Výuka v domě učitele

Kapitola 10.

,,Marlene, jedu na rok pracovně do Chicaga." řekl mi známý hlas. Ještě tak trochu spím. Po paměti jsem přijala hovor, aniž bych se napřed podívala, kdo volá.

,,Haló?" ozvala jsem se rozespale

,,Tady Dereck." poznamenal nechápavě ,,Jak se cítíš?" otráveně jsem se podívala na displej a hovor zavěsila. ,,Ty mě nebudeš budit, blbečku." položila jsem mobil nazpátek na noční stolek a snažila se znovu usnout. Povedlo se. Vzbudilo mě až za hodinu vůně smažených vajec. Znamenalo to, že je Oliver už vzhůru.

,,Dobré ráno." snažila jsem se o půvabný krok ve své noční košilce. ,,Dobré ráno." usmál se na mě od pánvičky ,,Nějaký důležitý hovor?" mrknul na moji ložnici a zvědavě se ušklíbl ,,Nene, jen mi volala kamarádka, neměla jsem chuť se s ni bavit." vydechla jsem a vydala se k oknu ,,Páni, dneska je nádherně." rozjímala jsem

,,Marlene!" skočil po mně Oliver ,,Vždyť máš úplně odřené nohy, jak kdyby ses něčím pořezala." vzhlédl ke mně vyděšeně. Sama jsem netušila z čeho to může být. Vyděsilo mě to.

,,Vydrž chviličku, ošetřím ti to." posadil mě na křeslo a pak někam odešel ,,Jen bych tě prosil.." řekl vážným hlasem, když rozbaloval obvaz ,,zamykej na noc."

,,Vždyť jsi se na noc vracel ne? Proč jsem měla zamykat?" ohradila jsem se a dívala se mu do očí. Poprvé se dotkl mé kůže. Vzal mé lýtko do dlaně. ,,To sice ano.." odvrátil zrak ,,Teď to možná maličko štípne." připravil mě a pak mi citlivě potíral odřeniny a krvavé škrábance ,,Nemůže tě tady něco dráždit, že ses ze spaní třeba tak horlivě drbala?"

,,No nejspíš. Sama nevím, co to má znamenat." pokrčila jsem nešťastně rameny a pak jsem vstala s oběma zabandážovanýma nohama a šla si dát ta výborná podávaná profesorova smažená vajíčka.

,,Co kamarád? Pro co sis vlastně jel?" hypnotizovala jsem jeho pohled přes malý jídelní stůl

,,Ehm.." nervózně si odkašlal a vzal si další sousto ,,Pokecali jsme, dlouho jsem ho neviděl a tak jsem se tam nakonec na chvíli zdržel. Nevzbudil jsem tě příchodem?" zněl starostlivě

,,Vůbec ne. Spala jsem jako zabitá. Dlouhá cesta." vysvětlila jsem a oba jsme se usmáli

,,A nezlob se, že jsem neodepsal na tvou zprávu, měl jsem ztlumené vyzvánění." vysvětlil mi

,,Nečekala jsem odpověď." usmála jsem se na něj znovu a dál si vychutnávala tu dobrotu

,,Co dnes? Začneme s vyučováním?"

,,Nechtěl by ses spíše podívat do toho Hyde Parku? Nikdy jsem tu nebyla, chci to tady vidět všechno!" překypovala jsem nedočkavostí

,,Dobře." Oliver se na mě pobaveně usmíval. Dlouze si prohlížel mé oči. ,,Víš, Marlene," řekl najednou ,,jsi něčím jiná." dále skenoval moji tvář ,,Nevím v čem jsi jiná, ale jsi prostě.. zajímavá." vzal si do úst další sousto a já cítila, jak rudnu pod jeho komplimenty

,,Ehm, tak děkuji." složila jsem způsobně příbor ,,Vy jste také pohledný." vstala jsem od stolu a šla po sobě umýt talíř.