Slzy měsíce /HPFF/✔

Prolog.

"Milovala jsem tě někdy?" otázala jsem se sama sebe, zatímco jsem hleděla do jeho krásných očí, které dokázaly vždy odhalit byť jen maličkou lež. 

"Nevím, neznám samu sebe," sklopila jsem zrak, "nemiluji samu sebe, natož abych milovala někoho jiného." 

Zkoumal mě, hledal nějaký náznak nejistoty. Bylo ho tam mnoho, avšak on to pravděpodobně vidět nechtěl. Později jsem zjistila, že si to pouze nechtěl přiznat. Nedokázal pochopit, že někdo takový jako já, toužil po někom, jako je on.

"Nemusela jsi mě tahat za nos, Helene," snažil se skrýt svou bolest. Pokoušel se uzavřít před mou duší, stejně jako se snažil na začátku našeho střetu. Tentokrát jsem ho však musela nechat jít. 

Až když odešel, uvědomila jsem si svou chybu. Bylo však pozdě, nemohla jsem vrátit čas, musela jsem jít dál. 

Povzdechla jsem si a ztrápeně jsem se opřela o zeď hradu. Tak moc jsem chtěla podlehnout pláči, který se dral na povrch. 

Bezmocně, přesně takto jsem se cítila, jsem zašeptala slova, která měl slyšet. 

"Ale musela jsem ti teď lhát do očí.. Pro tvoje dobro." 

***

Začínal nový rok. Poslední dlouhé měsíce a mohla jsem být konečně volná. Realita mě však stáhla zpátky z oblaků na zem a já se s okovy úzkosti ocitla na neznámém místě. Někde, kde na mě čekalo štěstí. Ale i to jsem později svou vlastní chybou přišla. 

------------------------------------------------------------

Konečně dopsaný příběh, mnohem kratší než mé ostatní. Jeho psaní je strašně moc bavilo, tak doufám, že vás bude bavit jej číst. 

S láskou, dlouho zapomenutá N. ♥