Válkou rozdělený svět. Nenávistí ovládaný král. Hlad po celé zemi. V tomto světě se narodila dívenka, která bude muset sklidit to, co její rasa před lety sama zasela. Zrazená a poslaná na smrt vlastním lidem.
Sedím na střeše jednoho z řadových domů. Na hlavě mám kápi, ale i tak jsem promrzlá a mokrá. Už přes dva dny stále vytrvale prší a já musím sledovat jednu ze svých obětí. V hlavním městě jsem už přes týden a stále nic. Mým úkolem je ho zabít, ale jak když je stále s někým. Odmítám vraždit víc lidí než musím. Jeho rozvrh už znám nazpaměť.
Když mě Jace přečetl ten spis, nedokázala jsem se ani pohnout jenom tupě zírala před sebe. Měla jsem zabít jednoho chlapa, který viděl něco co neměl a ti lidi chtějí jeho smrt. Víc detailů jsem nedostala, mým úkolem je zabít ne řešit.
Bydlí i se svou rodinou na kraji našeho hlavního města, překrásná Irein, není mu ani čtyřicet a já mu mám vzít život. Hlavně, ale jeho milující manželce a malé dceři vezmu jejich milovanou osobu. Nechci vraždit, ale nemám na výběr, žijeme v krutém světě, přežije jen ten nejsilnější a já nehodlám prohrát.
Konečně se mi naskytla příležitost. Jeho rodina odjela na dva dny k jejich babičce, zůstal tu jen on. Tiše se plížím nocí až k oknu od jeho ložnice. Schovávám se za komíny a snažím se k němu nějak připlížit. Z jeho střechy skáču rovnou na balkón, který vede do jeho ložnice.
V ložnici je tma, konečně už šel spát. Opatrně pokládám ruku na kliku od skleněných dveří. Dnes mi štěstí přeje,bylo odemčené. Jen co projdu znovu za sebou zavřu a plížím se k jeho posteli. Něco se mi, ale na to nezdá. Chvíli přemýšlím co, ale potom mi to dojde na posteli nikdo neleží, jsou to jenom polštáře, mimochodem dost příšerně poskládané.
Uslyším za sebou kroky a prudké nervózní dýchání. Tak tady se nám schovávám. Rychle se otočím,ale to už mi na hlavě přistane nějaká váza. Srážka mě srazí až na kolena, po tváři mi teče něco teplého, nemám čas řešit co, protože se nade mnou naklání má oběť s nožem ve vyklepaných rukách. Podívám se mu do očí a vidím v nich jen strach a obrovskou touhu bojovat. Tak to jsme dva.
"Myslel sis, že jsem slepý. Viděl jsem tě, jak mě už několik dní pozoruješ. Skočil si do pasti."
Přes kápi se usměji a sleduji ho ostřížím pohledem. Dívám se na každý centimetr jeho těla zkoumám jak je na tom fyzicky a co od něho mohu čekat. S nožem se napřáhne proti mě, ale já se na jednom koleni otočím a druhou nohou mu podkopnu nohy. Spadl na zem a já rychle vstávám. Vytahuji z pouzdra dýku, ruku schovám pod plášť. Rychle se znovu zvedá a útočí na mě. Všemu se velice lehce vyhýbám. Jde vidět, že drží nůž poprvé v rukou s tímhle úmyslem.
Za chvíli mě to přestane bavit a dostávám se za jeho záda, než nějak zareaguje, přikládám svou dýku na jeho krk a za vlasy mu hlavu zahnu dozadu. Nakřáplým hlase pronesu do jeho uchu poslední slova, které kdy uslyší.
"Hra skončila."
Poté udělám rychlí pohyb zápěstím, na jeho krku se objevují malé kapičky krve, které se potom mění v obrovský proud. Pouštím ho a on padá k zemi, na všech čtyřech a jenom sípe. Pravou rukou se snaží tu krev zastavit, ale to už nikdo nedokáže. Tyčím se nad ním a sleduji ho s lhostejným pohledem.Necítím lítost, vlastně necítím vůbec nic. S jeho smrtí se ve mně něco zlomí. Cítím se prázdná, jako by s ním umřelo něco ve mně, ta věc mi dodávala pocit lidskosti.
