Válkou rozdělený svět. Nenávistí ovládaný král. Hlad po celé zemi. V tomto světě se narodila dívenka, která bude muset sklidit to, co její rasa před lety sama zasela. Zrazená a poslaná na smrt vlastním lidem.
Jen co jsem se najedla, lehla jsem si do postele a nepřítomně se dívala na strop. V hlavě mi stále vyskakovala slova staříka. Jako by se do mě jeho slova vryla a teď mi zaplňují každou buňku mého těla. Nemohla jsem přestat na ně myslet.
Jace se večer nevrátil, takže jsem měla celý pokoj jen pro sebe. Nechtěla jsem si to přiznat, ale dost jsem se v ně zklamala, doufala jsem, že není takový a dnes bude spát v pokoji. Spolkla jsem zklamání a oblékla se do teplého pláště a na hlavu si hodila kápi. Rozhodla jsem se, že tady nebudu jen tak sedět a čekat až se Jace vrátí. Půjdu se podívat ven a zjistit jak moc jsou staříkova slova pravdivá. Rychlím krokem jsem překonala hospodu. kde už většina obyvatel nebyla střízlivá a já se nehodlám zaplést do nějaké šarvátky.
Otevřela jsem dveře a jen co jsem se ocitla venku, pustil se do mě chladný vítr. Bylo těsně po setmění, jak říkal stařík. Ozbrojená jsem se plížila ulicemi, ale nic zvláštního jsem neviděla. Po dvou hodinách ztrávených venku a omrzlinách po celém těle, jsem se rozhodla vrátit.
Byla jsem už jen tři ulice od hospody, kde bydlím, když jsem uslyšela hluk kousek ode mě. Okamžitě jsem se tam, co nejtišeji rozběhla. Doběhla jsem až do zapadlé uličky, jen ulici vedle hospody a skrčila se do tmy za plátěné pytle od brambor plné odpadků. Mírně jsem vystrčila hlavu z pod pytle a dívala se na konec uličky, kde se zrovna dvě siluety skláněly nad něčím, co jsem nedokázala z té dálky a k tomu ve tmě poznat. Podle konstrukce těla jsem poznala, že jsou oba muži, svalnatí a minimálně jim bylo přes dvacet.
Když jsem se nakláněla trochu blíž abych lépe viděla, co se děje. Pytle , za kterými jsem byla, se sesypali a muži se okamžitě rozprchli pryč. V duchu jsem si vynadala a následně vylezla ze své skrýše. Plížila jsem se k té věci, která tak zaujala ty muže a pro jistotu se všude rozhlížela, kdyby náhodou byli ještě někde poblíž.
To, co jsem považovala za věc, byl ve skutečnosti člověk. Přesně ji žena, hned mě napadlo, že to byli nějací násilníci a žena měla pouze smůlu, ale něco mi na ní nesedělo. Její oči, teď vyděšeně hledící na nebe a bez jakékoliv známky života, měla mladistvý nádech stejně jako její vlasy v kávové hnědé, ale její kůže byla popraskaná a vrásčitá jako seschlá švestka. Nedávalo mi to smysl. Stála jsem nad ní dlouho a očima hledala důvod její smrti. Na těle neměla ani kapku krve a kromě pár modřin, hlavně na rukou a kotníku vykukujícímu z pod sukně, neměla žádné zranění, které by ji mohlo zabít.
Stála jsem nad ní dlouho a přemítala v hlav druhy smrti. Napadl mě jen jed, ale jedy které jsem byla povinna se naučit měli vždy jasné příznaky, jako třeba modré rty či zarudlé oči, ale nic z toho ona neměla. Možná je to nový jed, který ještě neznám. Už jsem chtěla odejít, když jsem si všimla velice zvláštní popáleniny na jejím levém zápěstí. Vypadala velmi podobně jako ta, co nám popsal Lord.
Zrovna jsem se skláněla, abych se podívala na popáleninu z blízka, když se ozvaly kroky a já byla donucena utéct do temnoty noci a dívku tam nechat. Utekla jsem do hostince a hned zalezla do postele. Dnes byl velmi zvláštní den.
A/N
Dneska velmi krátká kapitola. Škola mi dává zabrat a já nestíhám psát. Snad se to za chvíli uklidní.
Co si myslíte, že způsobilo její smrt?
Loučí se s Vámi SadLinn
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
