Slzy měsíce /HPFF/✔

TŘINÁCTÁ

"No já zírám! Kdopak si tu někoho našel?" otočila se za hlasem a otráveně zakroutila očima, když spatřila Sophii, kterak si to míří ladnou chůzí k ní. 

"Vrána k vráně sedá, rovný rovného si hledá?" řekla jí se smíchem a Helene odhodlaně přešla blíž. Zrzečce se v očích mihl strach, který hned zmizel, jakmile několikrát rychle zakmitala dlouhými řasy.

"Knedlíčku, klid. Je to jen sranda!" zvedla ruce a překroutila nad chováním brunetky očima.

"Já se moc nebavím," odsekla hnusně. Tento tón se samozřejmě nelíbil dívce naproti ní. Helene nestihla ani vyslovit omluvu, protože takhle odporně to vyslovit nechtěla. Najednou ležela na zemi a s děsem se podívala na dívku, která si se zájmem kontrolovala manikúru. Helene nechápala, kde se ta síla a zlost v Sophii bere, jelikož vždy byla jen poskokem Amandy. 

"Ale já ano," odpověděla jí zrzka. Znovu se napřahovala, ale její pohyby byly ihned někým zastaveny.

"Myslím si, že to už stačí," sykla osoba, která pevně držela Sophiino zápěstí. Dnešek už nemohl být lepší, když brunetka zachránce poznala. Nebo bych spíše měla říct zachránkyni? 

Amanda se vražedně zadívala na dívku, než Helene pomohla na nohy. Sophia se rozesmála, až se pak smíchem popadala za břicho. 

"Přibrala si tak tunu a teď se zastáváš téhle husy?" začala s posměchem. Ani jedna jí neodpověděla. Helene se pořád vzpamatovávala z toho, že Amanda byla poprvé milá. Blondýnka vedle ní zase měla taktiku neodpovídat na urážku. Ignorování je totiž nejlepší způsob, jak nevyvolávat zbytečnou válku. 

Sophia se na dívky dívala ještě několik okamžiků, než se otočila na podpatku a odkráčela znovu pryč. Sebevědomě vstoupila do Velké síně, kde nezapomněla hezky pomluvit Amandu spolu s Helene a vroucně se vnucovala k Louisovi, kterému přišla její přítomnost otravná. 

"A ty, když někdo změní stranu, sebereš jeho místo a jsi ještě odpornější," zamumlala si Amanda pro sebe, poté se podívala na Helene.

"Dobrý?" zeptala se jí. Brunetka pouze přikývla, než znovu osaměla. Nechtěla tu strávit už ani minutu, proto rychle opustila hrad a vydala se tam, kam vždy v Bradavicích chodívala, jakmile byl úplněk.

Stála v krásných šatech u jezera, dívala se na oblohu a čekala až se měsíc konečně ukáže v podobě, kterou milovala. A od té doby, co byla tady, si ji zamilovala ještě víc. Uslyšela několik hlasů a bolestné skučení. Zarazila se a pomyslela si, jestli to znovu nejsou ti čtyři troubové dělající neplechu jejímu bratranci. Nadzvedla tedy svou rudou sukni a s rychlým nakračováním šla za zvuky. 

"Musíme se přeměnit," pípl někdo potichu se strachem v hlase. Šumění vody se ztratilo a nahradilo jej praskání větví a vůně jehličí. 

"Dneska se do Chroptící chýše nedostaneme," ozval se někdo další. Helene se dostala na mýtinu, kde postávali lidé. Brunetce se rozzářila tvář, kdy poznala Jamese. Ten se mračil. Jeho rozhořčení způsobil jeden pár, který postával blízko Vrby mlátičky. Nemohli se přes ně dostat do úkrytu. To ale brunetka nevěděla. Chtěla vylézt ze svéhu úkrytu, ale ihned se zarazila, když se podívala níž, kde ležel jeden z mladíků v bolestivé křeči. Pustila svou sukni a úsměv jí opadl z tváře. Přitiskla si dlaň na ústa, aby nevyjekla. Bylo to tady, úplněk. 

"Je to až moc bolestivé," procedil mladík na zemi skrze zuby. Ostatní tři neváhali a pokývali na sebe rychle hlavami. Připadala si jako blázen, když místo Jamese, Siriuse a Petera uviděla jelena, psa a krysu.