True colors

2.

Někdy kolem druhé hodiny ranní mě vzbudí šílený křik a nějaké dunivé rány.

„No to si děláš prdel," zanadávám při pohledu z okna na protější dům, který k nám byl ze všech nejblíž. Vlastně by se dalo říct, že náš a ten dům naproti byly posledními v celé ulici a tak trošku mimo ty ostatní. A právě v tom domě probíhala nejspíš nějaká party, protože dunivé zvuky hudby musely jít slyšet na míle daleko.
Otočila jsme se na pravý bok.
Nic.
Levý bok.
Nic.
Zkusím i zírání do stropu a nucené ignorování hudby, která nešla přeslechnout, ale marná snaha.
Když budík hlásí půl čtvrté ráno, vyskočím z postele, natáhnu na sebe župan a vyběhnu z vchodových dveří.
Sotva udělám první krok na silnici, hudba najednou utichne, světla se zhasnou a po party není ani památky. Zůstanu tupě zírat na potemnělý dům a připadám si jako totální blbka. Jen doufám, že mě nikdo neviděl.
Zalezu zpátky do postele a nějakým způsobem ještě usnu. Pokud se neustálému přetáčení ze strany na stranu dá říkat spánek.
Budík v šest hodin je ovšem neúprosný i přes troje oddálení mě stejně vytáhne z postele.
Při pohledu do zrcadla v koupelně se málem vyvrátím.
Nejen, že jsem bledší než obvykle, ale navíc i se šedými, místy snad i fialkovými kruhy pod očima.
Zkusím použít make up, ale marná snaha. Tak si alespoň obtáhnu oči a vyžehlím pořádně vlasy.
Obleču si na sebe červené tričko, které je vzadu dlouhé až ke kolenům a černé legíny, což je při práci za počítačem nejpohodlnější oblečení.
Když nasedám do auta, mrknu k protějšímu domu, u kterého se právě otevřou dveře a z nich vyjde vysoký černovlasý kluk s brýlemi na očích a cigaretou v koutku úst.
„Ty krávo, to byl zase mejdan," vykolíbá se ze dveří druhý, ale blonďatý.
„To teda. Divím se, že na nás nedolítli sousedi," řekne třetí a ukáže mým směrem, kterým se podívá celé osazenstvo terasy, kde se nakonec sešli čtyři kluci.
Najednou tam všichni stojíme a zíráme na sebe bez jediného slova. Posunu si sluneční brýle na nose a otevřu dveře od auta.
„To je asi naše nová sousedka, ne?" uslyším.
„Ale hovno, naše sousedka je Karamelka, tohle bude asi hospodyně," řekne ten černovlasý a vysoký.
„Beztak, vole," plácne si s ním se smíchem jeden z celé té partičky.
Jak jejich rozhovor pokračoval jsem už neslyšela, protože jsem odjela. Tupci.

