahat jako z malýho dítěte. A ještě k tomu.. stráví noc u svýho bejvalýho přítele. A bůh ví, kdo tam s nima ještě všechno bude. A taky co všechno tam budou dělat. Neměla jsem absolutně náladu na nic, takže jsem se jen svalila do postele a hned za malou chvíli usnula.

Vzbudila jsem se. Podívala jsem se na budík, který ležel na nočním stolku vedle mě a díky němu jsem zjistila, že jsem spala přes tři hodiny. Zkontrolovala jsem mobil, ale žádná zpráva od Emily nepřišla. Rozhodla jsem se, že nechám svůj blog stranou a půjdu se projít. Hodila jsem na sebe svetr a chvíli jsem jen tak sledovala z okna auta, míjející náš dům. Máma mezitím, co jsem spala, přijela domů, tak jsem jí jen pozdravila a vyšla jsem. Měla jsem namířeno na stejné místo, jako obvykle. Na lavičku k jezeru. Věděla jsem, že tam budu sama a všechno si nechám v klidu projít hlavou. Když jsem se blížila, slyšela jsem hlasy. Obvykle slýchám jen šum stromů nebo zpěv ptáků. Čím dál víc jsem se přibližovala, tím bylo všechno hlasitější a byla slyšet i hudba. Přišla jsem tam a vyděsila jsem se. Mohlo tam být kolem deseti lidí. Všude byly poházený prázdný lahve od piva. Všichni tancovali a ani si nevšimli, že tam mají narušitele. Co mě ale zarazilo nejvíc, byly dvě osoby na lavičce. Nemohla jsem uvěřit tomu, co vidím, a že se to vážně děje. Byl to Alex a Emily. Líbající se Alex a Emily. ''Emily?!'' Všichni se na mě podívali. ''Sorry, ruším vám snad párty?'' - ''Upřímně docela jo.'' řekl Alex a všichni, kromě Emily, se zasmáli. ''A já jsem si fakt myslela, že by ses mohla změnit.'' Zasmála jsem se, a sklopila jsem hlavu. ''Britt..'' Skočila jsem jí do řeči. ''Ne, víš co, v pohodě. Jen jsem si malou chvíli myslela, že ti na mě fakt záleží, ale.. evidentně jsem se jen mýlila.'' Podívala jsem se zpět nahoru, přímo do očí Emily. ''Pokračujte, nebudu vám kazit zábavu''. 

Otočila jsem se a rozběhla se zpět směrem domů. Z očí mi nekontrolovatelně vytryskly slzy, které jsem se před ostatními snažila držet. Slyšela jsem, jak mě někdo následuje...