Výuka v domě učitele

Kapitola 6.

Měl jsem nepředstavitelnou chuť Marlene doprovodit domů a zůstat ještě chvíli s Kateřinou. V těch rudých šatech byla fakt kus, navíc ty vyšesané vlasy do vysokého ohonu a ty vysoké kozačky na podpatcích. Umíral jsem.

,,Olivere, půjdeme už domů? Zavírají se mi oči a není mi nějak dobře." zeptala se unaveně Marlene a pomalu hledala, na co jsem se tak dlouho díval ,,Kdo je ta krásná žena?" pokračovala

,,Kateřina, známá." řekl jsem ji stroze a pak jsem ji za rameno pomalu odváděl ven ze sálu. Podívali jsme si s Kateřinou hluboce do očí, ale já věděl, že to není naposledy.

,,Nemáš hlad?" zeptal jsem se ji, když jsem odemkl byt a nasátý vůní mého oblíbeného doutníku.

,,Obrovskej." najednou se rozsvítila

,,Usmažím nám vajíčka." odešel jsem do kuchyně. Ach, ta Kateřina. Musím se za ní ještě potom vrátit.

,,Chtěla bys zítra začít s výukou?"

,,Klidně můžeme." dívala se na mě tím výrazem, který říkal, abych s tím ještě počkal. Bavilo mě to takhle.

,,Můžu si dát sprchu?" zeptala se mě po večeři

,,Jistě. Ukážu ti, jak se to ovládá." vstali jsme společně od stolu a já ji zavedl do koupelny. Její kůže, které jsem se cestou nenápadně dotkl, tak nádherně voněla. Úzké šaty ještě více podtrhávaly její přednosti a ten hlas. Nádhera. Miluju své povolání.

Stáli jsme dost blízko u sebe, dotýkali se rameny. Cítil jsem její dech, její vůni, touhu mezi námi.

,,Dobře. Děkuji." naznačila abych odešel a začala si svlékat šaty

,,Oh oh, už jdu." zasmál jsem se nervózně a nechtěl spustit oči z jejího těla. Venku jsem si sedl na zem a přemýšlel. Obličej jsem složil do studených dlaní a zhluboka se nadechl. ,,Kateřino.." šeptal jsem ,,proč mi to děláš.."