V práci jsem se nezastavila ani na záchod, natož oběd, protože s blížícím se podzimem máme hrozný frmol.
Domů dorazím až za tmy, hladová jako tygr a zavalená snad tisícovkou meilů.
„Lis, jsem doma. Páni, to je vůně," zavolám do útrob domu, sotva otevřu dveře a dál koukám do mobilu, aniž bych od něj zvedla oči.
„Doufám, že jsi to všechno nesežrala sama, mám hlad jako vlk!" pokračuji ve svém monologu, odkopnu svoje kecky do rohu předsíně a vejdu do obýváku, kde konečně zvednu oči od mobilu a málem se propadnu do nejhlubšího pekla.
„Zlatíčko, tohle jsou naši noví sousedé, přinešli nám večeři, tak jsem je pozvala na pivko a víno, nevadí ti to?" podívá se na mě Lis nevinně a vidím, jak v sobě dusí smích stejně jako ti čtyři šašci.
Kdyby má kůže měla možnost zbarvení se, určitě bych konkurovala velkému rajčeti.
„Ehm," vykoktám ze sebe.
„No takže. Tohle je Seth, Tommy, Oliver a Levi," ukáže na každého z nich.
„A tohle je moje nejlepší kamarádka a spolubydlící Lettie," vyskočí na nohy a vezme mě kolem ramen.
„Hezký jméno, drobku," mrkne na mě blonďák z rána, který se jmenuje Seth.
„Nejsem žádný drobek," oponuju mu s úsměvem.
„To ne, připomínáš mi někoho jiného," zamyslí se Tommy, pihovatý brunet.
„No jo, mě taky," zúží své oči do úzké linky druhý blonďák Oliver.
„Sněhurku," vydechne do ticha poslední z kluků, vysoký a černovlasý kluk se stejně zelenýma očima, jako mám já. No vážně, přesně takový odraz mají moje oči v zrcadle.
„Hej kámo, teď jsi na to kápnul," uznají všichni.
„No takže, zbylo tu i něco pro mě?" rozhlédnu se po místnosti.
„Je tady toho mraky, stačí si jen vybrat," ukážou mi kluci nabídku.
Ze všech možných jídel se rozhodnu pro krabičku s Čínou.
„Představ si, že tady kluci tu bydlí už skoro rok," řekne Lis.
„Vážně? A bez policejních oplétaček?" uchechtnu se.
„Jak to myslíš?" zadívá se na mě Seth pobaveně.
„Nic ve zlým, ale za vaše včerejší party byla slyšel na míle daleko," vyhrknu ze sebe.
„A tebe mrzelo, že tě nikdo nepozval, že?" zašklebí se na mě Levi, což podstatně zhustí atmosféru.
„Ani nemusel, měla jsem to všechno jako na talíři. Až na ty blitky, naštěstí," vrátím mu úšklebek.
O co mu jde, sakra?
„Pokud je princezna zvyklá spinkat v tichosti ve svém saténu, měla zvolit nejspíš jinou lokalitu," pokračuje v rýpání.
„Hej, kámo, o nic nejde, včera jsme to vážně trošku přehnali s hudbou," poplácá ho po rameni Oliver.
„Aha, takže odteď tu budeme žít v tichosti a v nudě, jen aby se nám slečinka vyspala do růžova?" zapíchne do mě svůj zelený pohled.
„Ano, prosím," propálím ho podobně a opřu si lokty o stůl.
Vůbec nechápu, kde se ve mě všechna ta drzost bere, ale nemůžu si pomoct.
„Tak to máš asi problém, protože ti garantuju, že tady se odehrávají jen ty nejlepší a největší party z celého města. Asi se nevyspinkáš," našpulí na mě rty a zvedne se k odchodu.
„Zkus to a uvidíš," zasyčím a zvednu se k odchodu stejně jako on.
„Hej, uklidněte se oba. Magoři. Co to do vás vjelo?" zasměje se Seth.
„Dva kohouti na jednom smetišti?" pokrčí Oliver rameny.
„No to bych právě vůbec neřekla. Obvykle jsem to já, kdo dělá problémy a potíže," přizná Lisa a upije z pohárku víno.
„A u nás zase já, tohle je spíš tichý kalič," kývne bradou k Levimu, který mě propaluje svým pohledem.
Nevydržím to a uhnu, což Leviho pobaví a úšklebek inkasovaný na můj účet je pěkně šťavnatý. Nikomu se nevydržím dívat dlouho do očí a už vůbec né někomu, koho si právě píšu na pomyslný seznam nenáviděných osob.
„Tohle bude asi ještě hodně zajímavé," zasměje se Oliver a dopije své pivo.

Druhý den ráno mě vzbudí dešťové kapky dopadající na parapet mého okna.
Mrknu na mobil a zjistím, že mám ještě hodinku čas do zvonění budíku, ale už se mi nepodaří usnout.
Vstanu a jdu si dát sprchu, snídani a v černých skiny kalhotách, modrém tílku a delším svetru vyběhnu do daště k autu.
„Kruci," zanadávám, když se snažím klíčkem trefit do zámku.
„Hej, Sněhurko, nejde ti to?" zamává na mě provokativně Levi, nastoupí do svého černého BMW a odjede. Samozřejmě mě stihne perfektně ohodit vodou z louže přímo za mým autem.
„Ty debile jeden!" nadávám za ním vztekle.
Do práce dorazím s hodinovým zpožděním a skluz už nedohoním ani během dne. Domů dorazím opět za tmy, hladová a unavená.
„Mám tě upozornit, že kluci dneska dělají party. Jsme teda zvané, ale Levi ti posílá tohle," ukáže mi Lisa na krabičku špuntů do uší, které leží na stole.
„Řekni mi, co jsem komu udělala?" nechápu.
„No já nevím, ale takové jiskření, které tu mezi vámi proběhlo jen kvůli blbé party, fú há, málem jste nás sežehli," rozřehtá se Lisa na celý obývák.
„Dej pokoj, jsem šíleně unavená," promnu si spánky.
„Zlato, prosím, já se chci jít bavit, pojď taky," přemlouvá mě.
„Dneska vážně ne, mám toho plné kecky. Ale ty jdi a pořádně si to užij," pohladím ji po zádech a zapadnu do koupelny.

