True colors

7.

Vánoce jsou pro mě nejkrásnějším obdobím v roce. Kdyby se tak ještě umoudřilo počasí a přineslo sněhovou nadílku, bylo by to úplně nejlepší.
„Takže my se uvidíme až v lednu, ano tati? Nepojedu k tobě, pokud tam bude ona. Ano, stojím si za tím, čau," ukončí Lisa hovor a kecne vedle mě na gauč do hromady balícího papíru.
„Proč jsi na ni pořád tak vysazená?" nechápu.
„Protože odvedla mýho tátu od mý mámy."
„To přece vím, ale už je to dlouho. A vaši jsou mnohem šťastnější bez sebe," nakrčím nos.
„Ale pořád to nic nemění na tom, že je to kráva," ukončí Lis debatu a pokračuje v balení dárků.
„Už se těším na dárečky," zatleská nadšeně a ťukne do baňky na našem vánočním stromě.
„I já. Doufám, že Levimu dárek udělá radost," svěřím jí své obavy.
„O tom nepochybuj."
Kolem páté hodiny přichází kluci a Yvone, aby jsme společně oslavili Vánoce.
Otevřít jim jde Lisa, protože já se ještě maluju. Rozhodnu se pro červenou áčkovou sukni do pasu a krémové tílko. Do vlasů si dám čelenku ve stejné barvě sukně a pročešu si naposled lokny, které jsem vykouzlila díky kulmě. Když vejdu do kuchyně, hovor ustane a všichni na mě otočí svůj pohled.
„Jsi nádherná," promluví jako první Oliver a Levi ho sjede pohledem mluvícím za vše.
„Dík," kuňknu a nechám se stáhnout k Levimu na klín.
„Jsi kouzelná princezna. Moje princezna," zašeptá mi Levi do ucha a spojí naše rty.
Když se společně navečeříme, příjde na rozbalování dárků.
Já dostanu od Lis nový obal na mobil, který jsem už dlouho chtěla a poukázku do mého oblíbeného obchodu s oblečením.
„Děkuji," objímám ji nadšeně a ihned kryt vyměním.
Dárek od Leviho je malá černá podlouhlá krabička. Když ji otevřu, málem se převrátím ze židle.
V krabičce je řetízek a na něm visí drobné černé srdíčko, ve kterém se odráží snad všechno světlo v pokoji. To přesně vystihuje Leviho.
„Líbí?" usměje se na mě.
„Moc," vydechnu šťastně a nechám si ho připnout na krk.
Oliver, který sedí naproti mě, ani jednou nezvedl oči a nepodíval se na mě. Nechápu, co jsem udělala špatně.
„Tady je ode mě," podám Levimu obálku já.
Levi ji vytáhne a málem mu vypadnou oči z důlků.
„Lettie, to je úžasný!" jásá radostně.
Koupila jsem mu totiž poukaz do jeho oblíbeného tatérského salonu.
„Hned po Vánocích tam půjdeme spolu a ty mi pomůžeš vybrat nějakej motiv," usměje se na mě.
„Ty vole," zanádává najednou Oliver a prudce se zvedne.
„Co je?" nechápu.
„Nevím, skočím za ním," políbí mě Levi a odejde před barák, kde Oliver kouří.
Přes okno v obýkávu vidím, jak prudce oba argumentují. Oliver vypadá naštvaně, ale Levi se mu směje do obličeje. Ježíši, co asi tak řeší?
Když se oba vrátí, hledám alespoň v jejich výrazech odpověď, ale marně. Oliver se tváří jako hromádka neštěstí a Levi naopak září štěstím.
„Děje se něco?" nakrčím obočí.
„Je to pro něj těžký, víš. Je tu sám, nikoho nemá," šeptá mi Levi do ucha.
Aha, to chápu. Být v jeho kůži, asi bych se tu taky necítila dobře.
Nakonec sedneme všichni na koberec ke krbu, posloucháme retro vánoční koledy a popíjíme punč. Dlouho jsem se necítila tak dobře, jako právě dnes. A ten nejkrásnější vánoční dárek jsem od Leviho dostala až večer, kdy mě dopřál svojí láskou vzlétnout vysoko ke hvězdám.

