Výuka v domě učitele

Kapitola 4.

,,Následuj mě." řekl mi vážným hlasem uprostřed celkem poklidné ulice. Po pravé straně byly nádherné malé anglické obchůdky - květinářství, cukrárna, hračkářství a spousta dalšího s nádhernými vitrínami.

,,A jsme tady." stáli jsme přede dveřmi cihlového domu, který jistě Oliver nesdílel sám, což mi napovídala velikost. Je zvyklý, zvát si do svého domu hosty, nepřišel mi nijak nervózní.

,,Super." zašeptala jsem šťastně a čekala, až odemkne

Stoupala jsem poslušně za ním nahoru do schodů. Oliver několikrát rozsvítil, ale stejně si zas světlo udělalo, co chtělo. Vymlouval se na to, že prý je to už starý dům. Nevadilo mi to, necítila jsem se v nějakém šíleném nebezpečí. Oliver mi opět galantně nesl můj těžký kufr do schodů. V tom jsem usylšela hrozný rámus, hysterii nějaké ženy a pak jsem ucítila příšernou ránu.

,,Jsi v pořádku Marlene?" ucítila jsem doteky a pevnou půdu pod nohama. Oliver mě v poslední chvíli zachytil, než bych se kvůli tomu kreténovi, co pospíchal rozhořčeně dolů, zřítila dolů ze schodů.

,,Můj zachránce." mžikala jsem na Olivera do šera. Pouze se uchechtl a vedl mě přede dveře svého bytu. ,,Kreténe!" houkl ještě za ním dolů, ale žádná odezva.

Nádherně zařízený byt.  Spoustě lidem by se asi nelíbil, ale mně se zdál úchvatný. Tolik hudebních nástrojů, tolik knih, křesel, květin a tolik světla. Nádhera.

,,Copak? Ty nejdeš dál?" podivil se a začal nalívat vodu do rychlovarné konvice. Rozvážně jsem se začala procházet po jeho bytě. Měla jsem silonky, a tak jsem zjstila, že má poněkud ledovou podlahu. Poupravila jsem si šaty a rychle jsem se posadila do jednoho z křesel. Bylo nastaveno tak, že z něj bylo krásně vidět, co se děje na ulici. Začalo tam být rušno, lidé se zdravili, zastavovali u výloh s věcmi, nebo někam spěchali.

Oliver mi přinesl kávu a postavil ji přede mne na stolek. ,,Tak jak se ti u mě líbí?" znovu zamířil do kuchyně

,,Máte to tu krásné. Skutečně." usrkla jsem si kafe ,,I kafe je tu výborné." Byl potěšen mými komplimenty

,,Ukážu ti, kde budeš spát." vyzval mě, abych vstala a já ho následovala dalšími čtyřmi útulnými místnostmi.

,,V téhle skříni je mrtvý milenec, kdyby ti náhodou něco chybělo." řekl s naprosto vážným hlasem, ale já se začala smát jako puberťačka. Má postel byla prostorná, pod velkým oknem a krásně povlečená.

,,Děkuji, určitě to nenechám na lehkou váhu s tím milencem." byl potěšen