V jednu hodinu mě probudilo zase to dunění a šílený řev.
„Ne! Ne! Ne!" nadávám vztekle a vyskočím na nohy.
Vytočím Lisino číslo, ale je nedostupná, což znamená, že ještě paří. Natáhnu na sebe dlouhou mikinu nad kolena, vyčešu si z vlasů vysoký drdol a vyběhnu do deště k protějšímu domu.
Sotva vejdu dovnitř, okamžitě mě praští přes nos odér cigaret a alkoholu.
Snažím se najít nějaký známý obličej, ale mám smůlu. Moc mi k tomu nenapomáhá šero, které v domě je a občas ho naruší jen světelné efekty.
Hledání známých lidí vzdám, zamířím rovnou k obřím bednám, ze kterých se line ta příšerná hudba. Nenajdu nikoho, kdo by je hlídal, za to najdu nekrytou roztrojku a prodlužku, na kterou jsou bedny napojeny a dostanu nápad hodný ocenění. Vezmu nejbližší kelímek s páchnoucí tekutinou a naliju ho přímo do té elektriky. Efekt to má okamžitý, protože celým domem zavládne tma a ticho, kvůli vypadlým pojistkám. Na nic nečekám a beru roha, což jde ve tmě ještě hůř, než v původním šeru.
„Kdo to byl? Kdo to udělal? Kterej debil?" křičí lidi jeden přes druhého.
Už už jsem venku, když do mě vrazí nějaká osoba, která se dere mezi davy dovnitř a se svítícím mobilem v ruce.
„Omlouvám se," vydám ze sebe, protože jsme se střetli opravdu tváří v tvář.
„To já se oml... TY?" zabodnou se do mě dva zelené body a já se snaží stát neviditelnou.
„Kruci," zanadávám, ale nějakým zázrakem se mi podaří vysmeknout ven s davem odcházejících lidí z předčasně ukončené party.
„Hej, nikam nechoďte, teprve to rozjedeme," láká je Seth zpátky, ale marně.
Zapadnu za moje auto na příjezdové cestě a pozoruji tu spoušť, co jsem udělala a v duchu se musím poplácat.
„Zásuvka od beden je plná vody, někdo to tam musel nalít schválně," vejde na terasu Oliver a stoupne si vedle kluků.
„Někomu se nejspíš naše party nelíbila," zasměje se přiškrceně Seth a zajde do domu.
Počkám ještě minutku a vylezu ze svého úkrytu, abych se konečně dostala domů i já, jenže jsem zapomněla na jednu důležitou věc.
„Lettie? Co tu děláš? Ty jsi chtěla taky pařit, že? Ale vono to už skončilo," zasměje se na mě Lisa a opilecky se zamotá. Nebýt jejího doprovodu, nejspíš by se už rozpleskla.
„Ehm, šla jsem se podívat, kde jsi," zalžu pohotově a zabodnu oči do země.
Nechci lhát. Neumím lhát!
„Ty jsi moje střážná ... škyt ... duši ... čka," vykoktá ze sebe a zapadne za dveře.
Snažím se jít téměř za ní, ovšem těšně před dveřmi se mi objeví přes panty něčí mohutná ruka plná černých obrázků.
„Nehraj si se mnou, Sněhurko," promluví Levi a jeho dech mi přejede po zátylku, což ve mně způsobí masivní odlet motýlů někde v oblasti podbřišku, což absolutně nechápu.
„Asi nevím o čem mluvíš," otočím se na něj a zapíchnu oči na špičky svých bot.
„Já si myslím, že víš. Uděláme takovou malou dohodu, jo? Já nařeknu klukům, kdo nám zničil aparaturu za tisíce a ty se přestaneš tvářit takhle, ano?" zasyčí a zkousne si ret.
„Jak?"
„Jako nevinná malá Sněhurka, která nic neudělala, ano?"
„Jinak?" řeknu provokativně, zvednu svoje očí ze země a propíchnu jimi ty Leviho.
„Jinak tě budu muset vojet," pronese jako by nic a já se neubráním vykuleným očím a otevřené puse.
„A teď utíkej spinkat, princezno, ať máš zítra dost energie," mrkne na mě a na ukazováček si namotá jeden můj pramen, který mi visí kolem obličeje. Stojím jako opařená, nedokážu se ani hnout. Mým tělem se prolívá vlna energie, kterou jsem nikdy nezažila.
„Válka teprve začíná," zavolá na mě při odchodu.

...