Válkou rozdělený svět. Nenávistí ovládaný král. Hlad po celé zemi. V tomto světě se narodila dívenka, která bude muset sklidit to, co její rasa před lety sama zasela. Zrazená a poslaná na smrt vlastním lidem.
Už téměř necítím své nohy, ještě chvíli a vyčerpáním padnu a už nevstanu. Zatímco já vzadu umírám, Jace si vykračuje jako by šel ani ne pět minut a ne pět hodin. Ten chlap není člověk! Začínám mít mžitky před očima, nohy se mi pletou, nemohu popadnout dech a sotva se držím při vědomí. Jace nasadil až vražedné tempo, než procházku spíš připomíná sprint. Všichni zapomenutí bozi stůjte při mně a držte mě, abych ho nezabila na místě. Na zádech mám tolik zbraní, že bych tím zabila snad kohokoliv, ale kdybych ho chtěla opravdu zabít, musela bych ho nejdřív dohnat a na to nemám dostatek síly. Pro dnešek si vyhrál.Po dalších třech hodinách chůze, Jace vyslovil ty nejkrásnější slova, která jsem kdy slyšela.
"Tady přečkáme noc."
Hned jak vyslovil poslední slovo, klesla jsem na kolena a odmítala se v nejbližší době pohnout. Mezitím co já rozdýchávala tu cestu, Jace šel do lesa na dříví. Zrovna jsem se dívala na modré nebe, které pomalu přecházelo do jasně růžové až fialové. Večer se neodkladně blížil a já se nemohla dočkat až se vyspím. Z lesa se vynořil Jace s náručí plnou seschlých větví.
Větve hodil na hromadu a pomocí křesadla rozdělal oheň. Následně se sesunul vedle mě. Nikdo z nás neřekl ani slovo jen jsem leželi a dívali se na oblohu, která se pomalinku měnila na tmavě modrou. Nad ohněm jsme si ohřáli jídlo a následně ho udusily, nechtěli jsme riskovat požár.
Začala se mi klížit víčka, ale byla mi taková zima, že jsem usnout prostě nemohla. Najednou se blízko nás ozval hluk, jako když někdo šlápne na suchou větev. Okamžitě jsem zahnala spánek a nenápadně se začala rozhlížet. Rozhlížela jsem se dlouho, ale nic nezahlédla, tak jsem se začala uklidňovat , že to bylo pouhé zvíře. Znovu se mi začal uklidňovat splašený tep a já se propadala do uklidňujícího spánku.
Znovu se ozvalo křupnutí, ale tentokrát mnohem blíž, doslova za zády. Než jsem stihla nějak zareagovat, už mě někdo vytáhl za vlasy na nohy a přidržel mi u krku nůž. Jace byl zřejmě připravenější než já a když se k němu přiblížili, ruka mu vyletěla rychlostí blesku a nožem, který v ní třímal, probodl útočníkovi hrudník až se nůž zastavil u srdce. Útočník vyplivl krev, následně zasýpal a vydal dávivé zvuky, ze kterých se mi dělalo špatně. Poté spadl mrtvý na zem obličejem dolů. Tráva se pod ním začala barvit do ruda, ale v měsíčním světle mě spíš barvu černé.
Muž co mě držel, zesílil svůj stisk a přitlačil na nůž až jsem ucítila potůček krve stékající mi po krku. Mírně jsem zasyčela, ale i tak ten zvuk přilákal Jaceovu pozornost. Podíval se na mě a v očích mu hrála obava se strachem. V jeho chvilce nepozornosti, se na něj vrhli dva chlapy a jednou ránou do hlavy ho poslali na zem, ale byl stále při vědomí.
"Konečně jste se nám uklidnili. My si jenom vezmeme nějaké věci a potom půjdeme."
Poté se přiblížil k mému uchu a zašeptal tak aby ho všichni slyšeli. Jeho hlas byl odporný a dech smrdutý. Dýchala jsem, co nejméně abych to nemusela znovu cítit. Byl upocený a páchl, jednoznačně někdo na okraji společnosti.
"Když nebudete dělat hlouposti, tak se vám nic nestane."
Jeho smrdutý dech mi ovanul tvář a já se stěží držela, abych se nepozvracela. Jeho kumpáni se zasmáli a ti, kteří měli prázdné ruce se vrhli na naše věci. Jace se začal vzpouzet a stejně tak i já. Přitom, jak jsem cukala hlavou, jsem ho praštila do hlavy. Jeho stisk okamžitě povolil a já ho za uvolněnou ruku chytila a následně zkroutila za záda až skončil a kolenou. Dobře mířenou ránou kolena jsem ho poslala do říše snů. Jace se mezitím pral se dvěma muži, chvíli stáli chvíli leželi. Byli jen taková hromada rukou a nohou. Zbyli dva se vrhli na mě, sotva jsem popadla nůž toho chlapa už se jeden z nich napřahoval. Vyhnula jsem se jeho ráně, ale ztratila jsem rovnováhu a skoro skončila na zemi. Toho využil druhý a praštil mě pěstí do čelisti, ozvalo se nechutné křupnutí a po obličeji se mi rozlehla ohromná bolest. Když se první znovu napřahoval, vykopla jsem nohu a zasáhla ho rovnou mezi nohy. Spadl na kolena a mírně se předklonil. Znovu jsem vykopla nohu a zasáhla ho do hlavy. Rána ho zaklonila dozadu a on se svalil na záda do bezvědomí. Druhý se mi pokusil podrazit nohy, ale než tak stihl udělat, vrhla jsem nůž, který se mi zasekl v hrdle. Okamžitě si ho vytrhl z tkáně a přidržel si tam ruce, jako by se snažil ten proud zastavit. Mezi prsty mu protékala životadárná tekutina a spolu s ní z jeho očí jiskra. Potom jenom zachrčel a spadl na záda do trávy.
Jace ty svoje už dávno vyřídil a teď mě jenom sledoval.Dívala jsem se na tu krvavou podívanou a nemohla neslyšet ten hlásek, co mi šeptal vrahu. Začali se mi třást ruce a nemohla jsem popadnout dech. Jace byl rázem u mě a vtáhl mě do jeho objetí. Hlavu jsem měla na jeho prsou, alespoň jsem neviděla to spoušť, co jsme způsobily. Nekontrolovatelně jsem se třásla. Já nemám na takové povolání. Brzy se ze mě stane naprostý blázen.
S Jace jsme pobrali svoje věci a vydali se na cestu, jakmile si Jace byl jist, že jsme dostatečně daleko, sundal si věci ze zad a lehl si na trávu. Napodobila jsem jeho pohyby a lehla si vedle něho. Za chvíli jsem upadla do říše snů, která byla plná krve a následně obličejů mých obětí, ke kterým se přidala další.
A/N
Tadá! Konečně jsem vydala novou kapitolu. Tentokrát za moji odmlku může notebooku, protože zničeho nic se rozhodl přestat fungovat a já tak musela čekat až mi dojde nový.
Jak trávíte prázdniny? Já s knihou v ruce a zavřená v pokoji :D
Loučí se s vámi SadLinn
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
