True colors

8.

Leden a únor byli extrémně studené měsíce. Nejen, že přišla pořádná sněhová nadílka, ale i pracovní zápřah, na který nejsem zvyklá a tak jsem odcházela do práce za tmy a vracela se snad ještě později, stejně jako Lisa a kluci.
„Ty vole, nevím, kde mi hlava stojí," nadává Lisa ráno u zrcadla, když jí matka už po dvacáté volá.
„Mě ani nemluv. S Levim jsem se neviděla skoro týden," postěžuju si.
„Ne?" zarazí se najednou Lis a pustí řasenku do umyvadla.
„No ne. Kde bych to asi tak stíhala," zasměju se.
„Aha, tak to nic," mávne rukou.
„Proč?"
„Ani nic, jen už mám hrozný bordel v hlavě. Kdy dneska dorazíš?"
„Určitě pozdě, máme poradu," zašklebím se.
„Koupím pizzu, dáme si," navrhne mi s úsměvem.
„To dneska nebudu asi stíhat, ale o víkendu určitě. Musím letět, pá," mávnu na ni a vyběhnu z koupelny.
„Pá," uslyším za sebou.
„Lásko!" ozve se z protějšího chodníku.
„Rychle, nestíhám!" mávám na Leviho prudce.
Naše scházení se totiž zúžilo na ranní políbení u auta a zběsilou jízdu městem, abych do práce dorazila včas.
Naneštěstí si v půlce druhého bloku vzpomenu na papíry, které jsem nechala ležet na jídelním stole a dneska je musím ukázat na poradě.
„Sakra," zanadávám a prásknu do volantu.
Nejdřív se zkouším dovolat Levimu a Lis, aby mě je jeden z nich přivezli, ale nemůžu se jim nikomu dovolat.
„Sakra! Sakra!" zanadávám dvakrát a otočím auto zpátky k domovu.
Na vjezdu stojí Lisina Honda, ale Leviho BMW už odjelo.
Otevřu si vchodové dveře a vběhnu dovnitř.
„Chtěla jsem s tebou o něčem mluvit, poslouchej mě. Včera jsem tě moc dobře viděla s tou děvkou. A když jsem tě viděla já, mohla tě vidět i Lettie nebo kdokoliv další. Jsi blázen. Máme nějakou dohodu, tak se jí laskavě drž nebo to ukonči zavčasu," nadává Lisa někomu do mobilu.
Koho jsem mohla vidět? A kdo byl s jakou děvkou? Levi? Seth?
Kdybych měla víc času, určitě bych se Lis zeptala, ale využiju toho, že zaleze do pokoje, natáhnu se pro papíry a ujíždím do práce.
„Scarlett, dneska jsi nějaká mimo, všechno v pohodě?" zeptá se mě starostlivě Niko před poradou.
„Mám jen nějaké starosti, ale ni vážného," mávnu rukou.
„Nechej toho a povídej. I ty jsi mi kolikrát dělala vrbu. Máme ještě skoro hodinu do začátku porady tak šup, mluv," vybídne mě můj šéf a sedne si do křesla naproti mě.
„Jde o to, že mám strach o Lis."
„To je ta tvoje nejlepší kámoška? Jak jsi nás seznamovala v létě na chatě?"
„Jo, ta. Její mamka nám organizovala kanceláře," kývnu.
„Skvělá ženská. A co s ní je?"
„No chodí už přes půl roku s klukem. Já s jeho nejlepším kamarádem. Ale jde o to, že mám pocit, že na ni ušil boudu. Vyslechla jsem si nechtěně hovor, kdy jsem Setha, toho jejího kluka, slyšela mluvit s mým klukem o nějaké sázce a penězích. A dneska ráno Lisa s někým volala a padlo tam moje jméno, že jsem toho někoho, s kým mluvila, mohla vidět včera s nějakou děvkou. Je to hrozně domotaný, já vím. Prostě si myslím, že Seth je s Lis kvůli sázce, kterou si kdysi dal s klukama a neví, jak z toho ven, tak začal Lis podvádět a ta na to přišla, ale má strach, abych to nezjistila já. Buď je jí to trapný nebo se prostě stydí, že s ní tak vymetl," pokrčím rameny.
„No to je teda situace. Ale to se mi nezdá. Myslíš, že by se nechala dobrovolně podvádět?"
„Je to asi blbost, že?" zasměju se sama sobě.
„Nevím, jen se mi to nějak nelíbí. Co jsou ti kluci zač?"
„Sousedi, ale všichni jsou v pohodě. Třeba jsem jen slyšela nějaké blbosti a blbě jsem si je spojila. Jsem paranoidní," mávnu nad tím rukou a zvednu se, abych si dolila kávu.
„Nech tomu čas, ten ukáže, jak to doopravdy je," pohladí mě po rameni, věnuje mi sladký úsměv a odejde.
Asi má pravdu.
Dám tomu prostě čas.

První květnový víkend pořádali kluci letošní premiérovou grilovačku. Jenže díky vánočnímu zázraku a mému sblížení se sestrami, se jí nemůžu zúčastnit.
„Vážně musíš na nějakou pitomou večeři?" šklebí se na mě Lisa, když vyjdu z pokoje v béžových šatech, které končily těsně nad koleny.
„Yasmine na tom záleží," řeknu jí už minimálně po sté.
„Jenže tebe ještě nedávno vůbec nezajímalo na čem Yasmine záleží," založí si ruce na prsa.
„Zítra večer přijedu a ty mi řekneš, kdo se poblil jako první. Teď už vážně musím," usměju se na ni a zacinkám klíčky od auta.
„Hm, tak si to užij. A kdy že to dorazíš?"
„Asi až zítra večer," sdělím jí svůj plán.
„Tak pá," rozloučíme se spolu a já vyjdu ze dveří.
„Lásko," všimnu si mávání u protějších dveří.
Musím přiznat, že kdykoliv slyším Leviho chraplavý hlas volající slovo lásko, někde hluboko ve mně se vyrojí nekonečné množství motýlů.
Levi ke mně přiběhne a rovnou spojí naše rty do vášnivého polibku.
„Musím letět, napíšeme si, ano? A žádné hlouposti," pohrozím mu naoko a s úsměvem nasednu do auta.
„Budeš mi chybět," přizná a zavře za mnou dveře.
Stáhnu si okýnko, abych mu mohla dát poslední pusu.
„Ty mě taky."
Levi se za poslední měsíce úplně změnil. Je pravda, že ve mně dlouho vrtalo, o čem to tenkrát se Sethem mluvili a nebo s kým telefonovala Lisa, ale ani jednoho jsem se nezeptala. Možná jsem ten největší zbabělec pod sluncem. Pravdou však je, že Levi mě při každé příležitosti ujišťuje o své lásce a já o ní nemám sebemenší pochybnosti.