McCall's beta

Fergus

S trhnutím se probudím a potřesu hlavou. Pak začnu hmatat po nočním stolku, až nakonec najdu mobil. Odemknu ho a rovnou se podívám na čas.

"7:52. Proč? Proč tak brzo! Vždyť je nedělééé!" zasténám, ale nakonec se zvednu a nakráčím si to do koupelny. Zavřu za sebou, zamknu, a pak si začnu čistit zuby. Počkat. Začnu si čistit zuby. 

"Něco je tu špatně... " řeknu zmateně ještě předtím, než si dám kartáček do pusy. Rozhlédnu se po místnosti, a pak mi to dojde: Nemusela jsem z koupelny vyhánět Vicky!

"Boží!" vypísknu a tentokrát si ty zuby vážně čistit začnu. Když si vyčistím zuby, rozčešu si vlasy a stáhnu si je do drdolu. Ledovou vodou si opláchnu obličej a osuším se. Když se tak na sebe dívám v zrcadle, začnu přemýšlet o různých věcech. U toho se soustředím na svůj make-up. Kdo by to byl řekl, že Isaac bydlí u McCallů. Musel to mít strašně těžké, když jeho táta umřel. I když, co mi opravdu vrtá hlavou je, jak se na sebe Isaac, Melissa a Scott podívali, když o té záležitosti mluvili. Jako kdyby mi něco zatajovali. I když to je asi fuk. Není to moje věc, a kdyby mi to chtěli říct, tak by to udělali. Při nejmenším Scott. Scott. Jak jsem mohla být tak slepá? Teda, pořád je trochu otravný, ale jinak jsem se v něm strašně spletla. Je to fakt hodný kluk a- Ježiši! Můj sen! Zdálo se mi, že- Ježiši! Nebo to nebyl- Ne, blbost. Až tak rádi se nemáme - teda aspoň já o tom nevím. Panebože, zdálo se mi, jak se já a Scott... už potřetí: Ježiši! Ne, určitě to byl sen. Vždyť ve skutečnosti by mi Scott určitě neřekl, že je vlkodlak. Ale bylo to tak realné... Moje podvědomí je fakt zvláštní patvar. Odejdu z koupelny do pokoje a kouknu se po nějakém oblečení. První, co mi padne do ruky, jsou černé kraťasy s vysokým pasem. Vezmu si k tomu černošedé, pruhované a trochu uplejší tílko, které si zastrčím do těch kraťasů, a přes to si přehodím trochu větší, riflovou košili, světle modré barvy. S mobilem v ruce seběhnu po schodech dolů do kuchyně a prozkoumám ledničku. Rozhodnu se pro pomerančový džus a nějaké sušenky, co se válejí na lince. Najezená se svalím do obyváku a pustím si film. Jelikož vážně zbožňuju MARVEL, rozhodnu se pro první díl Thora. U koukání si udělám úkoly do biologie a matematiky. Spokojená sama se sebou přemýšlím nad tím, co dneska podniknout, když najednou zazvoní zvonek. Zvednu se a otevřu dveře. Není tam ani Vicky, ani Scott a dokonce ani Isaac. Místo toho předemnou stojí paní Forciblová. Paní Forciblová je naše sousedka, která má asi osm černých skotských teriérů. A všichni jsou strašně uštěkaní.

"Zdravím, paní Forciblová," pozdravím s úsměvem.

"Ahoj drahoušku! Je tvoje maminka doma?" zeptá se a já zavrtím hlavou.

"Bohužel ne, madam, jeli spolu s mým tátou na výlet do nějakých lázní."

"Aha," řekne zamyšleně a zklamaně.

"Potřebujete něco?" zeptám se zdvořile. Paní Forciblová se na mě podívá, a já sleduju její oči s výrazně růžovými očními stíny.

"Ne, nechci tě zbytečně obtěžovat..."

"Ale, paní Forciblová! Vy nikdy neobtěžujete," zalžu s úsměvem a čekám, co z ní vyleze.

"No, víš, Fergus nevypadá vůbec dobře, a já bych ho potřebovala dovézt k doktorovi," řekne a já se zděsím.

"A je to vážné?" zeptám se.

"To nevím. Je ale nějak podezřele tichý, a dokonce ani nesnědl svoje kuře. To mu není podobné," vysvětlí mi paní Forciblová.

"A na co si stěžuje? Bolesti břicha, nebo-"

"To nevím, v tom jeho štěkání se nevyznám," řekne mi a já zaraženě zamrkám.