Slzy měsíce /HPFF/✔

TŘETÍ

Procházela různými chodbami, až se několikrát zastavila, aby se ujistila, že není pořád v té samé uličce, jelikož všechno jí pořád připadalo stejné. 

Rázem se zastavila, když uviděla hlouček lidí, který postával u honosných dveří. Helene usoudila, že za nimi se nacházejí žáci z její i bradavické školy. A tahle skupinka bude určitě sestava vyvolených z třetí školy - tedy tím pádem poslední. 

Zapískání jí donutilo se zhluboka nadechnout a za žádnou cenu nevybuchnout. Teď by se to moc nehodilo už jen z toho důvodu, že by to neudělalo dobrý dojem na Krásnohůlky. Nemohla ale popřít, že vztek se v ní za dnešek nahromadil poměrně rychle. 

"Počkej, krásko!" zahulákal jeden z nich. Helene se tedy zastavila. Ne proto, že jí to přikázal, chtěla mu slušně říct, že na ni křičet nebude. 

"Ty asi budeš z té nafintěné školičky, co?" řekl někdo vzadu anglicky. Přes tu hromadu všech těch vypracovaných těl, neviděla pořádně ani druhou řadu. 

"Pokud mluvíte o Krásnohůlkách, tak ano." odpověděla tiše, jako by se bála, že ji za to zabijí. 

"Ale neměla bych s vámi mluvit, už tak jdu pozdě. A už tak schytám, že zase vypadám takhle.." protřela si oči a nechápala samu sebe, že se právě svěřuje někomu cizímu. Nikdy tohle neudělala. 

"Kam se ty na tebe hrabou," pronesl znovu silným přízvukem. Brunetka zčervenala a potichu poděkovala. V jejím hlase byl znát francouzský přízvuk, který však nebyl tak silný jako u ostatních z její školy. Zásluhu na tom měl její bratranec, s nímž pořád mluvila jen anglicky. Možná to taky bylo proto, že on francouzštinu nesnášel, i když tento jazyk bravurně ovládal, že by se za takovou slovní zásobu nemusel stydět ani kdejaký novinář. 

"Až po tobě, krásko." galantně se uklonil a nechal ji projít. 

"Nezapomeň, že je to naše nepřítelkyně," zaslechla za jejími zády, když se odhodlávala otevřít na malý okamžik velkolepé dveře. 

"Tahle by mi nezkřivila ani vlásek. Podívej se, jak je ustrašená.." to bylo to poslední, než s hlubokým nádechem otevřela dveře. Modlila se, aby si jí nikdo nevšiml. 

Jako myška procházela přes stoly studentů. Někteří se na ni zadívali, ostatní ji ignorovali, ale moc dobře viděla naštvaný výraz Louise, který okamžitě, když s Helene navázal oční kontakt, strčil loktem do osoby vedle něj. Lucas se na něj podíval a jeho kamarád neslušně ukázal prstem na jeho spolužačku. Mladík se zadíval na to místo, kde ukazoval a neskrýval ani svou zlost. 

Mezitím, co se ti dva vztekali, že utekla a stihla zahájení, se Helene postavila na vedle Elizabeth, která s ní chodila na jeden nepovinný kroužek. Tedy - spíš jej obě navštěvovaly, ale spolu nikdy nepromluvily ani půl slova. 

Stála po jejím boku a dělala, jako by se nic nestalo. Jakmile však Elizabeth ucítila vedle sebe nezvaného hosta, otočila k ní svůj překrásný a dokonalý obličej a zamračila se na ni. Dávala jí tím na znak, že má trochu odstoupit, jinak si ostatní budou myslet, že se s takovou nickou černovláska baví. Helene tedy sklopila zrak a sešla na schůdek, který byl blízko jednoho ze stolu. 

Její pozornost směřovala ke stolu, kde seděly osoby se zeleným erbem. Prozkoumávala každou osobu, aby našla tu skupinku, která jí doslova vytočila doběla. Setkala se však s jedním pohledem. Mladík ji neslušně pozoroval a vůbec mu nevadilo, že dívka jeho pohled našla. Helene se zamračila, zatímco on se usmál. 

Odvrátila tedy zrak na druhou stranu místnosti, kde sedělo červené osazenstvo. Všimla si dívky s ohnivými vlasy, které se dohadovalo s jedním chlapcem a jeho, asi, kamarádi jen kroutili hlavami. Děvče nakonec věc, o níž se prali, pustilo a otočilo hlavu od mladíka. Uraženě překřížila paže a zavřela oči. V ten moment, kdy své zelené oči otevřela, dívala se přímo na Helene. Ta čekala na nějakou urážku, ale nepřicházela. 

