Výuka v domě učitele

Kapitola 5.

OLIVER

,,Mohla bych si zabrat i tuto polici?" zeptala se mě tím roztomilým přízvukem Marlene, když klečela na kolenou u skříně, kde na ni ještě před malou chvilku vybafnul můj připravezný Freddy milovník.

Upřímně, ona v těch šatech, klečící na všech čtyřech, byla prostě neodolatelná. Jako přitahován nějakou sílou jsem pomalu došel k ni a podíval se, jakou polici má na mysli. Nádherná vůně. ,,Jistě." řekl jsem a snažil se z ní spustit oči. Měla nádherný tělo. Kolik že jí je? 19? Jak asi vypadají tyhle křivky, když jsou bez těch modrých šatů? Nemyslete si, že já nemůžu mít tyhle představy, když jsem učitel. Myšlenky, které mi poletují v hlavě ohledně mých studentek, o tom nemá nikdo ani zdání. Dnes uvidím zas konečně Kateřinu. Musím ji alespoň nějak naznačit, že je skutečně vyjímečná. Minule jsem všechno podělal.

Zaširoka jsem se usmál na klečící Marlen se sytě nalíčenými rty a nervózně si odkašlal. Donutil jsem se od ni zas ustoupit.

,,Tak vyrazíme?" vyskočila najednou na nohy a na tváři vykouzlila ten magický úsměv ,,Jistě. Chtěl jsem ti to nabídnout, ale udělala jsi to za mě. Občas jsem trochu nepozorný." vzal jsem si klíče do kapsy, do ruky sako a mohli jsme vyrazit

Když jsem Marlene přivedl na místo, kde už se to hemžilo nedočkavými diváky, napadlo mě, vzít ji také raději zadním vchodem. Spousta lidí si se mnou chtěla podat ruku, popřát mi hodně štěstí, zeptat se mě na život.

,,Páni. Jste tu místní hvězda?" zahlédl jsem v Marleniných očích rozpaky

,,Kdepak, ale oblíbený nejspíš ano." snažil jsem se vyhnout jejímu vyzývavému výstřihu. Raději jsem spěšně odvrátil zrak a letmo se dotkl její ruky. ,,Pojď tudy." odemkl jsem dveře, které vedly rovnou k podiu. Líbilo se mi, jak Marlene brala všechno jako velkou protekci, kterou si myslí, ani nezaslouží.

,,Můžeš se posadit kam chceš, odkud dobře uvidíš."

,,Chci zůstat v zákulisí." namítla ,,Ehm.." rozhlédl jsem se zmateně kolem ,,bude lepší, když se posadíš, trvá to dlouho."

Poslechla mě. Přesně tak, jak se mi to líbilo. Kéžby mě tak poslouchala i Kateřina.

Lidé se začali hrnout do sálu a se šťastnými výrazy obsazovali svá místa. Já už v tuto chvíli vše pozoroval ze zákulisí. Uslyšel jsem, že už někdo přichází. Byl to Mark s Nashem.

,,Už ti přijela?" poplácal mě Nash na pozdrav po rameni

,,Přijela. Sedí támhle." oba zvědavě vykoukli

,,Ta blonďatá kočka v modrých šatech? Dobřee!"vykřikli ti dva prasáci, jakmile jsem kývl na souhlas

,,Kdy na ni vlítneš?" sledoval mě Mark zvědavě

,,Na Marlene?" zarazil jsem se ,,Dám tomu ještě čas." odkašal jsem si nervózně a ujistil se, že tam stále ještě sedí. Kluci s otrávenými výrazy odešli.

Lidé začali hlasitě pískat a vyzývat mě na pódium, aby show začla. ,,Přeji ti hodně štěstí." uslyšel jsem ten líbezný hlas a pak jsem dostal tu krásnou mokrou pusu. Byla to Kateřina. Rychle jsem si rty otřel rukávem a věnoval ji jeden spěšný úsměv. Vyšel jsem na podium.