McCall's beta

Ňouma McCall opět zasahuje

Rychle seberu první triko, co mi přijde pod ruku, popadnu ze stolu jeden ze svých časopisů, sroluju ho do ruličky, a sejdu dolů po schodech. Bez vysvětlení vyrazím ven ze dveří a namířím si to k McCallovým. Když už se blížím, vyběhne z toho domu Scott - díky bohu oblečený. Když mě uvidí, zhluboka se nadechne. Já se rozběhnu.

"Davino, já- au! Přestaň!" křičí Scott, zatímco ho po hlavě mlátím tím časopisem.

"Musíš.Mě.Furt.Otravovat.McCalle?!!" řvu na něj a dál ho mlátím časopisem v tričku s nápisem 'Pozor, vzteklá', což jsem si uvědomila podle skvrny, kterou sem na něm včera udělala. Když se mi konečně uleví, časopis o něj hodím a rozejdu se zpátky domů. V našich vchodových dveřích stojí můj táta, a směje se na celé kolo.

"Zdravím," pozdraví ho nervózně Scott a škrábe se při tom na hlavě.

"Taky tě zdravím, otloukánku," odpoví se smíchem můj táta a dál Scotta pozoruje.

"Asi bych vám to měl vysvětlit-"

"Ne, ne. Jak se tak dívám na Dav, určitě to bylo oprávněně. Doslova tě spráskala jako psa," směje se dál od srdce táta a já protočím očima. Neubráním se ale malému úsměvu.

"Já-"

"Jdi domů, chlapče," poradí Scottovi táta. Já kolem něj projdu do domu a jdu zase zpět do pokoje. I tak ale slyším pokračování konverzace venku.

"Jak to napravím?" ptá se Scott a táta se tomu uchechtne.

"Asi nijak. Musíš být trpělivý," poradí mu taťka, pak zavře vchodové dveře a já zapluju do pokoje. Prásknu za sebou dveřmi, přejdu k oknu a s dalším, ještě hlasitějším prásknutím zavřu i okno. Pak poodstoupím a prudce zatáhnu záclony. Rychle si pak ještě vysuším vlasy, vyčistím zuby a nakonec v pokoji zhasnu a lehnu si. A přemýšlím. Je to oficiální : Já toho McCalla jednoho dne zabiju...

"Tak pojď už!"

"No jo, vždyť už jdu!" odpovím mámě a popadnu si sbalenou tašku. Máma má další směnu v nemocnici. Dělá doktorku na dětském oddělení v Beacon Hillské nemocnici a sehnala mi tam praxi.Nevím sice úplně jistě, jestli chci být přímo doktorkou, ale když už mi to nabídla, tak proč ne? Třeba mi to pomůže s rozhodováním.

"Můžeme vyrazit?" zeptá se mě mamka, která už stojí u dveří, se svou termoskou s kafem v ruce. Jen přikývnu a začnu se obouvat.

"Vlasy," prohodí ještě máma a já si povzdechnu. Pak si vytáhnu gumičku a vlasy si stáhnu do vysokého drdolu. Když se na ni otráveně podívám, spokojeně přikývne a vyjdeme ven k autu. Zrovna nastupuju na sedadlo spolujezdce, když se za mnou ozve známý hlas.

"Zdravím paní Clarková. Ahoj Dav," ozve se za mnou Scott. Otočím se a podívám se na něj. Stojí obkročmo na motorce a v rukách drží helmu.

"Ahoj, Scotte!" pozdraví ho s úsměvem máma. Já si naopak beze slova sednu do auta, a čekám, až si máma v klidu pokecá s McCallem. Když si máma konečně sedne za volant, uslyším, jak se nastartuje motor té Scottovy motorky. Hned po té kolem nás projede a zmizí v zatáčce.

"Taky jel pracovat. Na veterinu," nadhodí máma a já se zašklebím.

"Ten se teda má," řeknu ironicky a mamka jen zavrtí hlavou.

"Je to fajn kluk."

"Ne, to teda není. A nehodlám se o něm bavit," řeknu pevně a mamka se začne zvláštně usmívat. Chvíli ji pozoruju, ale pak mi to nedá, a odhodlám se k otázce.