Výuka v domě učitele

Kapitola 3.

,,Bude mi trvat dlouho, než se rozmluvím." oznámila jsem mu s pokrčným čelem

,,Od toho jsem tady já a od toho jsi tady ty." usmál se na mě

,,Vyrazíme?" vyzval mě když jsme oba dojedli ,,Můžu?" nabídl se mi a převzal ode mě těžký kufr

,,Mockrát děkuji." nechápala jsem, můj učitel ve Švédsku by mi nikdy v životě nepomohl odnést ani pytlík s bonbóny, natož stokilový kufr.

,,Není zač." řekl s naprostou samozřejmostí a vedl nás rychlým krokem ven z haly

Konečně jsem zahlédla slunce.

,,S tebou přijela magická aura, slunce tu nevyšlo už jakou dobu. Děkujeme za tvoji návštěvu." až díky jeho smíchu jsem pochopila, že se jedná o ironii a také jsem se zasmála

,,Bydlíte sám? A jak se jmenuje ta oblast, ve které žijete?" zeptala jsem se o opatrně

,,Bydlí se mnou má matka. Je senilní, cokoli se stane, je schopna to do hodiny zapomenout." nervózně jsem mu pohlédla do očí  ,,Dělám si srandu." zasmál se mému vyděšenému obličeji a poplácal mě po rameni ,,Žiju sám přímo ve středu Londýna. Je to nějakých pět minut chůze od Hyde Parku."

,,Páni. Hyde Park je úžasný." vydechla jsem ,,Nikdy předtím jsem v Londýně nebyla, půjdeme tam společně?"

,,Samozřejmě, jste od teď mým klientem Marlene. Cokoli si budete přát." široce se na mě usmál a pak mi otevřel dveře do taxíku. Poté naložil sám můj kufr a přisedl si ke mně dozadu. ,,Gloucester Square" poručil mile řidiči a položil spokojeně ruce na kolena. ,,A vezměte to kolem Toweru, Big Benu, Westminsterskéo opatství, Kensingtonskéo paláce a samozřejmě Buckinghamského paláce." nadiktoval bez přerušení. Vlastně kolem všeho, co jsem měla boužel doposud pouze načtené.

,,Je to pohledný muž, uznávám." zašeptala jsem s odvrácenou tváří svojí mateřštinou, aby mne neslyšel. Ještě by si myslel, že si veze domu nějakého blázna, co si povídá sám pro sebe.

,,Excuse me?" vyděšně jsem mu hleděla do těch azurových očí.

,,Ehmm, říkala jsem, že je dnes skutečně krásné počasí.." zalhala jsem s oroseným čelem. Oliver se na mě přívětivě usmál, jako by snad rozuměl tomu, co jsem o něm před chvíli řekla. Byla jsem studem rudá až na zadku. Určitě mi rozuměl a jen to na mě hraje.

Celou tu dobu jsem se zaujatě dívala ven z taxíku, zatímco Oliver radostně sledoval mé nadšení. Vše tady bylo tak nádherné.

Když taxík zastavil, nemohla jsem uvěřit vlastním očím. Vydechla jsem vzrušením. Tolik rušných ulic, plných zajímavých lidí.. bylo to tu skutečně nádherné.

Vystoupili jsme uprostřed Gloucester Square. Ale to přeci nemůže myslet vážně, vždyť nájem těchto domů musí stát mailant. Oliver mě chytl jemně za ruku.  ,,Pojď," řekl mi a vlekl mě pryč    ,,je tu všude kolem spousta lidí, nehodlám tě ztratit hned po příjezdu." Měl pravdu, všude bylo plno lidí, jakoby tu mělo něco zanedlouho vypuknout.