Když už se přestal hýbat, skloním se k němu a se svou zkrvavenou dýkou mu uřežu hlavu. Z jeho postele vezmu prostěradlo, které následně roztrhnu a hlavu do něj vložím. Pevně jí uvážu k mému opasku. Z prstu mu ještě stáhnu pečetící prsten s jeho znakem. Dýku od krve utřu do toho co zbylo z prostěradla a dávám znovu do pouzdra.
Než vyskočím na střechu, zkontroluji celou místnost jestli tu není nic co by mě mohlo usvědčit. Vše je v pořádku a já po střechách uháním směr tvrz a můj nový domov.
Do našeho lesa, kde se ukrývá tvrz, přicházím až za další dva dny. Rozkládající se hlava strašně páchne. Nohy už skoro ani necítím. Po setmění už stojím před kopcem, jenž vede k tvrzi. S každým krokem slyším jasněji hluk jenž ze tvrze přichází. Slyším hudbu, smích a šum z různých debat. Cítím se jako, když mě sem poprvé vedl Daniel s Jacem.
Před očima se mi objeví výraz Jace, když dočetl ten spis. Díval se na mě se strachem v očích, ale strachem ze mě, ale o mně. Následně pohled, když jsem odcházela a on mě sledoval se smutným výrazem, jako bych ho zklamala. Možná, že i zklamala, ale co je mi po tom, ten úkol mi dal jeho otec, já si ho nevybrala.
Jen co se objevím v oblouku, ve kterém dřív bývali dveře, s černou kápí na hlavě, krvavou košilí, s kapkami krve na obličeji, které jsem se neobtěžovala umýt cestou a bílím vakem u pasu, jenž je prosáklí krví. Všechen ruch na nádvoří utichne a všichni se dívají jen na mě. Opět se cítím jako, když jsem přišla poprvé. Zahlédnu v davu Jace, který mě sleduje s překvapeným a vyděšeným pohledem. Ten strach, tam nemá protože jsem vrah, ale protože jsem se změnila.
Pomalým krokem se vydám až ke křeslu odkud mě sleduje Andrew s mírně překvapeným pohledem, vlastně všichni se buď bojí nebo jsou překvapení. Kápi bráni tomu, aby mi viděli do očí, ale já je můžu v klidu pozorovat. Znuděným krokem a neutrálním výrazem se k němu blížím. Dva metry před křeslem uvolním vak s hlavou z opasku a hodím ho k jeho nohám. Prostěradlo se po dopadu rozváže a odhalí mírně rozloženou hlavu, ve které se odráží neuvěřitelný strach. Oči u pusu má rozevřenou v němém výkřiku a jeho mrtvé oči se dívají směrem k nebi, jako by prosili o milost.
Jen, co látka odhalí teto výjev, davem se rozlehne překvapené a vyděšené výkřiky nebo lapání po dechu.Pár dívek omdlelo, dokonce se jedna šla i vyzvracet. Stále s lhostejným výrazem si sejmu kápi z hlavy a podívám se na něj ledovým pohledem. Sáhnu do kapsy a k hlavě hodím i pečetní prsten. Následně se otáčím a mířím do svého pokoje. Všichni mi uhýbají z cesty a jen co za sebou zavřu dveře od chodby slyším rozrušený šum lidí. Jen se bojte.
A/N
Dneska celkem brutální kapitola, ale napsat jsem ji musela, protože je pro další pokračování velmi důležitá.
Bohužel teď budu asi chvíli wattpad zanedbávat, protože se blíží konec školního roku (překvapivě :D) a já se musím učit na písemky. Snad to pochopíte.
Loučí se s vámi SadLinn
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
