True colors

10.

Ráno mě vzbudí vůně kávy a míchaných vajíček.
„Dobré ráno," pozdravím Nika v kuchyni.
Ten se na mě otočí a věnuje mi zářivý úsměv. I takhle po ránu vypadá naprosto božsky a já mám co dělat, abych přestala zírat.
„Krásné ráno, Scarlett. V kolik chceš vyrážet?"
„No, cesta trvá něco málo přes hodinu do toho penzionu, takže dosnídáme a můžeme klidně vyrazit," pokrčím rameny a ukousnu toustu.
„Jsem opravdu rád, že tam můžu být s tebou," sedne si ke mně a vezme moji ruku do své.
Překvapeně se na něj podívám a podbřiškem mi projede známý tlak.
„Niko, já..."
„Nic neříkej, prosím. Jen mi věnuj tenhle den, prosím."
Proč mě poslední dobou každý chlap o něco prosí?
„Spolehni se," usměju se nervózně a nechám si pohladit klouby na své pravačce.

Když nakládáme kufry do Nikova auta, do očí nám svítí slunce a konec jara se pyšní neobvykle vysokými teplotami. Snad bude stejně krásně i zítra na obřad.
Yasmin a Thomas mají svatbu na pobřeží, asi hodinku cesty odsud. Pronajali si tam krásný penzion, ve kterém bude probíhat obřad i hostina.
Sotva přijedeme, už mě tahá Zara za ruku do sestřina pokoje.
„Co se děje?"
„Koukej," zasyčí a vběhne do pokoje, kde před obrovským zrcadlem stojí Yasmin.
Vidím ji zezadu, pouze šněrování, ale vypadá úchvatně.
„Máme problém," promluví Zara a já nechápu, co tím myslí, tedy až do momentu, než se Yasmin otočí.
Její nádherné upnuté šaty totiž dokonale obepínají celou postavu. Úplně celou. I s jejím nafouklým bříškem. Přímo upozorňují na fakt, že moje sestra něco tají.
„No ty krávo. Kdy jsi byla naposled na zkoušce šatů?" zajímám se.
„Minulý měsíc, pak už nebylo potřeba," zakroutí nešťastně hlavou.
„Tohle prostě neututlám," schová si obličej do dlaní a začne vzlykat.
„Teď už nemáš na výběr. Buď mu řekneš pravdu a nebo budeš tvrdit, že ses hrozně moc přežrala, což je naprostá hloupost," zakroutí hlavou Stef.
„Oznámím mu to dneska večer," rozhodne se jistě a zahledí se na svůj odraz v zrcadle.
„Tak to se taky klidně může stát, že vůbec žádná svatba nebude," zakroutí hlavou moje nejstarší sestra a odejde.
Když pomůžu Yasmin ze šatů, jdu najít Nika. Ten sedí na barové stoličce a popíjí gin tonic.
„Všechno v pořádku?" zajímá se.
„Jak se to vezme. Moje sestra má velký problém a já ji nemůžu nijak pomoc a to mě mrzí," přiznám.
„A o co jde?"
„Je těhotná," pošeptám mu.
„Tak to snad není problém, ne? Vzhledem k tomu, že se zítra vdává," nechápe Niko.
Podívám se mu upřeně do očí a jeho úsměv zmizí ze rtů.
„Pravděpodobně otcem nebude ženich, že?" pošeptá.
Opatrně přikývnu. Vím, že nejspíš není správné Yasminino tajemství někomu říkat, ale vzhledem k tomu, že to večer oznámí Thomasovi, už o nic nejde.

V podvečer se sejdeme všichni ve velkém sále na společném nácviku svatební hostiny. Kolem stolu pobíhá svatební koordinátorka, která všechno řídí a diriguje, až mi z toho brní v hlavě. A hlavně se taky nezvykle často ochomýtá kolem Nika a věnuje mu přespříliš dlouhé pohledy.
Niko je buď totálně slepý a nebo ji přehlíží úmyslně, protože na ni nijak nereaguje. Jeho nádherné oči se věnují jenom mě.
„Moc ti to sluší," nakloní se ke mně a pošeptá mi do ucha, až se mi mírně zježí chloupky na šíji.
„I tobě," vrátím mu kompliment a nasaji jeho vůni.
Voní jako voda smíchaná s nějakým tropickým ovocem. Nádherná kombinace a já se jí nemůžu vůbec nabažit.
Když se koordinátorka konečně usadí a nechá nás v klidu navečeřet, ozve se cinkání příboru o křišťálovou sklenici na víno.
„Přátelé, dovolte mi, abych vás všechny ještě jednou přivítala na naší svatbě," promluví Yasmin a mě se stáhne žaludek.
Zara ke mně vyšle zděšený pohled a určitě myslí na to stejné, co já.
„Tady s Thomasem si moc vážíme vaší společnosti a je nám nesmírnou ctí, že vy, všichni naše blízcí budete svědky všech našich důležitých životních kroků a rozhodnutí. A mezi tato rozhodnutí, tedy spíše překvapení patří i to moje, největší," řekne nervózně a těžce polkne.
„Thomasi, lásko moje, dovol mi, abych ti předala tento drobný dárek," otočí se na překvapeného ženicha a předá mu do ruky malou truhličku.
Zara sotva dýchá, mačká ubrousek na stole a vykuleně kouká na svoji sestru.
Thomas krabičku otevře a na jeho tváři se objeví několik emocí. Štěstí, smutek, rozrušení, zklamání, překvapení, údiv i úlek, no zkrátka všechno.
„Lásko, to je? Je to pravda?" vydechne do ticha.
Nikdo v sále ani nedutá a všichni čekají, co Thomas z krabičky vytáhne.
„Ano lásko, čekáme miminko," usměje se na něj zářivě Yasmin a celý sál vyštěkne radostí a někteří začnou tleskat.
Zara hodí ubrouskem na stůl a se Stef zamíří rovnou k baru.
„Neříkala jsi snad, že Thomas není otec?" nakloní se ke mně Niko a nechápe.
„Nemůžu uvěřit tomu, co má sestra právě udělala," vydechnu šokovaně, omluvím se mu a jdu za holkama k baru.
„Tohle totálně posrala," řekne Zara se zaťatými zuby.
„Vážně sis myslela, že mu řekne pravdu?" nakrčí čelo Stef a vlomí do sebe panáka hnědé tekutiny.
„Nevím, co jsem si myslela!" vyštěkne Zara.
„Holky klid, nebudeme se hádat. Teď už na tom nic nezměníme," pokrčím rameny.
„To sice ne, jenom budeme celý život přihlížet tomu, jak Thomas vychovává cizí dítě," pokrčí Zara rameny a vlomí do sebe panáka stejně jako Stef.
„Holky moje! Já budu babička!" přiběhne k nám máti a všechny nás sevře v objetí.
„Heh," zasmějeme se přiškrceně.
„Podívejte se, jak oba září," ukáže do čela stolu, kde Thomas právě objímá Yasmin.
„Omluvte mě," zasyčí Zara a odejde pryč.