Výuka v domě učitele

Kapitola 7

Prostrčil jsem Marlene na její žádost čistý ručník drobnou škvírkou mezi dveřmi a nenápadně se snažil zahlédnout alespoň část jejího nádherného těla. ,,Děkuji." zavřela se a znovu jsem uslyšel vodu. Počkal jsem, až vyjde ven

,,Marlen, myslíš, že by ti vadilo, kdybych tě tu nechal dnes večer samotnou?"

,,Jistě že ne. Už jsem unavená." řekla mi, ale její hlas zněl smutně a její oči vypadaly uplakané. Nevěděl jsem, jestli dělám správně.

,,Dobře.." snažil jsem, aby můj hlas zněl jistě, ale její chování mě znervóznělo

,,A kam míříš?"

,,Potřebuji pro něco sjet ke známému." zalhal jsem a hodil na sebe sako ,,Kdybys cokoli potřebovala, telefon na mě máš, tak volej. Ano?" dlouze jsem pohlédl do těch jejích velkých očí

,,Vím, že nic potřebovat nebudu. Děkuji." usmála se ,,Ráno už tu budeš?"

,,Samozřejmě." usmál jsem se i já na ni ,,A ráno můžeme hned začít s výukou!" energicky jsem se na ni ušklíbl.

Samozřejmě že jsem nikam nejel, potřeboval jsem být zas s Kateřinou. Slyšet její hlas, vidět její krásnou tvář, cítit její vůni, sledovat elegantní pohyby, které dokázala dělat jen ona a poslouchat její slova. Klidně hodiny bych je mohl poslouchat.

Jakmile jsem vešel do sálu, uviděl jsem ji sedět samotnou se zapálenou cigaretou u jednoho prázdného stolu. Seděla zády ke všem těm lidem, měla nohu přes nohu a na sobě stále ty krásné rudé šaty nad kolena. Na tváři měla zamyšlený výraz a pomalu si vkládala zapálenou cigaretu do úst. Měl jsem v plánu ji ještě nějakou chvíli tajně pozorovat, když v tom ke mně vzhlédla tím svým nádherným pohledem a na tváři se jí znenadání objevil úsměv. Přívitivý a upřímný úsměv. Kateřinin úsměv. Miloval jsem ho.

,,To jsi to beze mě nemohl vydržet?"

,,To víš." zasmál jsem se strojeně ,,Ta tvá povzbudívá pusa mi nedala spát."

,,Jo, v líbání jsem dobrá." potáhla s cigarety a zatvářila se namyšleně. To jsem také miloval. ,,Máš tu novou klientku?" líbil se mi její dobírající a trochu i žárlivý tón

,,Ano. Až z dalekého Švédska." významně jsem se na ni usmál a dál pozoroval kouř, který vycházel z jejích úst. Její oříškově hnědé oči mě začínaly propalovat a hypnotizovat. Ucítil jsem na noze špičku její boty. Začala mě škádlit.

,,Líbí se ti?" její hlas byl zastřený

,,Je to hezká holka. Slušná. Ale je to moje klientka."

,,To ti v tom nikdy nebránilo." natáhla se k popelníku a zklepala popel ,,Spíš jsem chtěla slyšet, že máš rád jiný typ žen než náctileté, nedospělé školačky. Vždycky jsi miloval živel, španělskou krev, temperament..tohle je na tebe moc plachý"

,,Tak vidíš." usmál jsem se na ni ,,Můžeš být naprosto klidná." vytáhl jsem z kapsy doutník a také si zapálil

,,Co ty a .. jak se jmenoval?" dělal jsem, že si nemohu vybavit jméno ,,Sebastian? Stále spolu?"

,,O tom kreténovi mi radši ani nemluv." zavrčela zle a zatípla nedohořelou cigaretu ,,Vyspal se s mojí sestrou." řekla, když pochopila, že si žádám odpověď ,,Šli oba. Oba dva jsem zavrhla." začala ve své malé kabelce něco hledat ,,Do měsíce byli stejně od sebe." vytáhla druhou cigaretu ,,Sestra teď bydlí v Arizoně a Sebastian odešel k matce." luskla na číšníka, aby ji donesl další dvojku šampaňského.

Při pohledu na její spokojenost, jsem nedokázal odolat a také jsem si objednál pár skleniček. Při páté jsem už začal pociťovat jakousi malátnost a pomalu jsem se ke Kateřině naklonil. ,,Vidíš tu ženskou v těch černých šatech?" ,,Jasně." zasmála se vesele Kate ,,O co, že mi uvěří, že jsem tvůj bratr."

,,Jsme každý úplně jiný, hlupáčku." šťouchla do mě loktem a s úsměvem do sebe zvrhla další skleničku. Sledoval jsem její nádherné oči. Tak energické oči plné chtíče žádná jiná než Kateřina nemá. Vyčtete z nich všechno a přitom nic. To miluju. Opravdu.

,,Proč ti to udělal?" zašeptal jsem a přitom se ji bez přestání díval do tváře

,,Sebastian?" ztěžka polkla jeho jméno a navázala hluboký oční kontakt. Propalovali jsme jeden druhého pohledem ,,Třeba nejsem v posteli dost dobrá.." opovržlivě se rozhlédla kolem sebe ,,Chtěl mladší." zavrčela a pak se nepřirozeně a hlasitě zasmála. V jejím hlase byla slyšet obrovská bolest a zrada. ,,Vždycky se za všema mladšíma holkama otáčel, vozil je autem.." vydechla ,,Pro něj úplně neznámé holky, otočil se za každou sukní, víš?" dopila moji sklenici a pak nám spojila dlaně uprostřed stolu. Nemohl jsem z ní spustit oči. Byla prostě nádherná. Charismatická, okouzlující, plna života. Za každé situace.

,,Kdy ti naposledy někdo řekl, že jsi dechberoucí, Kate?"

,,Dlouho ne." zadívala se naše dlaně a pevně mě stiskla. Poté se na mě podívala trochu roztouženě

,,Kdy naposledy řekl někdo tobě, že jsi empatický a citlivý?"

Vzalo mi to dech. Od ni slyšet taková slova, skutečně se mi poštěstilo. ,,Už si nevzpomínám." řekl jsem s klidem v duši. Skutečně mě ta chvíle nenapadala.

,,Pojď ke mně do bytu Kate." vydechl jsem

,,Vždyť tam nejsi sám." zareagovala bezmyšlenkovitě

,,Myslím do mého druhého bytu." propaloval jsem její překvapené oči