Zrzka se pouze usmála a brunetce zamávala. Než však stihla Helene vrátit pozdrav, usídlilo se na její osobě několik dalších pohledů. Kluci, co s dívkou seděli, neskrývali své překvapení. Helene tedy rozpačitě zamávala. 

Jejich pohled se změnil hned poté, co se kolem jejího zápěstí omotala něčí dlaň. Vzápětí byla donucena se podívat na osobu, která jí krutě drtila ruku. 

"Nemysli si, že tě mezi sebe vezmou. Jsi nicka, knedlíčku!" vyprskla jí do tváře Amanda, která ji propalovala pohledem. Helene vystrašeně přikývla. Blondýnka pustila její zápěstí, a pak se na ni sladce usmála. 'Právě jsem z tebe dostala cukrovku.' pomyslela si brunetka, než sešla na poslední schůdek. Stála tam opuštěně a přesně tak se cítila. 

Jakmile se dveře otevřeli, vtrhli dovnitř mladíci, s kterými už vedla řeč. Tentokrát však věděla, odkud jsou. Kruval. 

Všechna pozornost se teď uvalila na ně, předtím většina poslouchala ředitele Bradavic, kterého tahle spolupráce nadchla. Přesto však na sobě cítila pohledy. A měla pravdu. 

Mladík u stolu se zelenou vlajkou ji pořád sledoval. Nepřestal ani na vteřinu, dokonce Helene přišlo, jako by ani nemrkal. Dívka však nebyla jediná, kdo si toho všiml. I přes ten hluk uslyšela, jak jeden z červených zakřičel. 

"Blacku, hleď si svého!" 

**

Jakmile celé to divadýlko ve Velké síni, jak se z vyprávění ředitele dozvěděla, skončilo, vyšla z ní ven, aby se nadýchala čerstvého vzduchu. Sice byl úplně stejný, ale Helene připadal jiný. Možná jí iritovaly ty pohledy. Koukali se na ni jako na nějaký exemplář v muzeu, kterých je na světě spousta. 

O kufr se už starat nemusela. Všechna zavazadla museli žáci nechat vevnitř a skřítci pak všechna do jednoho donesou do přidělených pokojů. Když nad tím uvažovala, musela najít ty holky, se kterými měla být na pokoji. 

Nemusela ani nikam chodit, neboť ostatní studenti vycházeli ze síně. První se u ní zastavila dívka s krátkými černými vlasy a šibalským úsměvem. 

"Jsem Grace, ráda tě poznávám, nová spolubydlící!" zajásala Grace a rychle Helene objala. Ta byla tak zmatená, že objetí neopětovala, pouze tam stála s vykulenýma očima a dívala se na nově příchozí. 

Jakmile se od ní Grace odtrhla, vklouzla do dalšího objetí. Teď její tělo zavalilo teplo blondýnky. 

"Andy," i v jejích očích barvy tuhy bylo darebáctví, zatímco se její ústa usmívala na celé kolo. Pomalu od brunetky odstoupila a na řadu přišla poslední z dívek. Tato byla úplně odlišná, možná to bylo tím, že jí prostě formálně podala ruku. Helene však za to byla vděčná, možná že dívka poznala, že na objímaní není zvyklá. 

"Lauren.Jsi pravák nebo levák?" zeptala se ihned. Děvčata po jejím boku se rozesmála a Helene nechápala jejího dotazu, ale i tak řekla odpověď. 

"Pravák, ale proč-" 

"My si z toho děláme neustále legraci. Přesně tohle mi totiž řekla hned poprvé v prvním ročníku. Kdo normální by se na tohle zeptal?" popadala se Andy za břicho a Lauren se pouze uculovala. 

Helene bylo jasné, že s těmito dívkami se za žádnou cenu nudit nebude. Zatím z nich měla dobrý pocit, ale i tak jí v nitru hlodal strach, že se všechno zvrtne. 

"Půjdeš s námi na pokoj? Pokecáme, mám v kabelce trochu ohnivé whisky," zamrkala Grace a zvedla kabelku, "tak co? Přidáš se?" zeptala se natěšeně s jiskřičkami v očích.

"Mockrát děkuji za pozvání, ale snad někdy příště, teď si to tu chci projít." 

"Ale no tak! Jsi stejně uťápnutá jako tady Lau..!" zasmála se Grace  a tmavovláska jí pouze dala pohlavek. 

"Z toho si nic nedělej, ona je už taková," usmála se na ní Lauren. Helene jí úsměv opětovala, ale pak se pomalým krokem vydala opačným směrem než dívky.