„Tak se uvidíme zítra, ano?" loučíme se s Levim ráno u auta.
On jede ke své mámě a já k našim.
„Už teď mi jebe z těch keců," protočí Levi panenky a natlačí mě na bok mého auta.
„To zvládneš. Musím jet Levi," naléhám na něj.
„Poslední," žadoní o pusu.
Když mu ji dám, nechá mě nastoupit a odjet.
U nás doma jsou Vánoce jako z reklamního katalogu Ikei. Všechno má své místo, je to tip ťop, stejně jako mí rodiče ve stejných vánočních svetrech. Letos prý letí skandinávské vzory a královská modř.
Sedíme všichni u vánočního stromku a rozbalujeme dárky.
Od našich dostanu předplatné jednoho časopisu a pár drobností. Ale moje sestry mě letos překvapily.
„Tady to máš od nás všech," podávají mi obálku a já ji obracím v prstech.
„Tak už ji rozbal," naléhá s úsměvem Yasmin.
„Co to je?" děsím se trošku.
„To nezjistíš, pokud ji neotevřeš," protočí Stefanie panenky s úsměvem.
Opatrně obálku vytáhnu a objevím v ní letenku. Odlet z Londýna a přílet do New Yorku.
Promrkám oči, jestli se mi to nezdá a několikrát letenku otočím, což všechny rozesměje.
„Říkali jsme se, že občas není špatný vypadnout. Letenka je sice až na léto, těsně po naší svatbě, ale to uteče jako voda," pohladí mě po ruce Yasmin.
Připadám si jako v pořadech se skrytou kamerou. Buď mým sestrám někdo přidal chybějící kusy mozku a nebo nastal vánoční zázrak.
„Holky, ale do New Yorku?" vykulí oči mamka.
„Mami, je to jen na pár dnů, taková malá poznávačka. Scarlett poletí se společností, u které pracuje Rob, všechno bude v pohodě," kývne Stefanie.
„Já vůbec nevím, co mám říct," promluvím konečně šokovaně.
„Neříkej nic, jen si teď všichni připijme. Na krásné Vánoce a na naši rodinu," pronese Zara a všichni spojíme naše skleničky uprostřed.

Den uteče rychle a nakonec v obýváku zůstávám jen já a holky, všechny už v pyžamu a koukáme na něco romantického.
„Mám chuť na víno," řekne najednou Zara.
„Já na cigáro," kývne Stefanie.
„Jdeme do zahrady?" navrhne Yasmine a všechny se zvedneme.
Naši mají zimní zahradu, kde je stejně teplo jako v celém domě, ale nádherný výhled, protože všechny zdi jsou prosklené. Zara nám všem nalije víno a Stefanie vytáhne cigarety.
„Netušila jsem, že kouříš," usměju se na ni.
„My o sobě ani jedna poslední dobou moc nevíme," kývne Stef.
„Myslela jsem, že to je záměr," nechápu.
„No chvilku to tak mělo vypadat, protože věř tomu, že nás celej život nebavilo poslouchat, jak jsi chytrá, samostatná, krásná a tolik jiná než všechny ostatní holky na světě. Ale jsme sestry a to je nejdůležitější," kývne Zara.
Cože? To už teda vůbec nechápu.
„A tohle vám říkal kdo?"
„Máti a otec."
„Jako vážně? Já zase nikdy neslyšela nic jinýho, než jak dokonalé mám sestry," řeknu jim zase svoji výchovnou verzi já.
Všechny po chvilce vybuchneme smíchy.
„Achjo, kdyby to naši tak neřešili, mohli jsme mít úplně jinačí dětství," řekne Stef.
„Tak teď to musíme všechno napravit," navrhnu a holky s nadšením souhlasí.
Když večer ulehám do postele, jsem hrozně šťastná. Ale opravdu. Cítím se silná, že bych mohla hory přelézat. Napíšu ještě Levimu zprávu na dobrou noc, ale odpovědi se už nedočkám. Asi spí.