Dědička trnů a růží

4. Kapitola

Krok za krokem jsem stále blíž své vesnici a možná i své rodině. Nevím, kde se nacházím. Nevím, ani kam mě cesta vede. Jdu jen podle velkolepé zdi, kterou mám za zády a snažím se jí být, co nejdál. Na cestě jsem už týden a stále les neskončil. S každým nepatrným  zvukem se otáčím. Dřív bych smrt uvítal, ale dnes se jí snažím, co nejvíce vyhýbat. Už jsem vytrpěla dost a nyní doufám, že najdu ten vytoužený klid. Jdu téměř bez přestávek. Chci být už konečně doma. Už se nikdy do Endvillu nevrátím a udělám proto vše, co bude v mých silách.

Protože nemám zbraně, tak abych se najedla musím nastražit pasti. Tento druh obživy mě stojí mnoho práce, času a úsilí. 

Začalo se stmívat a já se porozhlížela po možném úkrytu před zvířaty v lese. Postupovala jsem rychle. Nesnáším tmu. Každou noc mě pronásledují hrozné noční můry, že jsem stále v Endvillu a tohle všechno byl pouhý sen. Když se probudím a vidím pouze mou společnici, se kterou jsem strávila rok Endvillu, tmu, mám strach, že mé utrpení nekončí. Většinu času přespávám v korunách stromů, pevně ovázaná lanem. Stejně většinu noci nezahmouřím oči ze strachu z nových nočních můr. 

Přišla jsem až k velkému stromu s mohutným kmenem a košatou korunou. Pomalu jsem šplhala na větvích až jsem byla dostatečně vysoko. Uvázala jsem kolem sebe lano a udělala pevný uzel. Lano je staré a na nějakých místech i sedřené. To je taky jeden z důvodů proč nezahmouřím oči. Mám strach, aby lano během noci neprasklo a já se nezřítila rovnou do náruče smrti. Přede mnou vidím, skrz větve a listy stromů, obrovský měsíc v úplňku. Dávné legendy vyprávěly, že za úplňku měla magie největší moc a jejich pány posedla a odevzdala jejich těla temnotě. Ta si na ten jediný večer s nimi mohla dělat, co jen chtěla. Také se říkalo, že dítě jenž vzniklo z magické krve a bylo počato i narozeno o úplňku jednou získá ohromnou moc. Je to, ale velmi vzácné a tito děti se většinou nedožily ani dospělosti. Jejich moc je ovládla natolik až je zabila.

Dívala jsem se na tu skvostnou podívanou, když jsem najednou uslyšela blízko mě kroky. Instinktivně jsem se přitiskla více ke kmeni. Nikoho jsem neviděla, když náhle jsem si povšimla  mezi stromy pohybu. Les je velmi hustý a pro mě bylo těžké skrz mezery mezi stromy poznat zda je to člověk či zvíře. Nevěděla jsem, co by bylo lepší. Znovu jsem se posunula směrem ke kmeni až mi lano sklouzlo z boků a přemístilo se na stehna. Vůbec jsem si neuvědomovala, že kotníky tisknu k větvi až jsem je skoro necítila. Snažila jsem se uklidnit svůj dech. Nemohu si dovolit panikařit. Zhluboka jsem se nadechla a jen co jsem vydechla se kousek ode mě objevil člověk s kápí na hlavě. Stále jsem hlídala svůj dech a doufala, že postava brzo odejde. Cítila jsem jak se lano uvolňuje a já se podívala na svá stehna. Všimla jsem si, že lano na jedné straně se sedřelo a teď hrozí, že se přetrhne a spadne na zem přímo před postavu s kápí. Vytřeštila jsem oči a začala pomalinku ruku přibližovat k lanu. Měla jsem pocit, že jakýkoliv rychlí pohyb přiláká pozornost postavy.

Než se mé prsty dotkli lana, nitka se přetrhla a lano se volným pádem řítilo k zemi. To k mé bezpečnosti při spaní. Lano spadlo postavě rovnou na hlavu. Přitiskla jsem záda ke kmeni a modlila se aby mě kůra pohltila a skryla před postavou. 

Postava jen líně zvedla ruku k hlavě a sundala z ní lano. Přitom pohybu jí spadla kápě z hlavy a mě se tak odhalila zlatá na krátko ostříhaná hříva nějakého muže. Stále jsem mu neviděla do obličeje a on si během chvilky kápi znovu nasadil a líně až nezaujatě zvedl hlavu směrem ke mě. Neviděla jsem do očí protože na ně vrhala stín kápě, jediné co jsem viděla byli jeho ústa, které byli zformovaná do zlověstného křivého úsměvu. Z toho úsměvu mi přejel mráz po zádech.

"Kdopak se nám schovává v korunách stromů a hází na kolemjdoucí nějaký kus lana?"

Jeho hlas proťal temnotu a dolehl až k mým uším. Připadal mi ostrý jako nůž a krutý jako nejmrazivější zima. Po zádech mi přej mráz a já zaťala nehty do kůry větve. V duchu jsem se modlila ke všem zapomenutým bohům, aby mě ochránili.