McCall's beta

Navazování vztahů

"No tak už vylez, Clarková!" Well, shit. Musím vypadat nenápadně. Jsem v knihovně - vezmu si do ruky knihu! Jasně! Jsem fakt génius... Okamžitě popadnu první knihu, co mi přijde pod ruku, a vyjdu zpoza regálu. Pohledem přejedu ty tři přede mnou. Stiles mě ostražitě pozoruje a bubnuje při tom prsty o desku stolu. Scott se tváří, jako kdyby u něj rodiče objevily kondomy, a Isaac si velice pravděpodobně v hlavě přehrává nějaký animák, jelikož má tak nepřítomný pohled, až je to skoro hmatatelné.

"Co tu děláš?" zeptá se mě okamžitě Stiles.

"Hraju basketbal," řeknu mu ironicky s úšklebkem na tváři. Stiles se zhluboka nadechne a pak si něco zabručí pod vousy. Scott po něm střelí pohledem a pak se soustředí na mě.

"Vážně Davino, už je dost pozdě. Nikdo tu nemá být," informuje mě McTrouba a já nasupeně našpulím rty.

"No já tu jsem - a můžeš zato ty, McŇoumo," řeknu příkře a Scott zamrká.

"Já?"

"Ty a nikdo jiný. Vzpomínáš si na naši společnou hodinu lakrosu? Jak jsem kvůli tobě dostala ty dva týdny po škole?" zeptám se s hořkostí v hlase. McCall se poškrábe na hlavě.

"Jak ale souvisí tvůj trest s knihovnou?" ozve se Stiles a já se zarazím. Pak se ale co nejrychleji uvolním. Nesmí na mě jít nic poznat - McCall je vlkodlak, a podle toho, co říkal Isaac o tom srdečním tepu, bude vlkodlak taky. Jestli je vlkodlak i Stiles, to nevím - ale upřímně o tom dosti pochybuju. I když, jestli je takový trouba, jako McCall alfa, tak by Stiles mohl být alfa všech alf...

"Potřebovala jsem si půjčit jednu knížku, tak jsem tu jen zaskočila, když už jsem tu," řeknu a zamávám ve vzduchu knihou, kterou jsem náhodně vybrala.

"Španělština pro pokročilé. Ty se učíš španělsky?" zeptá se Stiles a mě zatrne. Skvělý výběr, Clarková...

"Sí!" vybafnu na ně a zazubím se. Stiles mi očividně nevěří. Scott se ještě pořádně nerozhodl, a Isaac si asi až teď všiml, že před nimi stojím, jelikož mě upřeně skenuje svýma velkýma očima.

"No, teď když mě omluvíte, bych se ráda vytratila, takže se tu mějte a užijte si schůzku toho vašeho - ehm, kultu? Sekty? Podpůrné skupiny? No, to je fuk - Prostě čau," vytlačím ze sebe a udělám první gesto, co mě napadne - prsteníček a prostředníček skrčím do dlaně a vytvořím tak znak metalu. Třeba jsem se i trefila.

"Jsi zadaná?" ozve se najednou zničehonic Isaac. Překvapeně se otočím.

"Cože?"

"Ptám se, jestli mám šanci," upřesní a zadívá se na mně. Doslova mě propaluje těma svýma modrýma očima. Když se na něj tak podívám, dojde mi, že vůbec není ošklivý. Vysoký, charismatický, svalnatý, skvělý účes a taky ten způsob, jakým se na mě dívá - jo, tak tenhle kluk je oživlý Barbie Ken. A já ho očividně zaujala. A to jen ve svých světle růžových kraťasech, tmavě modrém tričku s trochu světlejšími hvězdičkami a modrých botách. Vlasy mám volně rozpuštěné, z make-upu jen řasenka a k tomu mám zrovna teď ještě červená tváře - copak je ten kluk slepý? Někdo jako on by si mohl omotat okolo prstu každičkou holku, na kterou ukáže! Rozhodnu se proto, že mu trochu sčísnu hřebínek, jelikož o své vzhledové převaze dost dobře ví.

"Zadaná nejsem, ale šanci by si neměl ani tak," řeknu s úsměvem a mrknu a něj. Z nějakého důvodu zabloudím pohledem k McCallovi a zpozoruju, že se teď vítězně usmívá. Asi jsem se trefila dost dobře. Naposled klukům mávnu a vyjdu ven z místnosti. Stejně ale ještě zastihnu jejich krátký rozhovor.